Bylo toho tolik, co mě děsilo. Měla jsem pocit, že všude číhá nebezpečí a propadala jsem častým záchvatům úzkosti. Až jsem potkala muže, který mě mého prokletí zbavil. Na dětství nevzpomínám ráda. I když bylo vlastně docela pohodové, byly v něm chvilky, které se staly mou noční můrou i v dospělosti. Byla jsem přecitlivělá holčička, která se bála všeho – nejen strašidel a hastrmanů, ale také dom

Můj muž je vědec, nikdy nevěřil záhadám a tajemným jevům. Až se mu na zámku během pracovního jednání zjevil přízrak ženy v bílých šatech. Vždy si ze mě dělal legraci. „Máš bujnou fantazii,“ smál se mi můj muž i v den naší svatby. Nevěřil mi, že jsem během svatebního obřadu, který proběhl na krásném zámečku, na okamžik uviděla v koutě stát svou mrtvou babičku. Usmívala se na mě radostně. Můj muž

Objevila se mi ve snu a pak jsem našla namíchané bylinky na stole v kuchyni. Vařila jsem si z nich čaj, který pomohl. V naší rodině kolovala pověst, že prateta Erika ze strany tatínka byla vyhlášená léčitelka a také tak trochu čarodějnice, která vládla mocnými kouzly. Prý pomohla mému dědečkovi, když se vrátil z války těžce poraněný. Ležel téměř na smrtelné posteli. Tehdy se prý v noci zjevila

Po rozvodu jsem se přestěhovala do domu, který na první pohled působil klidně a pokojně. Záhy se ovšem na půdě začaly dít podivné věci. Může se brána mezi naším světem a tím nadpřirozeným vyskytovat v naší blízkosti? Před několika lety jsem zjistila, že může. Zhruba měsíc po stěhování do nového domova se mi začaly z kóje pod střechou ztrácet různé předměty. Kolem baráku byl klid Když mi b

Ležela jsem v kómatu. Náhle jsem uslyšela krásnou melodii. Plula jsem vzduchem za tím zvukem, až jsem našla cestu zpátky na svět. Když mi bylo čtyřicet let, vraceli jsme se s kolegou ze služební cesty na Moravě. Stmívalo se a pršelo. Už jsme nebyli daleko od domova, když dostal na namoklé vozovce smyk a já si pak už nic nepamatuji. Vnímala jsem, jak ležím na sedadle spolujezdce, necítila jsem a

Ten starý dům jsme obývali mnoho let. Nikdo z nás netušil, že se v něm skrývá takové úžasné tajemství. Vtom domě jsme se se sestrou narodily a vyrůstala v něm i naše maminka. Babička s dědou se sem nastěhovali po druhé světové válce, když se osídlovalo pohraničí. Byl to dům po Němcích, který ukrýval velké tajemství. V podkroví bývala malá místnůstka, která nebyla nikdy obydlená. Dědeček v ní mě

Měla jsem na sobě nové plavky, když se to stalo. Blízko mě se topil malý kluk a já k němu vyrazila. Plavala jsem skvěle, i když jsem neplavec! Léto bylo tu! Srpnový žár rozpaloval pláž u místní pískovny tak, že se na písek pomalu ani nedalo vstoupit bosou nohou. „Koupíš si nové plavky!“ zaznělo z úst mé matky. „Neumím přece plavat! K čemu nové plavky?“ ohradila jsem se. „Opalovat se snad umíš!“

Už jsem si ani nepamatoval, proč jsme se s bratrem nepohodli. Přáním našeho dědy bylo, abychom se usmířili. Noc co noc mě navštěvoval. Děda zemřel ve svých sedmdesáti osmi letech na zápal plic. V noci spadl z postele, a protože žil sám jako poustevník, našli ho až za několik dní. Dehydrovaného a napůl v bezvědomí. V nemocnici zhasl jako svíčka. Zatímco během rozlučkového obřadu v pohřební síti

Ten les jsme znali dobře, přesto jsme nejspíš překročili bludný kámen a ocitli se na neznámém místě. A pak k nám najednou vyrazila zvláštní světýlka! Stalo se to před několika lety o prázdninách. Trávila jsem je s vnoučaty, desetiletým Matýskem a třináctiletou Janičkou, na chalupě. Bylo tehdy krásné letní odpoledne a já jsem se rozhodla, že s vnoučaty vyrazím na houby. Na chalupě byl s námi i m

S manželem a vnukem jsme vyrazili na výlet do města na jihu Čech. Byl sychravý podzim. Náhle se zvedla mlha a my v ní zabloudili. Minulý podzim jsme se s dcerou domluvili, že si s manželem půjčíme na víkend vnoučka Karlíka a vyrazíme s ním na výlet. Jenom tak – projít se malým jihočeským městečkem se zajímavou historií. Podle předpovědi mělo být ten den docela hezky, ráno jsme si udělali dobrou