Rodiče ten kousek lesíku milovali. Ze stromů získávali sílu bojovat se svými zdravotními neduhy. Po jejich smrti les posmutněl. Maminka s tatínkem ten malý kousek přírody milovali a rádi vysedávali na svém oblíbeném místě pod modřínem. Vídala jsem je tam takto den co den. Drželi se vzájemně za ruce, měli zavřené oči a jen tak tiše seděli a odpočívali. Své stromy chránili Poté, co se jim l

Po nastěhování do strýcova bytu jsem se rozhodla vymalovat. Sundala jsem ze zdi strýcův obraz. Tu noc mě vzbudilo mlaskání. Miloš byl nejlepší strýc pod sluncem. Už odmala jsem k němu velmi vzhlížela. Byla s ním neskutečná sranda. Nikdy na něj nezapomenu. Milovník motorek Mamka byla ze tří sourozenců ta nejstarší. Prostřední byl Miloš a nejmladší Lenka. Já měla vztah jen se strýčkem. Ve v

Rádi jsme sedávali na zahradě ve stínu toho košatého, starého stromu. Neměli jsme ani tušení, že se v jeho kořenech skrývá velké tajemství. Strážce byl ale děsivý! Lenošili jsme pod tím stromem často a rádi. Stál v koutě zahrady u plotu, za nímž tekl potůček. Byl to obrovský dub, který musel být starý snad tisíc let. Tyto stromy se dožívají opravdu vysokého věku a pamatují mnoho staletí. Děda s

Ten duch se na mě přilepil v parku u křížku a pronásledoval mě celou cestu, marně jsem před ním utíkala, zachránila mě až lávka přes potok. Stalo se to před několika lety, když jsem se vracela s manželem, již značně společensky upraveným, z večírku u jeho bratra. Švagrová nás přemlouvala, abychom přespali u nich. Já ale chtěla domů do své postele, a tak jsem popadla manžela a vyrazila na cestu.

Manžel mě opustil kvůli jiné ženě a já byla úplně na dně. Souhlasila jsem s tím, že se zúčastním podivné seance. Měla jsem v tom vztahu navrch! Manžel nebyl žádný velký krasavec, zatímco já si mohla vybírat. Majetný taky závratně nebyl. Měli jsme byt v osobním vlastnictví, dvě auta a chalupu. Nic víc! Abych si nezkazila život, svou postavu a dobré zaměstnání, tak jsem nechtěla mít nikdy děti.

Podle lékařů mi nebylo pomoci. Já ale věřila, že se stane zázrak a já porazím smrt. V těžké chvíli se objevila babička, aby mi poradila. Ještě když jsem slavila své šedesáté narozeniny, říkala jsem si, že jsem zdravý člověk, který si nemá na co stěžovat. A asi jsem se rouhala, protože se sešel rok s rokem, a udeřily problémy ze všech stran. Jako by se můj organismus začal úplně sypat. Preventiv

Když rodiče zemřeli, z jejich domu jsem se odstěhovala a pořídila si menší byt. Jednou k ránu se mi v pracovně rozhořela svíčka. Bydlela jsem roky na polosamotě se svými rodiči, kteří na stáří potřebovali péči. I když jsem se v tom domě vždycky bála, nic zvláštního se tam nedělo. Po smrti rodičů jsem se z něj ale raději odstěhovala. Otec byl hodně nemocný a vzhledem k jeho vysokému věku bylo ja

Na moje narozeniny mě čekalo na zahradě obrovské překvapení. Srdce vytvořené z růží mi dočista vzalo dech. Nikdy v životě jsem nevěřila na posmrtný život nebo na duchy. Před necelými sedmi lety mě ale vlastní zkušenost přesvědčila o tom, že naším odchodem ze světa určitě všechno nekončí. Přítel mi řekl, že pokud zemře dříve než já, pošle mi z onoho světa pozdrav. Tehdy jsem tomu nevěřila, ale o

Na čas jsem se přestěhovala do domku se zahradou, která mě uklidňovala. Ale jen do chvíle, než jsem v koutě našla hroby. Před lety se mi naskytla příležitost bydlet za městem v domku se zahrádkou. Kamarádi se chystali dům za rok rekonstruovat a do té doby sháněli někoho do podnájmu. Já byla akorát po rozchodu, hledala jsem útočiště a preferovala samotu před hlučnými ulicemi. Zkrátka se to pe

Po studiu jsem si v létě přivydělávala jako táborová vedoucí. Na jednu noční procházku do konce života nezapomenu. Jako malá holka jsem moc ráda jezdila na tábory a docela mi to pak chybělo. Díky tomu, že jsem měla po studiu pedagogiky v létě volno, rozhodla jsem se, že budu dělat vedoucí. Užiji si spoustu zábavy a ještě si i přivydělám. Táborová vedoucí Několik let jsem jezdila i s kamar