Osud dokáže zasáhnout do života jako blesk. Na své tělo jsem se nemohla dva roky ani podívat, nakonec jsem ale našla radost z práce a ze života. Nejsem hysterka a nikdy neházím předem flintu do žita. Ani tehdy jsem nepropadla panice. Věřila jsem, že se jedná jen o neškodnou tukovou bouličku. Ani jsem to nechtěla rodině říkat, nakonec jsem to ale prozradila dceři. To ona z toho udělala tichou po

Těšila jsem se na klidný víkend s manželem a vnoučaty. Místo radosti ale přišlo něco, na co nikdy nezapomenu. Stačila chvíle, vše bylo jinak. Celý týden jsem se těšila na sobotu. Dcera měla přivézt děti, manžel slíbil, že naloží maso na oběd, a já si říkala, že si konečně užijeme den, kdy budeme všichni spolu. V poslední době bývá takových chvil čím dál méně, proto jsem si jich vážila o to víc.

Snacha se intenzivně snaží udělat ze mě skoro nesvéprávnou osobu. Podle ní jsem na tom zle a patřím do domova důchodců, prostě pod zámek. Už dávno mě nemrzelo, že mě snacha nezve k sobě na kávu nebo jen tak posedět. Bydlíme totiž pod jednou střechou, ale každý ve svém. Oni mají horní patro rodinného domu, já po přestavbě zůstala v malém bytě v přízemí se samostatným vchodem. Člověk by řekl, že

Snažila jsem se, aby to mojí dceři na synově svatbě slušelo. Nevědomky jsem se však dopustila obrovské chyby. Ženila jsem syna a přípravy byly v plném proudu. Moje nastávající snacha chtěla být tou nejhezčí nevěstou na Moravě, jak sama prohlásila. Našla si svatební salón a v něm výjimečné, nadýchané a exkluzivní krajkové bílé šaty. S radostí absolvovala první zkoušku, potom i další kvůli úpravá

Honzu neměl nikdo v lásce. Tvářil se jako morous a zdravil na půl úst. Byl to samotář a podivín. Padli jsme si do oka během společného kouření na terásce. Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. Koukal do křoví a mně to přišlo divné. Tak jsem ho oslovila. Nezdál se být nadšený. Odpovídal jedním slovem a nastalo vždy ticho, které jsem přerušila opět já sprchou dalších vět. Už mi docházeli nápady, o

Při uklízení jsem našla krabici od bonbonů plnou starých, zažloutlých fotografií. Neměla jsem ji otevírat, ale bohužel jsem to udělala. Všechno začalo nevinně – uklízením. Vánočním úklidem. Mívám předvánoční úkoly napsané v kalendáři, vždycky si vypíšu, co budu v ten který den smýčit. Na osudný čtvrtek připadlo uklízení obývacího pokoje. Když něco dělám, tak důkladně. Vyndám všechny věci ze zásuv

Poklidný dům, kde bydlíme s manželem 30 let, se stal během několika týdnů válečnou zónou. Lidé, kteří se nastěhovali, nám dělají ze života peklo. Do domu jsme se nastěhovali jako mladí manželé už dávno, vychovali v něm dvě děti a těšili se, že zde také dožijeme. Se sousedy jsme se dobře znali. Byli to samí skvělí lidé, s mnohými jsme se sblížili a brali je jako přátele. Vycházeli jsme dobře i s r

Manžel ležel v kómatu v nemocnici, jeho věrný kocour se ale dál choval, jako by byl pán doma. Znal dokonce den, kdy se páníček vrátí. Byl to blesk z čistého nebe. Ve tři ráno můj manžel náhle zkolaboval a rovnou upadl do kómatu. Všichni jsme si připadali jako v děsivém snu. Záchranka ho s hlasitým houkáním vezla do nemocnice a my si přáli jediné, aby se brzy probudil a vrátil se živý a zdravý d

Přišla chvíle, kdy jsem si nemohla vybírat, musela jsem brát každou práci. A právě díky tomu jsem se zbavila mnoha svých strachů. V mládí jsem se měla dobře, nepoznala jsem chudobu. Mí rodiče byli bohatí, a já si pak vzala staršího inženýra, se kterým jsem si také žila na vysoké noze. Usnula jsem ale na vavřínech. Když mu bylo padesát a mně skoro čtyřicet, našel si mladší. A já? Mně v našem

Často čtu příběhy o prarodičích, kteří nesmí dávat vnoučatům sladkosti, protože si to jejich děti nepřejí. A pak si vzpomenu, jak je to u nás... Dceru jsem si doslova vymodlila. Když se narodila, bylo to jediné miminko v rodině, proto ji všichni náležitě rozmazlovali, včetně mě. Navzdory té naší nevýchově z ní nakonec vyrostla šikovná holka, která věděla, co chce. Vychovávat neuměla! Vzal