Byla jsem nesnesitelná. Neměla jsem žádnou kamarádku a každý přítel ode mě utekl. A stačilo tak málo! Už jako malé dítě jsem byla vzteklá a nepříjemná. Měla jsem dva starší sourozence a těm jsem dělala jen to nehorší. Ve škole jsem žalovala na druhé a taky mě neměl nikdo rád. Život se mnou nebyl lehký. Matka mě dokonce vodila k dětské psychiatričce, která toho se mnou mnoho nesvedla. Řekla, že

Spatřili jsme se na pláži. Naše pohledy se setkaly a já věděla, že ho znám odjakživa. Ten muž mě přitahoval jako magnet. Naše cesty se ale musely zase rozejít! Je tomu sice už mnoho let, na to setkání ale nikdy nezapomenu. Když jsem nedávno četla o minulých životech, hned jsem si na toho mladíka vzpomněla. Bylo to takové letmé setkání, o němž mladý člověk zase tak moc nepřemýšlel. Až s přibývaj

Zabloudily jsme s vnučkou na houbách. Už se začalo stmívat. Kde se vzaly, tu se vzaly ‒ dvě veverky přiskákaly. Vyvedly nás z lesa ven. Byla jsem už rok vdova, manžel mi zemřel na infarkt. Krátce před jeho smrtí jsme koupili domek na okraji vísky v Lužických horách. Já houbařila a chodila do lesa na výlety, on pobýval jen na zahrádce. Ale i to mu dělalo dobře. Když můj muž navždy odešel,

Ten den jsem byl hodně unavený z práce a usínal za volantem. Najednou jsem nebyl v autě sám. Na zadním sedadle seděl kluk. Rozhodl jsem se sjet z hlavního silničního tahu mezi Hradcem a Pardubicemi a projet klidnou krajinou Polabí, zvlněnou jen sopečnou vyvřelinou kolem Kunětické hory. Blížil se podvečer. Mlžný opar se jako shluk průhledných mořských chaluh valil z polí přes silnici. Pod víč

Nikdy jsem nevěřila na různé pověry a na sny taky ne! Dokonce i černá kočka přes cestu mě nechává dodnes klidnou. Ovšem předpověď o fazolích se naplnila. Jako malá holčička jsem prý mívala sny, podle kterých moje babička vykládala, co se do dvou dnů stane. Můj otec ale byl zapřísáhlý nepřítel jakékoli pověry a všeho, co zavánělo tajemnem. Byl to učitel matematiky a věřil pouze tomu, co si mohl

Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe prohlédnout a zapamatovat

Celý život mě pronásledovalo jedno číslo! To, že je patnáctka pro mě osudová, jsem pochopila po řadě nešťastných událostí. Někdo věří na hvězdy a horoskopy, jiný na karty nebo na čísla. Pro mě bylo jedno konkrétní číslo už od dětství doslova prokleté – ničilo mi život. Ale pochopila jsem to až o mnoho let později. Její pověrčivost mi byla k smíchu Mají i čísla svoji duši? Kamarádka Ilona,

Když ten šperk od svého přítele dostala, byla nejšťastnější na světě. Od té chvíle se ale její život proměnil v peklo. V životě jsem nikdy nic nenašla. Když jsem během odpolední procházky parkem spatřila ten žlutý kroužek na zemi, ani ve snu mě nenapadlo, že by mohl být opravdu zlatý a cenný. Můj syn ale zjistil, že prstýnek má punc, a tak jsem s ním běžela k odborníkovi. Zlatník mi skutečně po

Vlak měl zpoždění, a tak jsem si zkrátila čekání v odstaveném vagonu. Usnula jsem a probral mě vlak, když se dal do pohybu. Vracela jsem se pozdě večer od kamarádky, čekala mě ještě cesta vlakem. Na setmělém nádraží jsem se dozvěděla, že má nemalé zpoždění. Byla mi zima a únavou jsem pomalu ani neudržela hlavu. Měla jsem náročný den, vstávala jsem do práce ve čtyři ráno a odpoledne jsem jela ka

Byla to moje vina. Nehoda, při níž zemřel člověk! Teď se mi o něm bude zdát až do smrti? Chodí se mi snad v noci mstít? Když jsem po třech letech znovu uchopil volant, proběhlo mým tělem mrazení. Znejistil jsem. Po nepříjemné autonehodě, při které jsem přišel málem o nohu, jsem v sobě konečně našel odhodlání a nasedl do auta, které patřilo mé matce. Volala mi krátce poté, co jsem s vozem vyjel.