Ti, kteří věří na převtělování, říkají, že stačí někoho vidět a hned poznáte, že jste se museli potkat už někdy v minulosti. Dnes vím, že je to pravda. Vždy jsem věřila, že už jsem kdysi na tomto světě byla, ale v jiné podobě. Svého přítele Vojtěcha znám totiž z minulých životů! Už v dávné minulosti jsme se milovali, ale naší lásce nebylo přáno. Zdá se vám to nemožné? Vztah mi chyběl V pě

Jednoho letního večera jsme s kamarádkou vyrazily k řece. Během chvíle se na vodě objevil obraz. Vypadalo to jako létající talíř. Zážitek, který jsem prožila kdysi o letních prázdninách, mi zůstane v paměti. Letní večer se proměnil ve strašidelné dobrodružství. Několik let jsme celá rodina pravidelně jezdili každý rok na pronajatou chalupu, kde jsme si užívali léto. Když mi bylo devatenáct, roz

Bývá nazýván upířím netopýrem, protože se živí krví. Tento měl políčeno na mou malou dcerku. Museli jsme ho co nejrychleji vyhnat pryč! Moje sedmiletá dcera Naty přiběhla a pověsila se mi na ruku: „Tati, v kůlně visí myš obráceně hlavou dolů!“ Vykulil jsem na ni oči. „Myš, která visí hlavou dolů?“ Popadla mě za ruku a vedla ke kůlně. Byla na spadnutí, střecha děravá jako kropicí konev. „To je n

Věřila jsem, že to bude ideální prostředí pro psaní. Takové strašidelné doupě se jen tak nevidí! Jenže v noci se ta barabizna probudila k životu a já byla strachy bez sebe. Opřela jsem se vší silou do dveří a vzala za kliku. Při prvním kroku jsem klopýtla přes práh a při pádu do temného prostoru se mi na tvář přilepila obří pavučina. Právě jsem učinila první seznámení se starým, opuštěným domem

Jednou jsem zasáhla do pranice malých kluků, kteří hráli kuličky. Jeden z nich mi dal svou skleněnku na památku. A štěstí si mě opravdu našlo! Když jsem zůstala sama s dětmi, nebyla to lehká doba. Měla jsem se co ohánět, ale brala jsem si ke své práci různé brigády, aby děti nepocítily chudobu, co se nám přilepila na paty. Někdy to bylo těžké, když jsem měla doma jen rohlíky a kolínka, která se

Nemohla to být náhoda. Zlé zjevení na dně šálku kávy se objevilo už dvakrát a dvakrát jsem poté oplakávala smrt někoho blízkého! Nedokážu vyjádřit ten zvláštní pocit, když se mi to stalo poprvé. Bylo mi asi třináct let. U obce, kde bydlím, se stalo vlakové neštěstí. Tehdy při něm zahynulo hodně lidí. Celý vagon motoráčku byl zdemolován. Trasa vlaku vedla poblíž domu mých prarodičů, kde jsme byd

Nevysvětlitelná událost se opakovala třikrát po sobě. Bála jsem se, že v domě straší, ale tajemné síly neměly v úmyslu mi ublížit. noha lidem se během jejich života stane něco, co zní neuvěřitelně a tajemně. Něco, co zkrátka nemá žádné rozumové vysvětlení. Já k nim také patřím, i když můj příběh se odehrál už před dávnými lety. Tenkrát mi bylo o čtyřicet let méně, měla jsem krátce po maturitě a

Rodiče ten kousek lesíku milovali. Ze stromů získávali sílu bojovat se svými zdravotními neduhy. Po jejich smrti les posmutněl. Maminka s tatínkem ten malý kousek přírody milovali a rádi vysedávali na svém oblíbeném místě pod modřínem. Vídala jsem je tam takto den co den. Drželi se vzájemně za ruce, měli zavřené oči a jen tak tiše seděli a odpočívali. Své stromy chránili Poté, co se jim l

Po nastěhování do strýcova bytu jsem se rozhodla vymalovat. Sundala jsem ze zdi strýcův obraz. Tu noc mě vzbudilo mlaskání. Miloš byl nejlepší strýc pod sluncem. Už odmala jsem k němu velmi vzhlížela. Byla s ním neskutečná sranda. Nikdy na něj nezapomenu. Milovník motorek Mamka byla ze tří sourozenců ta nejstarší. Prostřední byl Miloš a nejmladší Lenka. Já měla vztah jen se strýčkem. Ve v

Rádi jsme sedávali na zahradě ve stínu toho košatého, starého stromu. Neměli jsme ani tušení, že se v jeho kořenech skrývá velké tajemství. Strážce byl ale děsivý! Lenošili jsme pod tím stromem často a rádi. Stál v koutě zahrady u plotu, za nímž tekl potůček. Byl to obrovský dub, který musel být starý snad tisíc let. Tyto stromy se dožívají opravdu vysokého věku a pamatují mnoho staletí. Děda s