Snacha se intenzivně snaží udělat ze mě skoro nesvéprávnou osobu. Podle ní jsem na tom zle a patřím do domova důchodců, prostě pod zámek. Už dávno mě nemrzelo, že mě snacha nezve k sobě na kávu nebo jen tak posedět. Bydlíme totiž pod jednou střechou, ale každý ve svém. Oni mají horní patro rodinného domu, já po přestavbě zůstala v malém bytě v přízemí se samostatným vchodem. Člověk by řekl, že

Snažila jsem se, aby to mojí dceři na synově svatbě slušelo. Nevědomky jsem se však dopustila obrovské chyby. Ženila jsem syna a přípravy byly v plném proudu. Moje nastávající snacha chtěla být tou nejhezčí nevěstou na Moravě, jak sama prohlásila. Našla si svatební salón a v něm výjimečné, nadýchané a exkluzivní krajkové bílé šaty. S radostí absolvovala první zkoušku, potom i další kvůli úpravá

Honzu neměl nikdo v lásce. Tvářil se jako morous a zdravil na půl úst. Byl to samotář a podivín. Padli jsme si do oka během společného kouření na terásce. Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. Koukal do křoví a mně to přišlo divné. Tak jsem ho oslovila. Nezdál se být nadšený. Odpovídal jedním slovem a nastalo vždy ticho, které jsem přerušila opět já sprchou dalších vět. Už mi docházeli nápady, o

Při uklízení jsem našla krabici od bonbonů plnou starých, zažloutlých fotografií. Neměla jsem ji otevírat, ale bohužel jsem to udělala. Všechno začalo nevinně – uklízením. Vánočním úklidem. Mívám předvánoční úkoly napsané v kalendáři, vždycky si vypíšu, co budu v ten který den smýčit. Na osudný čtvrtek připadlo uklízení obývacího pokoje. Když něco dělám, tak důkladně. Vyndám všechny věci ze zásuv

Poklidný dům, kde bydlíme s manželem 30 let, se stal během několika týdnů válečnou zónou. Lidé, kteří se nastěhovali, nám dělají ze života peklo. Do domu jsme se nastěhovali jako mladí manželé už dávno, vychovali v něm dvě děti a těšili se, že zde také dožijeme. Se sousedy jsme se dobře znali. Byli to samí skvělí lidé, s mnohými jsme se sblížili a brali je jako přátele. Vycházeli jsme dobře i s r

Manžel ležel v kómatu v nemocnici, jeho věrný kocour se ale dál choval, jako by byl pán doma. Znal dokonce den, kdy se páníček vrátí. Byl to blesk z čistého nebe. Ve tři ráno můj manžel náhle zkolaboval a rovnou upadl do kómatu. Všichni jsme si připadali jako v děsivém snu. Záchranka ho s hlasitým houkáním vezla do nemocnice a my si přáli jediné, aby se brzy probudil a vrátil se živý a zdravý d

Přišla chvíle, kdy jsem si nemohla vybírat, musela jsem brát každou práci. A právě díky tomu jsem se zbavila mnoha svých strachů. V mládí jsem se měla dobře, nepoznala jsem chudobu. Mí rodiče byli bohatí, a já si pak vzala staršího inženýra, se kterým jsem si také žila na vysoké noze. Usnula jsem ale na vavřínech. Když mu bylo padesát a mně skoro čtyřicet, našel si mladší. A já? Mně v našem

Často čtu příběhy o prarodičích, kteří nesmí dávat vnoučatům sladkosti, protože si to jejich děti nepřejí. A pak si vzpomenu, jak je to u nás... Dceru jsem si doslova vymodlila. Když se narodila, bylo to jediné miminko v rodině, proto ji všichni náležitě rozmazlovali, včetně mě. Navzdory té naší nevýchově z ní nakonec vyrostla šikovná holka, která věděla, co chce. Vychovávat neuměla! Vzal

Seděla jsem na terase naší chatky a byla bezradná. Postrádala jsem zlatou náušnici a prsten po mamince. Podezírala jsem všechny. Ležela jsem na zahradě a opalovala se. Měla jsem napečeno, už jen hosté chyběli. Čekala jsem dceru s rodinou. V jednu chvíli jsem si prohrábla vlasy a s hrůzou zjistila, že mi chybí zlatá náušnice. Bude v posteli! Vyskočila jsem a běžela ji najít. Raději jsem sunda

Pořád básnila o princi na bílém koni. Od školky. Možná by se jí to v životě i povedlo, kdybych tu nebyla já a moje skvělé intriky. Bylo to tak snadné! S kamarádkou Markétou jsme chodily do školky, pak do školy a nakonec jsme spolu seděly v lavici i na střední. Byla to holka plná snů a naivních představ o životě. Vysnila si prince z pohádky, za kterého se jednou vdá, a vdávat se bude jedině z