Se synem Petrem milujeme houbaření. Při jednom z pobytů v lese nás však zastihla bouřka, při které jsme se ocitli v nebezpečí. Přihodilo se to asi před deseti lety během léta. Obloha byla tehdy polojasná a vál příjemný vítr, což nám přišlo vhod. Manžel Mirek onemocněl, takže jsme vyrazili na houby se synem Petrem sami. Dařilo se nám a brzy jsme měli skoro plný koš. Nečekali jsme to a těšili se,

Byla vždy hezčí, chytřejší a schopnější. Slýchala jsem to od dětství a ani v důchodu to nebylo jiné. Nikdo nepochyboval, že já jsem jen její slabý odvar! Vlastně jsem to brala jako hotový fakt. Moje o tři roky starší sestra prostě byla lepší než já. Věděl to každý, včetně jí i mně. Všichni jsme to brali za hotovou vě. Ani můj manžel nebyl jiný. Nebylo to nic tak hrozného ani markantního. Jen ta

V mládí jsem byla vzteklá. Už nejsem, s léty jsem pochopila, že rozčilovat se kvůli zbytečnostem je hloupé. Ale to víte, v osmnácti letech člověk ten svět vidí jinak a byl by schopen se poprat kvůli maličkosti. Byla jsem horká hlava. Zdědila jsem to po tátovi, cholerikovi jako hrom. Tehdy jsem byla mladá holka, ale už jsem coby čerstvě vyučená kadeřnice chodila do práce. Těšila jsem se na kv

Byla jsem průměrná studentka. V matematice jsem, přiznávám, pokulhávala, český jazyk jsem měla naopak docela ráda. Na maturitu jsme se učili s předstihem, ale spoustu jsme si toho nechali na takzvaný svatý týden. Všichni jsme naivně věřili, že během těchto několika dní si toho nacpeme do hlavy pomalu víc než za celý rok. Platonicky zamilovaná V té době jsem byla platonicky zamilovaná do t

Byla jsem tajně zamilovaná do pohledného vysokoškoláka Pavla, ale on se ke mně choval jako kus ledu. Vypadalo to, že ho nezajímám. Bylo velmi romantické narodit se jako kastelánova dcera. Po celé dětství i dospívání jsem si připadala jako princezna. Ale jako všechno, i tohle mělo své slabé stránky. Táta byl vášnivý divadelník, amatérské divadlo hrával od dětství a nutil tuto zálibu mámě i mně.

Pracovali jsme v rodinné hospodě, můj Tomáš lítal kolem hostů a já jsem v kuchyni vařila. A samozřejmě i hodně ochutnávala a podle toho jsem také vypadala. Když jsme se s Tomášem brali, vážila jsem šedesát kilo. Byla jsem vyučená krejčová a Tomáš kuchař-číšník. Jeho rodina odedávna provozovala ve vsi hospodu a my dva jsme v tom nějak automaticky pokračovali. Tehdy jsem ještě bývala holka jak

Někteří lidé by si neměli pořizovat domácího mazlíčka, protože se o něj nedokážou postarat. Jednoho takového zvířecího nebožáka jsem zachránila. Stalo se to v době, kdy jsem se vrátila do zaměstnání po mateřské. V kanceláři mě čekalo překvapení. Jedna moje kolegyně odešla do důchodu a druhá povýšila. A to doslova. Seděla v kanceláři o patro výš. Na jejím místě seděl nový kolega Ondřej. Byl t

Jedináček je neštěstí, i kdyby to byl nejúžasnější chlap na světě. Musela jsem zpacifikovat jeho matku, která hrála v jeho životě vždy první housle. Můj muž je jedináček. To je diagnóza a žádná žena s tím nic moc ne­udělá. Honza byl vymodlené dítě a jeho rodiče se v něm viděli, zejména jeho matka Vilma. Svého syna musela mít stále pod kontrolou. I poté, co se oženil. Hned ráno volala, jak se

Výlet do Itálie nám přinesl spoustu zvláštních překvapení. Tím největším pro mě byl obraz neznámé šlechtičny, který mi vehnal slzy do očí. Viděla jsem najednou sama sebe. Můj manžel Richard cestuje hodně nejen po Evropě, ale po celém světě. Občas vezme s sebou i mě, pokud to je jen trochu možné. Tak tomu bylo i před dvaceti lety. Itálie mě zajímala vždycky, měla jsem k ní vřelý vztah. Zejmén

Nechápu, jak se mohlo stát, že jsme vyhráli ve sportce přesně tu sumu, kterou nám dlužil soused, co zemřel. Vlastníme s manželem malou chaloupku. Koupili jsme ji, když byly naše děti malé. Zamilovali jsme si to místo natolik, že jsme se do chaloupky odstěhovali v důchodu. Je nám tady dobře, lépe než ve městě, kde jsme náš byt na sídlišti přenechali vnučce. Místní nás už dávno vzali za své, t