Byl jako náš anděl strážný. Astor vždy vycítil, že se blíží nebezpečí a musel naši rodinu chránit. Nikdy mu nepřestanu být vděčná. Byl to takový psí dobrák. Naši velkou lásku si Astor zasloužil i tím, že jednou zachránil mého manžela a podruhé mě s dětmi. Byl to psí hrdina, a proto spí svůj věčný spánek na naší zahradě, kam mu v den jeho narozenin nosíme buřt a zapalujeme svíčku. Na stromě

Měla jsem květinářství. Docela pěkně jsem si podnikala, nakonec mě ale zničila konkurence. Kdo ale druhému jámu kopá, sám do ní spadne. Po letech, kdy jsem pracovala jako prodavačka za mrzký plat, jsem si konečně mohla dovolit pronajmout si prostory, kde jsem si splnila svůj sen. Květinářství! Nájem nebyl malý, ale já to zvládala. Mnoho květin, které jsem pak prodávala, jsem si vypěstovala sama

Seděla jsem u kuchyňského stolu, zírala na prázdný šálek od čaje a snažila se pochopit, jak se to všechno mohlo stát. Kam jsem dala rozum? Byla jsem vždy opatrná a věděla jsem, že důvěra se nerozdává jen tak. Ale pak se mi vrátila do života má stará kamarádka z mládí a já udělala největší hloupost svého života. Konečně jsem už nebyla tak sama Po letech jsme se s Jitkou potkaly na trhu, za

Dcera našla toho malého chlupáčka v trávě, a nedala si ho vzít. Bylo to přesně na Velký pátek, a to se prý dějí zázraky. Ten zajíček nám opravdu přinesl štěstí. Když byly naše děti malé, jezdili jsme na Velikonoce k mým rodičům na venkov. Svátky jara tam byly mnohem krásnější a zajímavější, než ve městě. Tam se držely tradice vždycky, zejména běhání s pomlázkou po vsi byla oblíbená zábava mého

Nechtěla jsem ustrnout, i když jsem babička. Tak se jednoho dne stala vnučka mým učitelem. Už vím, že strach byl můj největší nepřítel. Z mobilu, počítače, internetu, sociálních sítí a podobných vymožeností jsem měla hrůzu. Asi jako každý člověk v mém věku. Na straně druhé mě vnitřně štvalo, že si dokážu na mobilu jen vytočit telefonní číslo a stěží napsat SMS zprávu. Při tom podle slov mých vn

Všem v paneláku dělala ze života peklo. Byla bezohledná a sobecká. Tak jsem vzala do ruky po letech housle. Jen jsme se nastěhovali do panelového domu na sídlišti, už vynadala manželovi, že zaparkoval před vchodem. Chtěl si jen z auta vystrčit krabici s nářadím. Ječela na něho jako siréna, že před vchodem je zakázáno parkovat. Jednou si počkala na mě u výtahu a spustila na mě, že ji můj syn nep

Cítila jsem, že je ke mně osud zbytečně nespravedlivý. Myslela jsem, že peníze to spraví, a tak jsem si k nim pomohla. Nečestně a zle. Marta patřila mezi mé nejlepší přítelkyně, aspoň si to myslela. Znali jsme se z práce, ona byla o dost starší, ale celkem jsme si rozuměly. Toho jsem využila o mnoho let později. To už z ní byla vdova s velkým domem a balíkem peněz, co jí zůstaly po manželovi. J

V životě jsem spoléhala jen na sebe. Pomoct druhému v nouzi ale pro mě byla vždy samozřejmostí. Jednou mi za to přišla nečekaná odměna. Tu práci jsem si vybrala už jako malá holčička. U zápisu do první třídy jsem tvrdila, že budu pomáhat starým a nemocným lidem. Toho snu jsem se pak držela a vystudovala zdravotní školu. Většinu života jsem poté pracovala jako pečovatelka a měla svou klientelu s

Nikdy neříkej nikdy! To je velmi pravdivé přísloví. Nechtěla jsem žít na venkově a dřít na poli, i tak jsem se vdala za muže, který snil o vlastní farmě. Nikdy jsem nebyla holkou, která by toužila žít na venkově, starat se o zvířata a velkou zahradu, skleník, případně dokonce pole. Vysnila jsem si život v pohodlí panelového domu ve velkém městě, kde budu chodit za kulturou a maximálně budu na b

Byl vždy tak šikovný, umí opravit všechno. O svou práci přišel a odmítal nabídky na drobné kšeftíky. Bál se, že ho budou ty ženy svádět. Už dlouho táhnu domácnost já. Manžel je fotograf, a poslední roky nemá žádné pořádné kšefty. Je ale moc šikovný, dokáže všechno doma udělat. Kamarádky říkají, že by se měl živit jako hodinový manžel. Ale on o tom nechce ani slyšet. Je posedlý představou, že vš