Kartářka sdělila mé sestře nepříjemnou zprávu. Kdyby si ji sestra nenechala pro sebe, mohla svého muže zachránit? Tomu, že někteří lidé vidí do budoucnosti, jsem věřila odjakživa. Po rodinné tragédii to vím na sto procent. Hrozivá předpověď kartářky, která se týkala naší rodiny, se totiž naneštěstí do půl roku vyplnila! Nadpřirozeno mě vždycky lákalo Stejně jako moje sestra Petra, i já js

Najednou se dveře s průvodkyní i dalšími návštěvníky zavřely. Kolem se objevily postavy v historických šatech a lákaly mě dál. Cíl našeho prázdninového výletu? Starý hrad. Vypravily jsme se tam s vnučkou Adél­kou. Ani nevím, proč právě tam? Jako by nás k tomu místu cosi táhlo. Už týden před rozhodnutím, že na hrad vyrazíme, byl doslova magický. Obě jsme měly podivné sny a v nich jsme se pohybo

Večer jsem trávila na nábřeží, kde jsme prožily s mou matkou spoustu času. Jenže ona tu už nebyla. A pak se najednou vedle mě objevil ten stín… Mám to místo moc ráda. Stejně, jako ho milovala moje maminka. Celý život se věnovala mně a svým žákům, které na základní škole učila. Tatínka si nepamatuji, ten zemřel, když mi byly pouhé dva roky. Pro maminku to tenkrát musela být hrozná rána. Proto sv

Tak jsem se nechala strhnout houbařením, že jsem došla až do míst, která mají magickou historii. Najednou bylo všude kolem hrobové ticho... Celý život jsem bydlela uprostřed města, v rušném centru. Po rozvodu jsem se ale odstěhovala na jeho okraj, do klidné oblasti, tam, kde podle legendy stávalo staré keltské sídliště! Tehdy jsem o tom ale mnoho nevěděla, nepřišlo mi to zkrátka nijak důležité.

Při zdolávání strmé skály jsem měl tehdy více štěstí než rozumu. Málem jsem spadl, ale zachránilo mě pevné lano. V bezvědomí jsem měl děsivý sen. Vítr nesl píseň tesknou jako hřbitovní pochod. Přibouchl jsem za sebou dveře malé horské chatky, která byla postavena na úzkém skalním ostrohu. Byl jsem sotva půl hodiny na cestě od vrcholu, když se nebe náhle zatáhlo. Vichr s deštěm zaútočil na kolm

Jako dítě jsem se málem utopila. Když jsem si myslela, že přišla moje poslední chvíle, stal se zázrak. Vody jsem se bála už jako malá holka. Neměla jsem v lásce mytí vlasů ve vaničce a vyváděla jsem tak, až na nás jednou zvonili sousedi. Plavání ve škole pro mě bylo utrpením, šťouchali nás do vody dřevěnými holemi a my, neplavci, jen lapali po dechu. Naučila jsem se tam jen víc se bát vody.

Bylo pozdě večer, tak jsem si zkrátila cestu domů přes les. Mám pro strach uděláno, ale té noci jsem zažila něco velmi děsivého. Věřím tomu, že ve chvílích ohrožení našeho života se o nás postarají nadpřirozené bytosti, nebo nějaké vyšší dobré síly. Sama jsem to před lety zažila! Před nebezpečím mě zachránilo tajemné modré světlo – možná to byla lesní víla nebo můj anděl strážný… Poslední sp

Zažila jsem něco, čemu se dá jen stěží věřit. Ve snu jsem zabránila matce v sebevraždě a dala rodiče dohromady. Pomocí snu jsem dokázala ovlivnit realitu. Jenom díky tomu se rodiče nerozvedli. Když jsem byla v pubertě, rodiče se často hádali. Jednoho dne tátovi bouchly saze a řekl mamce, že nadobro odchází. Ta to podle všeho nečekala a zhroutila se. Svěřila se mi, že i když se hádají, pořád tát

Před problémy jsem utekla do hor. Dny i večery jsem trávila sama a byla smutná. Najednou se objevily tři podivné ženy a chtěly se kamarádit. Vyčarovaly mi ženicha a lepší život? Měla jsem šťastné dětství, vystudovala školu, po které jsem toužila, a nakonec jsem prožila i velkou lásku. Nic jsem si nepřála víc, než si Tomáše vzít a mít s ním kupu dětí. Dokonce jsme měli i termín svatby, ani ve sn

Na hřbitově se krást nesmí! To ví asi každý! Přesto to můj syn jednou udělal a od té chvíle se na nás začalo sypat neštěstí snad ze všech stran. Ráda jsem chodila už jako dítě na hřbitovy, bylo to takové zvláštní místo s nádechem jiného světa. To se mi líbilo. Taky jsem v období puberty psala strašidelné příběhy a poněkud ponuré básničky. Největší vztah jsem měla samozřejmě ke hřbitovu v mé rod