Cítila jsem, že je ke mně osud zbytečně nespravedlivý. Myslela jsem, že peníze to spraví, a tak jsem si k nim pomohla. Nečestně a zle. Marta patřila mezi mé nejlepší přítelkyně, aspoň si to myslela. Znali jsme se z práce, ona byla o dost starší, ale celkem jsme si rozuměly. Toho jsem využila o mnoho let později. To už z ní byla vdova s velkým domem a balíkem peněz, co jí zůstaly po manželovi. J

V životě jsem spoléhala jen na sebe. Pomoct druhému v nouzi ale pro mě byla vždy samozřejmostí. Jednou mi za to přišla nečekaná odměna. Tu práci jsem si vybrala už jako malá holčička. U zápisu do první třídy jsem tvrdila, že budu pomáhat starým a nemocným lidem. Toho snu jsem se pak držela a vystudovala zdravotní školu. Většinu života jsem poté pracovala jako pečovatelka a měla svou klientelu s

Nikdy neříkej nikdy! To je velmi pravdivé přísloví. Nechtěla jsem žít na venkově a dřít na poli, i tak jsem se vdala za muže, který snil o vlastní farmě. Nikdy jsem nebyla holkou, která by toužila žít na venkově, starat se o zvířata a velkou zahradu, skleník, případně dokonce pole. Vysnila jsem si život v pohodlí panelového domu ve velkém městě, kde budu chodit za kulturou a maximálně budu na b

Byl vždy tak šikovný, umí opravit všechno. O svou práci přišel a odmítal nabídky na drobné kšeftíky. Bál se, že ho budou ty ženy svádět. Už dlouho táhnu domácnost já. Manžel je fotograf, a poslední roky nemá žádné pořádné kšefty. Je ale moc šikovný, dokáže všechno doma udělat. Kamarádky říkají, že by se měl živit jako hodinový manžel. Ale on o tom nechce ani slyšet. Je posedlý představou, že vš

Po smrti tatínka se na Šmudlu upnula. Když máma zemřela, nedokázali jsme se o to staré zvíře postarat a vzít ho z vesnice do našeho městského bytu. Svým dětem jsme se vždy snažili být oporou. Když byly malé, i když vyrostly a měly svoje vlastní malé děti. To byla naše role snad ještě náročnější. Z mladší dcery Lenky se stala samoživitelka. Partner ji nechal samotnou s tříletými dvojčátky a čtyř

Svému budoucímu muži jsem padla k nohám – doslova. Byl to trapas a já se bála, že jsem si tím u Richarda navždy zničila všechny šance. Ten kluk se mi moc líbil! Jmenoval se Richard a jezdil do naší vesnice na prázdniny. Hodně sportoval, hrál fotbal a také hokej. Když mi bylo patnáct, měla jsem dojem, že po mně začal pokukovat. že jsem mu nebyla lhostejná. Dokonce se přede mnou předváděl na naše

Když mi Ota napsal, že by se rád sešel, myslela jsem, že jde o přátelské setkání. Přece jen jsme spolu dlouho žili. Jenže ono to bylo trochu jinak. Místo klasického pokecu u sklenky vína, jaký jsem s Otou po našem rozchodu zažila už mnohokrát, ale přišel šok. Ota mi udělal návrh, který mě nejdřív naštval. Ale jak nad tím stále přemýšlím, možná bych to chtěla zkusit. A vlastně mi to i lichotí

Nebyla to nijak výstřední žena. Životem proplouvala s lehkým úsměvem, který jí umožnil dělat věci, na které by si jiní netroufli. Jmenovala se Marta a pracovala v organizaci, kde se točilo docela dost peněz bez valné kontroly. Byla tím, kdo má naprostý přehled a kdo vždy přesně ví, kde co je. Klíče, dokumenty, přístupová hesla, prostě všechno. Dalo by se říct, že fungovala jako dobrá duše podni

Ženské, které chodily se zadaným chlapem, jsem vždy jednoznačně odsuzovala. Dnes mezi ně patřím a určitě se to nechystám měnit. Miluju ženatého muže, tátu dvou kouzelných holčiček. Už dlouhá léta, pořád je to stejně intenzivní jako v den, kdy to začalo. Jiskra, nebo spíš požár nevídaného rozměru, se rozhořela na oslavě našich společných přátel. Já byla v té době dva roky po krušném rozvodu, kte

Nejspíš protože jsem byla starší matka, měla jsem o syna velký strach, který mě mockrát až budil ze spaní. Nespouštěla jsem ho z očí. Syn byl vymodlené dítě starších rodičů. Bála jsem se o něj až hystericky, v noci jsem se budila hrůzou, zdálo se mi o prázdné postýlce anebo o tom, jak ho kdosi odvádí. Dívám se za nimi, snažím se křičet, ale nevypravím ze sebe žádný zvuk, snažím se běžet, ale ne