Návrat od milence se mi nevydařil. Manžel přišel z práce dřív, než jsem předpokládala. Nezbylo mi než improvizovat. Vracela jsem se domů po půlnoci a předpokládala, že se v klidu osprchuji a půjdu spát. Manžel byl na noční, tak jsem ho očekávala až ráno. V klidu jsem si proto sedla do křesla, nalila si ještě drink a pustila si na chvíli televizi. Vtom jsem zaslechla klapnutí vchodových dveří

Nikdy jsem snachu neměla ráda. Prostě mi neseděla. Koukala se na mě tak nějak úkosem a s mým synem jednala, jako by byl její sluha. Pořád mě jen peskovala a nic jí nebylo dost dobré. To by nebylo to nejhorší, kdyby stejně nejednala i se svým manželem, mým synem. Ani on se jí ničím nezavděčil. Jako by byl pro ni jen kus hadru. S ničím nebyla spokojená Vyčítala mu, že coby učitel málo vyděl

Stále sliboval, že se rozvede a vezme si mě. Nenaléhala jsem, ale věřila jsem mu. Jenže nějak se mu do toho vůbec nechtělo. Vymlouval se, jak to jen šlo. Pořád dokola! Ona se mu za zády vysmívala a vesele utrácela jeho peníze. Mám snad čekat, že ho zcela obere a předhodí mi ho jako holou kost? Nezbylo mi než zakročit! Žena mého dlouholetého přítele rozhodně žádná světice nebyla. Ostatně, našel

Když mě překvapila náhlá bouřka, myslela jsem si, že nic horšího se už nestane. Pak mě ale na zastávce ohodilo auto vodou od hlavy až k patě. Pamatuji si, že tehdy se mi moc nechtělo jít z práce domů. Byla jsem krátce po rozvodu a prázdný byt mě docela deprimoval. Jako kdyby toho nebylo málo, podle předpovědi počasí sice mělo být hezky, ale odpoledne se rychle zatáhlo a spustil se prudký déšť.

Zatímco se moje spolužačky zamilovávaly do kluků ze třídy, já jsem zůstávala ledově chladná. Hledala jsem kohosi výjimečného. Uviděla jsem ho v den, kdy se vdávala moje sestřenice Bětka. Svatbu pojala má rodina jako velkou událost. Týdny předtím jsme chodily s mámou a babičkou ke švadleně, a dodnes jsem přesvědčena o tom, že moje dlouhé šaty z růžové krajky byly opravdu noblesní. Jenže jsem byl

Byli jsme mladí, naivní a hloupí. Jen jsme potřebovali čas, abychom pochopili, že je to láska. Vyrostla jsem na malé vsi, kde všichni byli jedna velká rodina. Když mi bylo 15 let, tak jsem se poprvé vážně zamilovala. Do Mirka. Jeho rodina se tehdy přistěhovala před pár lety před naším sblížením, nebyli u nás v městečku přímo rodilí obyvatelé. Skvěle ale mezi nás zapadli. S Mirkem jsme nebyli ne

Odkvetly sněženky a bledule, na loukách žlutě svítily podběly. Jaro o sobě dávalo vědět, a jako by šeptalo: Už ses konečně zamilovala? Jaro přímo vyzývá k tomu, aby se člověk zamiloval. A ten, komu se to nepodaří, si potom připadá jaksi nepatřičně. Jako by byl zaostalý nebo tak něco. Na to jaro před mnoha lety si dobře vzpomínám. Dala jsem si předsevzetí zamilovat se, jakkoli to zní absurdně. P

Hlášení obecního rozhlasu vyděsilo tehdy kdekoho. Samotnou mě k domku u lesa nechtěli pustit, a tak jsem vyfasovala osobního strážce. Nikdy mi nevadilo, že mám barák na samotě, vždyť je to můj rodný dům, jsem tu zvyklá. A zas taková samota to není, do obce by kamenem dohodil. Mám tu svůj klid a já si na klidu zakládám. Občas přijedou na návštěvu syn se snachou a s vnoučaty, což mi dělává radost

Když mi zemřel manžel, zůstala jsem na vše sama. Pak jsem ale potkala Jiřího a doufala, že já i moje děti zase budeme šťastni. To jsem se pletla... Vdávala jsem se brzy, ale z velké lásky. Narodil se nám syn Hynek a dcera Adélka. Naše štěstí ale skončilo příliš brzy. Oslavila jsem čerstvě třicet, když měl můj muž pracovní úraz a zemřel. Na radu psycholožky jsme si pořídili pejska. Řád jako n

Moje cesta za štěstím byla pořádně dlouhá. A to hlavně proto, že jsem na svět shlížela z velké výšky. Všichni se mi za to posmívali. Pak jsem ale pochopila, že patřím do jiné party. Už na základce jsem začala trpět tím, že jsem mnohem vyšší, než ostatní, stejně staré děti. Moc mě to deprimovalo, protože se mi smály a dávaly mi přezdívky jako Žirafa nebo Štafle. Hrbila jsem se, nosila nízké boty