Bála jsem se o naši Kačenku, když vyrazila prvně sama do školy. Ušila jsem jí hračku, aby ji chránila. A od té chvíle se děly opravdu zázraky. Oděti se bojí určitě každý, u mě to ale bylo znásobené tím, že náš Richard byl jedináček, před ním jsme měli ještě jednoho staršího synka, který nám ale zemřel v šesti letech. Na přechodu pro chodce ho srazilo auto. Na mně i manželovi to zanechalo těžké

Nikdy jsem horoskopům nevěřila, přišly mi bláznivé. Přece nemohou lidé být stejní jen proto, že mají stejné znamení, říkala jsem. Dnes už to chápu! Donedávna jsem patřila mezi lidi, kteří nebyli nikdy u žádné vědmy či kartářky, naopak na tyto osoby koukali s despektem a pohrdáním. Na tyhle pavědy jsem měla svůj názor. Jenže mě už dlouho trápil jeden vážný problém. Měla jsem dvě děti, obě jsem m

Rodiče mě našli uprostřed rybníka na malém ostrůvku. Nikdo nikdy nezjistil, jak jsem se tam dostala. Já ale vím své, donesl mě tam zvláštní pán s křídly. Anděl strážný? Co občas dovedou malé dětičky vymyslet a jak umějí nahnat strach svým rodičům a prarodičům, o tom snad ani netřeba nikoho přesvědčovat. I já jsem byla malé, zdánlivě nevinné dítko, které své rodiče jednou k smrti vyděsilo. Byly

Strýc říkával, že ten starý obraz je prokletý. Časem jsem sama pochopila, proč. Vysával naši rodinu jako upír a přinášel všem jen samé neštěstí. Do důchodu mi scházelo jen několik let, když moje stará teta zemřela a odkázala mi několik hezkých věcí. Mezi nimi byl i obraz, který jsem milovala. Vždycky, když jsem byla u ní, tak jsem se na něj se zalíbením dívala. Všimla si toho, a proto jsem ho d

Hrnul se do naší řady těsně poté, co zhasli v sále a měl začít film. Usadil se vedle mě. Cítila jsem tu čerstvou hlínu a ten vlezlý chlad, který z něho šel...! Tenhle příběh mi vždy vytane v mysli, jako by se to stalo včera. Venku lilo jako z konve. Nejlepší chvíle na to, strávit dvě hodiny v kině. Dodnes si pamatuji dlouhé fronty na lístky, kdy byl člověk napnutý do poslední chvíle, jestli fil

Seděla jsem v domku svých prarodičů a vzpomínala. Najednou jsem uviděla známé brýle a nasadila si je. V tom vešli do dveří – babička i dědeček. Na dědečkově pohřbu říkala smířená babička, že ani ona už na světě dlouho nebude, že si ji její muž brzy povolá k sobě. Ta slova mě děsila. Tím spíš, že babička nelhala. Dědečka přežila jen o pouhý měsíc. S jejich smrtí jsem se vyrovnávala těžko. S prar

Když jsem vylezl na půdu, přihnala se strašlivá bouřka. Dobře jsem viděl, když se zablesklo, jak stará figurína otevřela oči. Jako by náhle ožila. Opřel jsem se do dveří, vedoucích na půdu. Měl jsem od dědy přísný zákaz tam lézt. A možná právě proto jsem vystoupal po starém, dřevěném žebříku vzhůru. Uvnitř panovalo příšeří. Uzounká ulička mezi starými „krámy“ mě dovedla k přednímu vikýři. Hled

S babičkou jsem měla silné pouto, které překonalo i její smrt. Dodnes slyším její hlas ve chvílích, kdy mi hrozí nebezpečí. Jako malá jsem s babičkou trávila skoro každý den. Když zemřela, bylo to pro mě zdrcující. Stále ale cítím její přítomnost a to mě uklidňuje. Myslím si, že na mě babička dohlíží, protože mě její hlas v několika případech zachránil. Jako kdyby byla se mnou Kdykoliv ně

Se záhadnou smrtí blízkého člověka mi pomohla jedna seance. Díky ní jsem zjistila pravdu, a hlavně jsem nalezla vnitřní klid. Zjistila jsem, že těla mohou zemřít, ale duše existují dál, v jiném světě. A někdy odtamtud mají možnost zasáhnout i do toho našeho. Od sestry ze záhrobí jsem před několika lety dostala šokující zprávu! Černá ovce rodiny Moje starší sestra Alice byla vždy tak troch

Na vysoké jsme si s holkami pořídily skříň ze skládky. Ta vydávala po nocích divné zvuky a zavírala uvnitř svoje nové majitelky. Bydlela jsem se dvěma kamarádkami a bavilo nás zvelebovat si náš byt. Skoro denně jsme tahaly domů různé kousky od babiček nebo z bazaru, jako třeba staré zrcadlo a obrazy. Katka zašla tak daleko, že vybrala na skládce dokonalou lampu a jednou pozdě večer přitáhla s k