Telefon mi sloužil jen k volání a počítač byl pro mě nepřítel. Platební kartu jsem nepoužívala, raději jsem stála frontu do banky místo toho, abych si sedla k internetu. Bylo to peklo! Ze schůzky s kamarádkami jsem se vrátila domů úplně otrávená. Jejich mobilní telefony kolovaly s fotografiemi vnoučat kolem stolu a já nemohla ukázat ani jeden obrázek. Svoje fotky jsem nosila vytištěné v pouzdér

Šťastné manželství vzalo zasvé, když manžel odešel k milence. O dva roky později stál na mém prahu se dvěma cizími dětmi a prosil o odpuštění. Byla to taková krasavice, ale laciného vzhledu. Prý sbalila mého muže v hospodě, kam chodil s kamarády hrát pravidelně šipky. Ani mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. Ne že by můj muž nebyl pěkný chlap, to zas ano. Myslím si, že by strčil do

Byla to taková chudinka. Samoživitelka se dvěma dětmi a dluhem na krku. Byla na všechno sama a měla přece jenom mě. Nastěhovala se jednou odpoledne, tiše a jakoby kradmo. Alespoň mi to tak přišlo. S nikým se nebavila. Upekla jsem koláč a šla ji přivítat. Bylo zřejmé, že jí moje gesto udělalo radost. Do bytu mě ale nepozvala. Tušila jsem, co za tím vězí. Neměla skoro žádný nábytek. Vymetala h

Po dvou rozvodech už jsem nepočítala s tím, že bych mohla být šťastná. Životní zklamání ve mně zanechalo nejistotu a nedůvěru. Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet. Tehdy jsme si s Tomášem mysleli, že jsme pro sebe stvoření. To, že tomu tak není, jsem zjistila až po devíti letech. Zatímco já chtěla zakládat rodinu a usadit se, Tomáš to viděl jinak. Naše názory na budoucnost se rozcházely

Do lázní jsem jela s tím, že potřebuji ulevit od bolesti a trochu si odpočinout. Netušila jsem, že se domů vrátím zamilovaná. Místa v lázních se nerozdávají zadarmo. A já potřebovala pomoc s páteří, která mě trápila čím dál tím víc. To samé platilo i o mých kolenou. Před cestou jsem byla nervózní, protože jsem nikdy nikam necestovala. Snad jen na zahrádku se svým manželem, kterého jsem ale už n

Ten starý prostor byl jejich královstvím. Bydleli ve starém nábytku a s velkou oblibou si dělali legrácky z každého, kdo do obchodu vstoupil. Setkat se s duchy nemusí být jen nebezpečná záležitost, jsou mezi nimi i ti dobří, kteří pomohou, nebo varují před nebezpečím. Jsou ovšem také duchové škodolibí, kteří se baví tím, že straší, přesouvají věci, občas se zjeví třeba v zrcadle. Mnoho takových

Bála jsem se o naši Kačenku, když vyrazila prvně sama do školy. Ušila jsem jí hračku, aby ji chránila. A od té chvíle se děly opravdu zázraky. Oděti se bojí určitě každý, u mě to ale bylo znásobené tím, že náš Richard byl jedináček, před ním jsme měli ještě jednoho staršího synka, který nám ale zemřel v šesti letech. Na přechodu pro chodce ho srazilo auto. Na mně i manželovi to zanechalo těžké

Nikdy jsem horoskopům nevěřila, přišly mi bláznivé. Přece nemohou lidé být stejní jen proto, že mají stejné znamení, říkala jsem. Dnes už to chápu! Donedávna jsem patřila mezi lidi, kteří nebyli nikdy u žádné vědmy či kartářky, naopak na tyto osoby koukali s despektem a pohrdáním. Na tyhle pavědy jsem měla svůj názor. Jenže mě už dlouho trápil jeden vážný problém. Měla jsem dvě děti, obě jsem m

Rodiče mě našli uprostřed rybníka na malém ostrůvku. Nikdo nikdy nezjistil, jak jsem se tam dostala. Já ale vím své, donesl mě tam zvláštní pán s křídly. Anděl strážný? Co občas dovedou malé dětičky vymyslet a jak umějí nahnat strach svým rodičům a prarodičům, o tom snad ani netřeba nikoho přesvědčovat. I já jsem byla malé, zdánlivě nevinné dítko, které své rodiče jednou k smrti vyděsilo. Byly

Máma byla generál, táta mrzout. Nebylo komu se svěřovat, ani kamarádky jsem neměla. Potom jsem poznala Věru a vše bylo rázem jinak. Pamatuji si na ten den, jako by to bylo včera. To nebyl obyčejný liják, ale průtrž mračen. Černá nebesa se otevřela a dštila přívaly vody, nemělo to konce. Zastihlo mě to na cestě z nádraží domů, zkracovala jsem si ji přes chatovou osadu, a tam začalo to peklo. Déš