Hodně se mluví o tom, že se starší lidé často stávají oběťmi podvodníků. I já jednoho takového potkala. Na setkání se mnou určitě nezapomene. Každou chvíli jsem to slyšela nebo viděla v televizi, jak se nechal důvěřivý důchodce napálit podvodníky, dokonce se to stalo i mé nejlepší kamarádce Alence. Nechala se pobláznit obědem zdarma s tím, že si za to vyslechne přednášku o nádobí. Vrátila se

Dát to opuštěné hnízdo s vajíčky do klece k našim ptáčkům byl nápad naší sousedky. Dobře věděla, jak jsou chůvičky starostlivé. Děti se neustále dožadovaly domácího mazlíčka. A tak jsme se s manželem shodli, že jim koupíme ptáčka. Zdálo se nám to ideální, nebude pouštět po bytě chlupy jako kočky, nebo psi, ale bude sedět v kleci na balkoně a krásně zpívat! Nemluvily spolu V obchodě se zví

Moji rodiče si nevážili toho, že mají příkladnou dcerku. Hádali se, směřovali k rozvodu. A tak jsem musela zasáhnout a jejich lásku zachránit. Naši se rozváděli. Byla jsem z toho úplně na dně, a to mi prosím bylo bezmála osmnáct. Kdyby mi bylo třeba třináct, tak by se to dalo pochopit, ale skoro v osmnácti letech? Přesto jsem vyváděla jako šílená, bylo mi, jako by se mi rozpadal život. Vrste

S věkem prý člověk získává nadhled nad životem a dokáže odpustit různá životní zranění. Mně se to tedy zatím nepodařilo. Pracovaly jsme spolu v textilce. Já a Helena. V té době jsem již byla vdovou se dvěma dětmi, které mi po manželovi zbyly spolu s dluhy. Helena byla krásná, svobodná, vtipná. Vždycky mě dokázala rozesmát, když jsem brečela nad prázdnou ledničkou a svým osudem. „Liduško,“ říkal

Bylo mi té osamělé ženy a jejího dítěte líto, tak jsem s ní navázala přátelství. Moje laskavost a štědrost se brzy stala pro ni samozřejmostí. Po pěti letech manželství, když už jsme měli dvě děti, jsme dostali s manželem konečně byt. Nemuseli jsme už žít s jeho rodiči v jejich domku. Nedělalo to dobrotu. Zejména s jeho matkou jsem měla rozdílné názory na vše, nejen na výchovu dětí, vaření a st

I když moje maminka většinu života prožila ve městě, vždy vzpomínala na venkov, kde prožila dětství a mládí. Chyběla jí hlavně zahrádka. Maminka ráda vzpomínala na dětství a mládí v malé vesničce na Vysočině, kde měli její rodiče dům a mnoho zvířat. Na vesnici to milovala. Našla si ale kluka z města, mého tátu Josefa, a po svatbě se za ním přestěhovala. Získali městský byt na sídlišti. Za ba

Nevím, proč jsem byla tak pyšná na svého o dost mladšího manžela. Žádné velké východy z tohoto svazku neplynuly. Jen mě zneužíval a kritizoval. Byl sice moc hezký, zároveň ale také líný a kritický. Neustále mi předhazoval každou novou vrásku a další kilo navíc. Rozdíl skoro deseti let byl prostě na nás znát. Růžové brýle a zamilovanost mi všek znemožňovaly vidět, jak se věci mají. Hloupá záp

Myslela jsem, že mi ta žena chce pomoct něco dokázat. Bylo mi jasné, že to nebude zadarmo, ale nenapadlo mě, že mě chce okrást. Denisou jsme se poznaly teprve před několika lety na jednom designovém jarmarku. Já jsem tam měla malý stolek s keramikou, kterou jsem vyráběla hlavně pro radost, a ona se u něj zastavila. Takových tam ten den prošlo plno, ale ona jediná se zajímala. Kladla mi plno otá

I v pozdním věku jsem se dokázala bláznivě zamilovat. Ten cit mě úplně pohltil. Postupně jsem se zamotávala do svých lží a výmyslů. Jsem racionální člověk a ani v mládí jsem nikdy z lásky nedělala hlouposti. S manželem jsme měli vyrovnané manželství, ale už dávno to nefungovalo po milostné stránce. Nežili jsme spolu, ale vedle sebe. Nevěřila jsem, že by mě někdy mohla potkat bláznivá zamilovano

V pubertě mi rodiče strašně lezli na nervy. To byly pořád jenom samé zákazy a příkazy, tam nechoď, tohle nedělej. Byla jsem jako vězeň. Když jsem chodila na základku, v módě byly památníčky, takové zápisníky v ozdobných deskách, kam si děti kreslily a psaly. Nejvíc se mi líbilo, když mi tam někdo nakreslil krásný obrázek. Trošku mě zklamala babička, která mi tam napsala jen jedinou větu: „Ne