První manžel, kterého jsem považovala za životní lásku, mě připravil o všechny iluze. Nebyla jsem schopna mužům věřit. Pak přišel muž, který to změnil. Už na střední škole jsme spolu chodili. Velká láska! Nemohla jsem uvěřit, když mě opustil! Naše dcerka byla ještě malá, začala teprve chodit do školy. Jaké štěstí, že jsem měla skvělé rodiče, kteří měli pochopení a já v nich stoprocentní oporu!

Nikdy bych nevěřila, že mi ty veselé kresby mohou pomoci. Milovaná vnoučata do nich vložila svou radost ze života a něco z té energie nakonec zbylo i pro mě. Jako dítě jsem ráda malovala. A lásku k malování po mně zdědily i moje děti. Obě dcery krásně malovaly, jedna z nich dokonce vystudovala střední výtvarnou školu, a syn byl taky v tomto směru talentovaný. Což bylo prý výjimečné. Dětská p

Byli jsme ti šťastní, kterým se léta dařilo. Najednou ale přišla rána. Scházelo opravdu málo a skončili jsme za hranou zákona. Manžel pracoval ve velké společnosti, kde měl slušné postavení a nadprůměrný plat a sklony k žití „na vysoké noze“. Před deseti lety se rozhodl, že mi koupí bývalou hospodu a přebudujeme ji na hostinec s penzionem. Začátek byl velkolepý, jak se říká „kasa cinkala“. S

Náš syn začal u jedné firmy rozvážet zboží do bister, restaurací a barů. Jednoho dne přišel domů celý zasmušilý. Důvod byl zvláštní a byli jsme z toho velmi překvapení. Můj manžel na stále zadumaného syna vylétl: „Tak už konečně řekneš, co se stalo? Máš dluhy? Abychom se pak s mámou nedivili, až tu zaklepe exekutor!“ Chvíli bylo ticho. „Ilona, je těhotná,“ řekl pak Pavel. „Tvoje dívka?“ zeptala

Kdybych to nezažila, nevěřila bych. Ta kniha naší rodině málem přinesla neštěstí. Odnesli jsme ji do místní knihovny, aby byla v archivu. Moje sestra má syna Hynka, který se v mládí zajímal o historii, historický šerm, procházel různé antikvariá­ty, kupoval si nejrůznější knihy. Jeho pokoj se plnil figurkami rytířů a taky brněním. Kde ho synovec tehdy vzal, dodnes netušíme. Se sestrou jsme s

Když jsem už měla odejít do důchodu, nemohla jsem se dočkat, až se nebudu muset ráno líčit, oblékat do kostýmu a střevíčků. Pracovala jsem totiž jako asistentka ředitele firmy. Konečně nastal den, kdy jsem už nemusela večer nařídit budíka. Ráno jsem si s rozkoší natáhla tepláky. Jenomže ten oděv se u mě pomalu stával tradicí, netrvalo dlouho a já v něm chodila všude. Postupně se přidaly i odros

Tu noc byl Jiří v šoku. S tak hrozným zážitkem a výčitkami nechtěl žít dál. jeho děsivý plán se nám ale naštěstí tehdy podařilo překazit. Jiří měl již roky vlastní auto, do kterého se naskládalo i šest lidí. Dokonce jsme se mu smáli, že si auto vybírá podle toho, kolik má přátel. I toho osudného večera se pasoval do role taxikáře a kamarády vozil po širokém okolí. Zaslouženě se mu říkalo anděl

Po svatbě to šlo se mnou z kopce, domov mě ubíjel. Musela jsem pryč, pryč od dětí, pryč od manžela! Nechtěla jsem nikoho už nikdy vidět. Byla jsem odjakživa společenská, měla jsem spoustu přátel, s nimiž jsem vyrážela pravidelně na skleničku. A při jednom takovém večírku jsem poznala Filipa. Rodinný typ Byl to milý, leč oproti mně trochu tichý, kluk. Ale to vůbec nevadilo, naopak, dali js

Byla jsem tehdy už několik let rozvedená, neměla štěstí na slušné muže, až se jednoho dne v mém životě objevil jeden, který byl o téměř patnáct let mladší... Nebe se zatáhlo a nad městem se rozprostřel velký, černý mrak. Sotva jsem doběhla k autobusové zastávce, uviděla jsem od mého spoje již jen koncová světla. Měla jsem dvě možnosti, buď čekat další hodinu na další bus nebo risknout, že cesto

Do domu, kde jsem žila i se svou dcerou, přišla nová nájemnice. Působila velmi tajemně. Když jednoho dne zemřela, udělaly se mi podivné modřiny. Dodnes nemám jasné vysvětlení pro to, co se u nás dělo. V panelákovém domě, kde jsem prožila většinu života, zemřela před časem jedna žena. A od té doby se mi přes noc dělaly podivné modřiny na těle. Dcera měla zase noční můry. Vše ustalo, když jsme se