Měla jsem dva obrovské mindráky, které jsem cítila už od dětství. Neuměla jsem jezdit na kole a plavat. Každé dítě v naší vsi umělo plavat, protože celé prázdniny jsme trávili u místního rybníka nebo na koupališti. Nejspíš proto jsme nechodili ve škole na plavání. Také jsme jako holky neměly ve škole vaření. Holky ze vsi umějí přece vařit, učily je to už jejich maminky, tak co by se na té hodin

Zamilovanost je krásná a zklamání z první lásky strašné, naštěstí mě setkání po letech probralo z omámení. S Marianem jsme se tehdy potkali na vesnické zábavě. To, že je ve vojenském, mi nevadilo. Pocházel ze Slovenska a do té doby jsem neviděla hezčího chlapa. S partou kamarádů vyrazili na naší vesnickou tancovačku. Zatímco ostatní holky se chovaly k vojákům odtažitě, já se zamilovala jako blá

Cítili jsme se s manželem pod psa několik let, a pak stačilo pár dní na horách a stal se zázrak. Najednou bylo zase dobře. Jako zamlada! Všechno to začalo během koronavirové pandemie. I my s manželem Pepíkem jsme tehdy onemocněli covidem. Nebyli jsme sice v ohrožení života, ale najednou jsme se cítili slabí. A to i dlouho poté. Nedokázali jsme ani vyšlápnout na kopec, hrozně jsme se zadýchávali

Krátce před prázdninami jsem se dozvěděla nepříjemnost, která se týkala mé vnučky. Ve škole zažívala peklo a já to chtěla vyřešit. Místo nadšeného štěbetání a vyprávění, co se v její dosud milované škole událo, jsem si ten den od vnučky vyslechla sáhodlouhou litanii, která mi vehnala do očí slzy. To, když mi vnučka sdělila, co v poslední době musí od své třídní učitelky snášet. Naše dobrá du

Měla jsem všechno, co si stárnoucí nevěsta může přát. Hodného snoubence, luxusní šaty a jasný plán. Jedno náhodné setkání však vše změnilo. Sedím na okraji postele a pohled mi neustále sklouzává ke svatebním šatům, které visí na dveřích šatníku. Jsou skoro až nepřirozeně bílé, krajka v měkkém světle lampy vypadá jako sněhový poprašek, vlečka splývá až k podlaze. Nedokážu z nich spustit oči.

Manžel mě podváděl mnoho let. Věděla jsem to a štvalo mě to. Pak tomu ale nasadil korunu neurvalou poznámkou. A tak jsem mu to vrátila i s úroky. Brali jsme se v květnu roku 1982 na staré radnici v Brně. Karel byl vysoký, charismatický inženýr, já mladá učitelka češtiny a dějepisu. Všichni nám říkali „pohádkový pár“. Narodily se nám dvě děti, Marek a Kateřina. Měli jsme byt v paneláku, postavil

Byl to otřesný zážitek. Ochranka vlekla plačící maminku s malým dítětem k přivolané hlídce. Ukradla jogurt, polévku a přesnídávku. Moje dcera zůstala sama s dětmi, a tak jsem dobře věděla, jak na tom matky samoživitelky jsou. Kdyby neměla dcera velkou oporu v nás – rodičích, byla by nejspíš v azylovém domě. A děti by vyrůstaly na levných špagetách s nezdravým kečupem a polévkách z pytlíku. Jiné

Krmila jsem opuštěného psa, protože mi ho bylo líto. On se mi za to odměnil. Díky němu jsem přestala chodit nebezpečným místem, kde číhal lupič na svou oběť. Patřím mezi ty nenapravitelné typy lidí, kteří se nepoučí z neštěstí druhých. Vím, že se často povídá v televizi o nebezpečích, která hrozí na opuštěných cestách, já si na ně ale většinou vzpomenu až ve chvíli, kdy je pozdě. Jsem takový ce

Od první chvíle, co jsme se potkaly, jsme si vjížděly do vlasů. Myslela jsem, že po letech ta zášť vychladla, ale ne. I na stará kolena si jdeme po krku. Začalo to už ve školce. Máňa se najednou objevila ve dveřích, a jak jsem ji spatřila, nesnášela jsem ji. A to tak, že jsme se ještě ten den popraly o panenku. Najednou jsem se nemohla dočkat, až půjdu do školy, a zbavím se jí. Jenže to děsivé

Můj muž je o patnáct let mladší než já, takže jsem svým způsobem počítala s tím, že mě jednou vymění za mladší model. On mé očekávaní předčil! Vždy jsme žili aktivním životem. Vášeň pro sport, kulturu i cestování nás spojovala. Nemohla jsem mít děti a můj muž je nikdy nechtěl. Obávala jsem se však, že s věkem na něj třeba nějaké otcovské touhy přijdou. I proto jsem byla připravená také na varia