Život na venkově nebyl nic pro mě, a tak jsem v dospělosti utekla do města, kde jsem si našla přítele. Ale on časem projevil jedno velké přání, které málem znamenalo náš konec. V naší vsi nebylo kino, ani hospoda nebo nějaké zařízení, kam by se dalo jít za zábavou. Odstěhovali jsme se sem s rodiči, když mi bylo dvanáct let, a už od začátku mi venkov k srdci nepřirostl. Prostě, jak se říká, chcí

Od rozvodu uplynuly dva roky a mně už začalo chybět mužské objetí. Jenomže slušní a volní muži mého věku byli nedostatkovým zbožím. Tolik jsem zase toužila po lásce. Jenže, narazit na ni se mi stále nedařilo. Má kolegyně si před pár lety našla muže přes inzerát, a tak nedala jinak, než, že to musím také zkusit. „Koukni, ten by byl pro tebe,“ prohlásila jednoho dne a ukázala na inzerát v novinác

Jsem z té situace trochu bezradná. Mám dvě dcery a jednoho zetě, kterého milují obě mé dcery. Bojím se, že to nedopadne dobře. Adéla sedí vedle svého muže Mirka. Oba se k sobě chovají navenek celkem hezky. Mirek je stále vzorný táta, který se svým dvěma dcerám věnuje každou volnou chvíli. Také mé dceři, své ženě, se vším pomáhá. Nikdy nezapomene na výročí jejich svatby, na Adélčiny narozeniny č

V našem domě bydlel nepříjemný soused. Často se rozčiloval. Nejvíce ho vytáčelo, když nebyly zamčené vchodové dveře. To mu zůstalo i po smrti. Bydlím v panelovém domě, kde donedávna žil jeden nepříjemný soused. Pan Jan nebyl oblíbený, protože každého peskoval. Nejvíce za to, když někdo nezamkl dveře od domu. Když zemřel, zdálo se, že už nikdo nadávat nebude… Byl věčně nespokojený Pan Jan

Dokázala jsem se smířit s tím, že mi nějaká žena odvede mého syna z domu. Ale že se z mé snachy vyklube takový blázen, jsem vážně nečekala. Je neděle ráno, sedm hodin, a náš Alík rozhořčeně štěká a vyje. Ráda bych se k němu přidala, jen kdybych to také uměla. Oba máme totiž už nervy nadranc. Tři dny nám tu od časného rána do večera zní sbíječky a křik řemeslníků. Přitom můj baráček byl doned

Co když náš svět není jediný, který existuje? A co když nás občas nějakou hrůzostrašnou náhodou neznámé síly přenesou do říše mrtvých? Můj příběh se stal už téměř před deseti lety, a když se s ním někomu svěřím, kaž- dý si myslí, že si vymýšlím. Mně se to všechno ale doopravdy stalo. Při vzpomínkách na ten hrůzný večer se mi ještě dnes dělá mdlo a občas se mi o tom zdají i kruté a děsivé sny.

Neznámá paní, kterou jsem potkala v nemocnici, mi byla velmi podobná. Jako bych se dívala do zrcadla! Zjistily jsme, že jsme nevlastní sestry! Do nemocnice jsem se samozřejmě netěšila. Čekala mě totiž těžká operace a já musela ze svojí rodné vesničky jet notný kus do krajské nemocnice. Měli to tady hezké a byli na mě hodní. Nemohla jsem si ani v nejmenším stěžovat! Jen jsem se cítila sama. P

Když jsem ulehla, pokoj pohltilo podivné světlo. Nedokázala jsem se pohnout, jen jsem vnímala přítomnost někoho cizího. Nejsem žádným vyznavačem paranormálních jevů či věcí nadpřirozených, ale pro svůj zážitek racionální vysvětlení nemám. Byl to obyčejný den v obyčejném pracovním týdnu. Přišla jsem z práce a cítila únavu. Nenapadlo mě nic lepšího než si jednoduše na chvíli lehnout. Sotva j

Můj muž mě okouzlil svojí vtipnou a dobromyslnou povahou. Jeho smysl pro humor byl také tím, co nám pomáhalo překonat všechny strasti a starosti života. S Martinem jsem se poznala hned po ukončení školy při nástupu do svého prvního zaměstnání. Okamžitě mě okouzlil, a samozřejmě nejen mě. Byl podnikovým bavičem a všechny ženské po něm šílely a také mu pěkně nadbíhaly. Moc se mi líbil, ale ani ve

Když se můj syn oženil, byla jsem šťastná. Martina se mi zdála skvělá a syn s ní vypadal doopravdy šťastný. Dnes je vše trochu jinak. Na první vnouče jsem se doopravdy moc těšila. Když mi mladí s nadšením oznamovali, že čekají miminko, byla jsem opravdu na vrcholu blaha. Role babičky jsem se nemohla dočkat. Hned jsem skočila do obchodu a nakupovala všechny ty roztomilé oblečky na miminka. Hodně