Po rozvodu jsem se přestěhovala do domu, který na první pohled působil klidně a pokojně. Záhy se ovšem na půdě začaly dít podivné věci. Může se brána mezi naším světem a tím nadpřirozeným vyskytovat v naší blízkosti? Před několika lety jsem zjistila, že může. Zhruba měsíc po stěhování do nového domova se mi začaly z kóje pod střechou ztrácet různé předměty. Kolem baráku byl klid Když mi b

Ležela jsem v kómatu. Náhle jsem uslyšela krásnou melodii. Plula jsem vzduchem za tím zvukem, až jsem našla cestu zpátky na svět. Když mi bylo čtyřicet let, vraceli jsme se s kolegou ze služební cesty na Moravě. Stmívalo se a pršelo. Už jsme nebyli daleko od domova, když dostal na namoklé vozovce smyk a já si pak už nic nepamatuji. Vnímala jsem, jak ležím na sedadle spolujezdce, necítila jsem a

Ten starý dům jsme obývali mnoho let. Nikdo z nás netušil, že se v něm skrývá takové úžasné tajemství. Vtom domě jsme se se sestrou narodily a vyrůstala v něm i naše maminka. Babička s dědou se sem nastěhovali po druhé světové válce, když se osídlovalo pohraničí. Byl to dům po Němcích, který ukrýval velké tajemství. V podkroví bývala malá místnůstka, která nebyla nikdy obydlená. Dědeček v ní mě

Měla jsem na sobě nové plavky, když se to stalo. Blízko mě se topil malý kluk a já k němu vyrazila. Plavala jsem skvěle, i když jsem neplavec! Léto bylo tu! Srpnový žár rozpaloval pláž u místní pískovny tak, že se na písek pomalu ani nedalo vstoupit bosou nohou. „Koupíš si nové plavky!“ zaznělo z úst mé matky. „Neumím přece plavat! K čemu nové plavky?“ ohradila jsem se. „Opalovat se snad umíš!“

Už jsem si ani nepamatoval, proč jsme se s bratrem nepohodli. Přáním našeho dědy bylo, abychom se usmířili. Noc co noc mě navštěvoval. Děda zemřel ve svých sedmdesáti osmi letech na zápal plic. V noci spadl z postele, a protože žil sám jako poustevník, našli ho až za několik dní. Dehydrovaného a napůl v bezvědomí. V nemocnici zhasl jako svíčka. Zatímco během rozlučkového obřadu v pohřební síti

Ten les jsme znali dobře, přesto jsme nejspíš překročili bludný kámen a ocitli se na neznámém místě. A pak k nám najednou vyrazila zvláštní světýlka! Stalo se to před několika lety o prázdninách. Trávila jsem je s vnoučaty, desetiletým Matýskem a třináctiletou Janičkou, na chalupě. Bylo tehdy krásné letní odpoledne a já jsem se rozhodla, že s vnoučaty vyrazím na houby. Na chalupě byl s námi i m

S manželem a vnukem jsme vyrazili na výlet do města na jihu Čech. Byl sychravý podzim. Náhle se zvedla mlha a my v ní zabloudili. Minulý podzim jsme se s dcerou domluvili, že si s manželem půjčíme na víkend vnoučka Karlíka a vyrazíme s ním na výlet. Jenom tak – projít se malým jihočeským městečkem se zajímavou historií. Podle předpovědi mělo být ten den docela hezky, ráno jsme si udělali dobrou

Uprostřed noci jsem se vracela domů. Když jsem měla za sebou asi třetinu cesty, prozářilo tmu ostré světlo. Ještě dnes mívám záchvaty strachu a paniky, když si na to jenom vzpomenu. Před lety se mi stala hrůzostrašná věc, kterou mi dodnes lidé nechtějí uvěřit. Já ale moc dobře vím, co se té noci přihodilo. Když se ke mně začaly ty podivné postavy blížit, loučila jsem se v duchu se životem.

Nikdy nezapomenu na tu noc, kdy se vedle mě v posteli objevil manžel. Měl být na služební cestě. Ráno mě probudila smutná zpráva. Měla jsem ve zvyku na chalupě spát u pootevřeného okna a nechat do ložnice pronikat vůni nedalekého borovicového lesa. Spolu s nočními zvuky zvířat mě ukolébala do bezesného spánku. Napůl jsem procitla. Mé levé chodidlo bylo vzápětí atakováno jemným dotekem něčeho mě

Moje vnučka kreslila podivného chlapečka a tvrdila, že za ní v noci chodí a je to kamarád. Až náhoda ukázala, že je ten výmysl skutečný! K duchům jsem měla vždycky vztah jako k mimozemšťanům. To znamená, že jsem v ně nevěřila. Byla jsem skeptická. Až do svých šedesáti let jsem se nesetkala s ničím nadpřirozeným, takže nebyl důvod, proč bych měla věřit. Když mi jednou vyprávěl syn sousedky, kter