Seděla jsem v domku svých prarodičů a vzpomínala. Najednou jsem uviděla známé brýle a nasadila si je. V tom vešli do dveří – babička i dědeček. Na dědečkově pohřbu říkala smířená babička, že ani ona už na světě dlouho nebude, že si ji její muž brzy povolá k sobě. Ta slova mě děsila. Tím spíš, že babička nelhala. Dědečka přežila jen o pouhý měsíc. S jejich smrtí jsem se vyrovnávala těžko. S prar

Když jsem vylezl na půdu, přihnala se strašlivá bouřka. Dobře jsem viděl, když se zablesklo, jak stará figurína otevřela oči. Jako by náhle ožila. Opřel jsem se do dveří, vedoucích na půdu. Měl jsem od dědy přísný zákaz tam lézt. A možná právě proto jsem vystoupal po starém, dřevěném žebříku vzhůru. Uvnitř panovalo příšeří. Uzounká ulička mezi starými „krámy“ mě dovedla k přednímu vikýři. Hled

S babičkou jsem měla silné pouto, které překonalo i její smrt. Dodnes slyším její hlas ve chvílích, kdy mi hrozí nebezpečí. Jako malá jsem s babičkou trávila skoro každý den. Když zemřela, bylo to pro mě zdrcující. Stále ale cítím její přítomnost a to mě uklidňuje. Myslím si, že na mě babička dohlíží, protože mě její hlas v několika případech zachránil. Jako kdyby byla se mnou Kdykoliv ně

Se záhadnou smrtí blízkého člověka mi pomohla jedna seance. Díky ní jsem zjistila pravdu, a hlavně jsem nalezla vnitřní klid. Zjistila jsem, že těla mohou zemřít, ale duše existují dál, v jiném světě. A někdy odtamtud mají možnost zasáhnout i do toho našeho. Od sestry ze záhrobí jsem před několika lety dostala šokující zprávu! Černá ovce rodiny Moje starší sestra Alice byla vždy tak troch

Na vysoké jsme si s holkami pořídily skříň ze skládky. Ta vydávala po nocích divné zvuky a zavírala uvnitř svoje nové majitelky. Bydlela jsem se dvěma kamarádkami a bavilo nás zvelebovat si náš byt. Skoro denně jsme tahaly domů různé kousky od babiček nebo z bazaru, jako třeba staré zrcadlo a obrazy. Katka zašla tak daleko, že vybrala na skládce dokonalou lampu a jednou pozdě večer přitáhla s k

Bylo toho tolik, co mě děsilo. Měla jsem pocit, že všude číhá nebezpečí a propadala jsem častým záchvatům úzkosti. Až jsem potkala muže, který mě mého prokletí zbavil. Na dětství nevzpomínám ráda. I když bylo vlastně docela pohodové, byly v něm chvilky, které se staly mou noční můrou i v dospělosti. Byla jsem přecitlivělá holčička, která se bála všeho – nejen strašidel a hastrmanů, ale také dom

Můj muž je vědec, nikdy nevěřil záhadám a tajemným jevům. Až se mu na zámku během pracovního jednání zjevil přízrak ženy v bílých šatech. Vždy si ze mě dělal legraci. „Máš bujnou fantazii,“ smál se mi můj muž i v den naší svatby. Nevěřil mi, že jsem během svatebního obřadu, který proběhl na krásném zámečku, na okamžik uviděla v koutě stát svou mrtvou babičku. Usmívala se na mě radostně. Můj muž

Objevila se mi ve snu a pak jsem našla namíchané bylinky na stole v kuchyni. Vařila jsem si z nich čaj, který pomohl. V naší rodině kolovala pověst, že prateta Erika ze strany tatínka byla vyhlášená léčitelka a také tak trochu čarodějnice, která vládla mocnými kouzly. Prý pomohla mému dědečkovi, když se vrátil z války těžce poraněný. Ležel téměř na smrtelné posteli. Tehdy se prý v noci zjevila

Po rozvodu jsem se přestěhovala do domu, který na první pohled působil klidně a pokojně. Záhy se ovšem na půdě začaly dít podivné věci. Může se brána mezi naším světem a tím nadpřirozeným vyskytovat v naší blízkosti? Před několika lety jsem zjistila, že může. Zhruba měsíc po stěhování do nového domova se mi začaly z kóje pod střechou ztrácet různé předměty. Kolem baráku byl klid Když mi b

Ležela jsem v kómatu. Náhle jsem uslyšela krásnou melodii. Plula jsem vzduchem za tím zvukem, až jsem našla cestu zpátky na svět. Když mi bylo čtyřicet let, vraceli jsme se s kolegou ze služební cesty na Moravě. Stmívalo se a pršelo. Už jsme nebyli daleko od domova, když dostal na namoklé vozovce smyk a já si pak už nic nepamatuji. Vnímala jsem, jak ležím na sedadle spolujezdce, necítila jsem a