Neuvěřitelný život – 2. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

Neuvěřitelný život

4 minuty čtení

Moje manželství nebylo zrovna ideální, ale pořád jsem věřila, že se dá nějak napravit. Hlavně jsem si myslela, že manžel touží po tom samém. Posledních pár let nám to doma opravdu moc neklapalo. Přičítala jsem to stereotypu, letitým starostem o děti, které už vyletěly z hnízda, i našemu věku. S Tomášem jsme se nehádali, ale vlastně už jsme spolu ani moc nemluvili. Žili jsme vedle sebe a já pořá

zobrazit více >>

Jak jsme si chtěli užít parádní dovolenou

3 minuty čtení

Byl to sen nejen můj a mého muže. Navštívit tuto zemi si moc přáli i naši synové. Vyrazit s cestovkou ale byla chyba, už to příště neuděláme. Když se po revoluci brána cestování otevřela, já byla v pátém měsíci těhotenství. Po prvorozeném synovi Jakubovi přišel za dva roky Míša, a tak jsme každé léto vyráželi maximálně na Slapy. Teprve za deset let jsme odjeli na dovolenou do Řecka. To moře, kl

zobrazit více >>

Po letech jsme obnovily staré přátelství

2 minuty čtení

S Maruškou jsme chodily do školky a pak do školy. Rozdělila nás až láska k jednomu muži. Po letech jsme se zase potkaly a scházíme se dodnes. Byly jsme velké kamarádky. Chodily jsme spolu do školky i na základní školu. I na střední jsme chtěly jít spolu, ale já se dostala na gympl, zatímco Maruška ne, tak šla na střední zemědělskou. Na jedné zábavě jsme potkaly Petra. Líbil se mně i Marii. Naje

zobrazit více >>

Byl to můj nejlepší přítel a společník

3 minuty čtení

Nikdy bych nevěřila, co všechno se dokáže andulka naučit. Můj Leny zvládl i těžká slova a krátké věty. A hlavně bylo vidět, že dobře ví, co říká. Moc mi schází. Mým nejlepším kamarádem byl anduláček Leny. Měla jsem ho šest let. Moc mne obohatil a naučil i pokoře a větší úctě ke zvířatům, zejména k ptákům. To, co jsem prožila s Leníkem, bylo zvláštní a často o tom přemýšlím. Jako by nebyl z toho

zobrazit více >>

Osud svedl dohromady dvě osamělé dušičky

3 minuty čtení

Ten muž už nevěděl, co se svým životem. Rodinu neměl, o matku přišel v dětství, teď ho opustila i jeho dívka. Byl zoufale sám, stejně tak jako já. Kolem toho muže, který věčně vysedával v parku na lavičce, jsem chodila už několikátý den. Byla jsem tehdy v lázních kvůli bolavým zádům a každý den po obědě jsem chodila na krátké procházky po okolí. Naše oči se vždy setkaly a já z toho člověka měla

zobrazit více >>

Celý můj život byla velká lež

5 minut čtení

Nedávno jsem si připomněla páté výročí úmrtí svého muže. Bylo mi smutno, ale poslechla jsem dcery a konečně probrala Jindřichovy věci. Prožili jsme spolu pětatřicet let a já byla přesvědčena, že svého muže znám lépe než kdokoli jiný. Jindřich byl pozorný, spolehlivý a nesmírně pracovitý. Vážné hádky jsme skoro neznali a naše dvě dcery o nás často říkaly, že jsme důkazem, že dobré manželství můž

zobrazit více >>

Sousedský teror

2 minuty čtení

Celý život jsem prožila v panelovém domě a byla jsem zvyklá, že sousedské vztahy mají svá specifická pravidla. Člověk v paneláku nemůže čekat ticho. Občas je slyšet štěkot psa, dětský pláč i hlasitější televize. S tím jsem se naučila žít. Když se ale loni do vedlejšího bytu nastěhovala mladá slečna Natálie, můj poklidný důchod skončil. Brzy jsem zjistila, že se živí vysíláním na internetu. Hraj

zobrazit více >>

Začali jsme si kvůli mamince

3 minuty čtení

Věčně jsme se se sousedem hádali. Naposled kvůli břečťanu, který přerostl na jeho zahradu. Řval a choval se jako hulvát. Zase jsme se s tím chlápkem odvedle pohádali. Stříhal břečťan, můj břečťan, který přerostl zeď a plazil se po jeho. Stříhal ho však velice neurvale. To jsem si nemohla nechat líbit. „Stříhejte prosím opatrně,“ žádala jsem ho, ale zdvořile. „Vždyť tu rostlinu poškozujete.“

zobrazit více >>

Koťátko změnilo celé naší rodině život

3 minuty čtení

Opuštěného mourovatého kocourka nalezl syn Matěj u popelnic. Problém byl v tom, že ani já, ani Matějův tatínek jsme kočku do malého bytu v paneláku nechtěli. Těžko věřit, co dokáže jedno opuštěné mourovaté koťátko. Syn jedno takové našel u popelnic, pořád za ním chodilo, jak se říká, jako pejsek – i když to bylo koťátko. Ač synovi bylo tehdy nějakých devět anebo deset let, věděl, že zvíře není

zobrazit více >>

Straka Julinka pro mě za odměnu kradla

3 minuty čtení

Odpočívala jsem na terase naší chalupy, když ke mně přiletěla. Začala jsem ji krmit a ona mi za to nosila neuvěřitelné dárky. Bylo krásné ráno, a já s kávou v ruce lenošila na terase před chalupou. Děti ještě spaly. Na terase hned vedle mě stála velká tabule, na které si děti rády kreslily. Křídy ležely rozházené po stole, zejména žlutá křída zářila na dálku. Najednou přistála na okraji tera

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›