V pradávných dobách se v jeskyních těch skal skrývali tajemní obyvatelé. S okolním světem je spojovala jen uzounká a krkolomná cestička. Ještě v době nedávné byla veřejnost konsternována děsivou událostí, která se zde udála. Z neznámého důvodu tehdy došlo mezi třemi kamarády dřevorubci v těchto místech k hádce. A u ní nezůstalo. Během bitky jeden z nich padl, druhý s těžkými zraněními doběhl do

Tehdy jsem se rozhodla pro nový život. Bez něj. Jenže mi zůstala památka. A té dlužím vysvětlení… Jde o mou dceru Péťu. Stalo se to před půl rokem. Přišla obálka s černým pruhem. Když jsem byla malá, fascinovaly mě, protože se mě to vlastně netýkalo. Dnes si říkám, že se už kácí v našem lese. Takových oznámení o odchodu spolužáků bohužel několik mám. Tento dopis byl ale jiný. Bylo v něm Zdeňkov

I když není pravidlo, že sousedé musí být kamarádi, je to lepší. Vždyť jsou vám nejblíže. Já si jednoho bohužel až moc připustila k tělu. Ondřej se k nám do domu nastěhoval před 10 lety. Rozvedený, solidně vypadající muž. I já jsem byla rozvedená, takže jsme měli společnou řeč. Všichni měli své životy Byl zábavný a milý, lidé ho měli rádi. Každý měl ale svoji rodinu, proto my dva jsme se sb

Čím víc si člověka pustíte k tělu, tím větší bolest může přijít, když něco selže. Něco o tom vím. S Magdou jsme se potkaly na jednom školení. Už je to více než 20 let. Měly jsme hodně společného, kromě profese jsme vychovávaly podobně staré děti. Padly jsme si do oka, takže jsme se často vídaly, jezdily jsme na výlety i s dětmi. Vzájemně jsme si dělaly vrby, bylo skvělé se někomu vyzpovídat ze

Mysleli jsme si, že jsme z něj vychovali hodného a slušného chlapce, dnes se za něj ale stydím. Můj vnuk má na každý den v týdnu jinou dívku. Býval to tak hodný chlapec, romantický, milý a k druhým ohleduplný. Nechápu, co se s ním stalo, a kde se to v něm vzalo? Říkám si, jestli to nezpůsobilo jeho první zklamání v lásce, kdy narazil na Martinu, která s ním zametla. Kvůli jednomu zklamání se

Moc času mi už nezbývá. Proč jsem potkala toho úžasného muže až teď? Bráním se vztahu i svým citům, aby mým odchodem Jan netrpěl. Do svých šestnácti jsem vyrůstala v rodině, kde sice nebyla finanční nouze, ale lásku byste tam nenašli. Matka byla alkoholička a otec bezpáteřní podnikatel a taky násilník, který nešel pro ránu daleko. Můj starší bratr mě vždycky chránil, když měl otec jeden ze svýc

Bylo snadné si na mě počíhat, až ponesu tržbu. Najednou stál přede mnou chlap s nožem. Zablikala pouliční lampa a stal se zázrak. Nebyl to dobrý pocit. Tržbu z baru, ve kterém jsem tehdy pracovala, jsem každý večer nosila majitelce až do jejího domu. Odmítala si pro ni totiž jezdit. Byla jsem máma samoživitelka a nemohla jsem si dovolit o tu práci přijít. Bála jsem se ale za tmy chodit sama měs

Neměl to být vůbec náročný zákrok, ale stát se může i tak cokoli. Najednou jsem stála na břehu podivné řeky a slyšela hlasy svých blízkých. Přivřela jsem oči a pomalu usínala. Říkala jsem si, že až je znovu otevřu, budu šťastná, že to mám za sebou. Ničeho jsem se nebála, protože jsem byla ještě mladá a operace vážná nebyla. Vnímala jsem, že mi nad hlavou zablikalo osvětlení. Ke stativům všec

Netušila jsem, že se ve mně mohou probudit věštecké schopnosti. Jednou jsem se zadívala na dno kávy a zřetelně uviděla budoucnost. Zdálo se, že to bude jen další obyčejný den. Ráno jsem vstala, udělala si kávičku, posadila se ke stolu a u šálku voňavého moku se probírala do nového dne. Bylo chmurné počasí. Co také čekat od podzimu že! Bylo to prostě typické dušičkové počasí! Do práce se mi n

Ten pergamen jsem měl doma už dávno, získal ho kdysi můj otec. Jeho tajemství musím odhalit. Udělám pro to všechno! Věřím, že už jsem blízko... Stoupali jsme pomalu vzhůru. Dřevěné točité schody pod našimi kroky skřípaly jako rozladěné pianino. V našich uších rezonovalo dvanáct úderů věžních hodin. Všechno vypadalo strašidelně. Nesl jsem klec s holubicí, která měla zatřepetáním křídel zvěsto