Ráda si vozím od moře mušle a kamínky. Mám jich doma velkou sbírku. Jeden z nich je ale opravdu kouzelný. Velmi ráda jezdím k moři a sbírám po pláži nejrůznější kamínky a mušle, které vyplavilo moře. Mám jich už pořádnou sbírku, z dovolené jezdím sice s o pár kilo těžšími zavazadly, ale stojí to za to. Ochranná moc Kamínky a mušle tvoří doma nejen pěknou výzdobu, ale zároveň mají velmi po

V lesoparku jsem při běhání vídala pod jedním stromem zmateného muže. Když jsem ho oslovila, začal mě pronásledovat. Když jsem se během vysoké přestěhovala na okraj města k tetě, začala jsem chodit pravidelně běhat do parku. Bylo tam hodně lidí, takže se nebylo čeho bát. Až na muže, který stál denně pod stromem a tvářil se naprosto šíleně. Každý den stál pod stromem Běhání je moje vášeň a

Znáte to, když se vám zdá opakovaně jeden a ten samý sen, jenže nevíte, co to znamená a jestli se to stane? Tak přesně to se mi nějakou dobu dělo. Vášeň k přírodě a procházkám jsem zdědila po svém dědečkovi, který mě jako malou holku brával s sebou do lesa. Proto jsem už od dětství nadšená houbařka a také se moc ráda toulám po lesích. Jednou jsem to ale přehnala, místo jsem neznala a nechala se

Bála jsem se každého večera a noci, která měla přijít. Pokaždé mě přepadla nevysvětlitelná tíseň a strach. Některé příhody z dávné minulosti nás dokážou zneklidňovat i po letech, kdy už nám žádné nebezpečí nehrozí. Cítila jsem v tom domě přítomnost zla a nedokázala jsem kvůli tomu usnout. Děsivé vzpomínky Byla jsem sevřená strachem. Některé noci jsem jen proseděla na posteli, vystrašená a

Během vánočních svátků jsem se tehdy připletla k ošklivé nehodě. Duše zemřelého si mě tam vybrala a začala mě navštěvovat. Byla jsem z toho šílená! Mám poměrně dobrou intuici, o tom vím. Dokážu vycítit nebezpečí, jednou v mládí jsem se vyhnula nehodě autobusu, kterým jsem jezdila na střední školu. Ráno jsem se rozhodla, že nepůjdu na první hodinu, a udělala jsem dobře. Také jsem vnímavá na změn

Ten dárek mi vybírala vnučka svým srdcem. Přinesl mi domů nejen štěstí a lásku, ale také dostatek peněz a dořešení dávných sporů o dědictví. Když jsem odešla do důchodu, bylo to před osmi lety, začal mi nový život. Měla jsem najednou spoustu času na svou zahrádku a také na koníčky, mezi které patřila četba knih a cestování za poznáním. Na to jsem ale neměla moc peněz, protože penze, kterou mi v

Neměla jsem lehké dětství. Mé smutky nikdo neposlouchal, tak jsem si našla starou vrbu. Ta mě vyslyšela. Doma to bylo v mém dětství hrozné. Byla jsem nejstarší z pěti dětí a už od svých osmi let jsem se o své mladší sourozence musela starat, protože maminka byla nemocná. Táta byl pořád v práci, babičku jsem už neměla a děda byl toho názoru, že holky tu jsou od toho, aby byly doma a učily se sta

Když Jituška těžce onemocněla, nevěděli si s ní lékaři ani léčitelé rady. Pak jeden poradil, že má tvořit. Umění je lék a je třeba ho dělat s láskou. Maminka krásně malovala, mohla jít studovat uměleckou školu, ona se ale stala cukrářkou. I tam mohla uplatnit svůj výtvarný talent. Její dorty byly hotovým uměleckým dílem a bylo téměř škoda tu nádheru sníst. Já jsem ale takový talent nepodědila.

Byl to jeho oblíbený film a oblíbená hudba. Na jeho pohřbu se najednou rozezněla. Nikdo ji ale údajně nepustil. A pak se to zopakovalo doma. Do smuteční síně se nahrnulo hodně lidí. Dědu znala celá vesnice a jako nejstarší, do nedávna žijící občan vesnice, vešel ve známost i pro ty, kteří se přistěhovali do novostaveb relativně nedávno. Stál jsem v přední řadě hostů, oděných do černého. Děda z

Dokud jsem měla své dívčí jméno, byl můj život moc fajn. Pak jsem se vdala. A přijala prokleté příjmení, které mě začalo systematicky ničit. Byla jsem vždycky dítě štěstěny. To mi říkalo celé mé okolí od dětství. Měla jsem celkem běžné příjmení a hlavně v dobách dávno minulých se nevědělo vůbec nic o tom, že by jména mohla mít nějakou energii a rozhodovat o tom, jaký osud budeme mít. Protože s