Při zdolávání strmé skály jsem měl tehdy více štěstí než rozumu. Málem jsem spadl, ale zachránilo mě pevné lano. V bezvědomí jsem měl děsivý sen. Vítr nesl píseň tesknou jako hřbitovní pochod. Přibouchl jsem za sebou dveře malé horské chatky, která byla postavena na úzkém skalním ostrohu. Byl jsem sotva půl hodiny na cestě od vrcholu, když se nebe náhle zatáhlo. Vichr s deštěm zaútočil na kolm

Jako dítě jsem se málem utopila. Když jsem si myslela, že přišla moje poslední chvíle, stal se zázrak. Vody jsem se bála už jako malá holka. Neměla jsem v lásce mytí vlasů ve vaničce a vyváděla jsem tak, až na nás jednou zvonili sousedi. Plavání ve škole pro mě bylo utrpením, šťouchali nás do vody dřevěnými holemi a my, neplavci, jen lapali po dechu. Naučila jsem se tam jen víc se bát vody.

Bylo pozdě večer, tak jsem si zkrátila cestu domů přes les. Mám pro strach uděláno, ale té noci jsem zažila něco velmi děsivého. Věřím tomu, že ve chvílích ohrožení našeho života se o nás postarají nadpřirozené bytosti, nebo nějaké vyšší dobré síly. Sama jsem to před lety zažila! Před nebezpečím mě zachránilo tajemné modré světlo – možná to byla lesní víla nebo můj anděl strážný… Poslední sp

Zažila jsem něco, čemu se dá jen stěží věřit. Ve snu jsem zabránila matce v sebevraždě a dala rodiče dohromady. Pomocí snu jsem dokázala ovlivnit realitu. Jenom díky tomu se rodiče nerozvedli. Když jsem byla v pubertě, rodiče se často hádali. Jednoho dne tátovi bouchly saze a řekl mamce, že nadobro odchází. Ta to podle všeho nečekala a zhroutila se. Svěřila se mi, že i když se hádají, pořád tát

Před problémy jsem utekla do hor. Dny i večery jsem trávila sama a byla smutná. Najednou se objevily tři podivné ženy a chtěly se kamarádit. Vyčarovaly mi ženicha a lepší život? Měla jsem šťastné dětství, vystudovala školu, po které jsem toužila, a nakonec jsem prožila i velkou lásku. Nic jsem si nepřála víc, než si Tomáše vzít a mít s ním kupu dětí. Dokonce jsme měli i termín svatby, ani ve sn

Na hřbitově se krást nesmí! To ví asi každý! Přesto to můj syn jednou udělal a od té chvíle se na nás začalo sypat neštěstí snad ze všech stran. Ráda jsem chodila už jako dítě na hřbitovy, bylo to takové zvláštní místo s nádechem jiného světa. To se mi líbilo. Taky jsem v období puberty psala strašidelné příběhy a poněkud ponuré básničky. Největší vztah jsem měla samozřejmě ke hřbitovu v mé rod

Jako děti jsme toužily najít na tajemné zřícenině legendární poklad loupeživých rytířů. Ani voda v podzemí nás nezastavila. Až na nás vyběhl pán hradu. Které dítě nesní o tom, že najde poklad? Truhlu plnou zlata a drahého kamení. My jsme nebyli jiní! Skutečnost, že ji pak budeme muset odevzdat státu, nám naše odhodlání nemohla zkazit! Kdykoli jsme v létě přijeli s bráškou k babičce na prázdniny

V polovině těhotenství jsem potratila, ztroskotal mi kvůli tomu vztah a zůstala jsem sama. Po operaci jsem se ale cítila jinak. Když mi bylo třicet dva let, potratila jsem svoje vymodlené miminko. Přesný důvod mi nikdo nesdělil. Stalo se tak zhruba v polovině těhotenství. S dlouholetým přítelem Liborem jsme už doma skládali postýlku, která nakonec zůstala prázdná. Lékaři bojovali o můj život

Ti, kteří věří na převtělování, říkají, že stačí někoho vidět a hned poznáte, že jste se museli potkat už někdy v minulosti. Dnes vím, že je to pravda. Vždy jsem věřila, že už jsem kdysi na tomto světě byla, ale v jiné podobě. Svého přítele Vojtěcha znám totiž z minulých životů! Už v dávné minulosti jsme se milovali, ale naší lásce nebylo přáno. Zdá se vám to nemožné? Vztah mi chyběl V pě

Jednoho letního večera jsme s kamarádkou vyrazily k řece. Během chvíle se na vodě objevil obraz. Vypadalo to jako létající talíř. Zážitek, který jsem prožila kdysi o letních prázdninách, mi zůstane v paměti. Letní večer se proměnil ve strašidelné dobrodružství. Několik let jsme celá rodina pravidelně jezdili každý rok na pronajatou chalupu, kde jsme si užívali léto. Když mi bylo devatenáct, roz