Když rodiče zemřeli, z jejich domu jsem se odstěhovala a pořídila si menší byt. Jednou k ránu se mi v pracovně rozhořela svíčka. Bydlela jsem roky na polosamotě se svými rodiči, kteří na stáří potřebovali péči. I když jsem se v tom domě vždycky bála, nic zvláštního se tam nedělo. Po smrti rodičů jsem se z něj ale raději odstěhovala. Otec byl hodně nemocný a vzhledem k jeho vysokému věku bylo ja

Na moje narozeniny mě čekalo na zahradě obrovské překvapení. Srdce vytvořené z růží mi dočista vzalo dech. Nikdy v životě jsem nevěřila na posmrtný život nebo na duchy. Před necelými sedmi lety mě ale vlastní zkušenost přesvědčila o tom, že naším odchodem ze světa určitě všechno nekončí. Přítel mi řekl, že pokud zemře dříve než já, pošle mi z onoho světa pozdrav. Tehdy jsem tomu nevěřila, ale o

Na čas jsem se přestěhovala do domku se zahradou, která mě uklidňovala. Ale jen do chvíle, než jsem v koutě našla hroby. Před lety se mi naskytla příležitost bydlet za městem v domku se zahrádkou. Kamarádi se chystali dům za rok rekonstruovat a do té doby sháněli někoho do podnájmu. Já byla akorát po rozchodu, hledala jsem útočiště a preferovala samotu před hlučnými ulicemi. Zkrátka se to pe

S Janou, mojí ségrou, jsme neměly nikdy extra blízký vztah. Jako malá jsem ji spíš otravovala, protože jsem byla mladší sourozenec. Je to zvláštní, když jsme dospěly, nějak jsme k sobě cestu našly. Logicky jsme se chovaly jako rodina a rozumní lidé. Jenže stačí málo a lidé se zase začnou chovat jako děti. V našem případě šlo o dědictví. Stmelená rodina? Najedou to šlo... Jak jsem naznačil

Protiklady se přitahují, nebo si lépe sednou dva lidé, kteří mají společné zájmy? Já prožila manželství toho druhého případu. A řeknu vám, dva stejní lidé vedle sebe, to je docela peklo. Radka jsem znala už od základní školy. Jsme stejně staří, jen jsme každý chodili do jiné třídy. Já do „áčka“, on do „céčka“. Devět let jsme o sobě věděli, v pubertě jsme možná i lehce zaflirtovali, nicméně prvn

Po studiu jsem si v létě přivydělávala jako táborová vedoucí. Na jednu noční procházku do konce života nezapomenu. Jako malá holka jsem moc ráda jezdila na tábory a docela mi to pak chybělo. Díky tomu, že jsem měla po studiu pedagogiky v létě volno, rozhodla jsem se, že budu dělat vedoucí. Užiji si spoustu zábavy a ještě si i přivydělám. Táborová vedoucí Několik let jsem jezdila i s kamar

Zdržela jsem se v práci a domů se vracela v noci. Náhle stál přede mnou muž s nožem. Myslela jsem si, že to bude můj konec… Nebyla jsem nadšená z toho, že musím tržbu z baru, ve kterém jsem pracovala, každý večer nosit majitelce, která byla líná pro ni jezdit. Ale nemohla jsem si dovolit přijít o práci. A tak jsem si nechala hodně líbit. Řešila jsem nepříjemnou situaci tak, že za mnou chodili p

O tom, že zvířata skutečně mají jakýsi šestý smysl, jsme se s manželem přesvědčili před několika lety na vlastní oči. Ukázalo se, že podivné chování našeho psa mělo souvislost s úmrtími v naší rodině! Věřím tomu, že nás navštívili duchové právě zemřelých příbuzných. Zažili jsme tehdy dva děsivé večery, které už bych si nechtěla nikdy v životě zopakovat. Citlivá stvoření O tom, že zvířata

Vždy jsem se o svůj vzhled starala sama. Chodit po salonech je jen pro zhýčkané dámičky. Teď jsem však poznala kouzlo nepoznané péče! Celý život jsem na sobě šetřila, nikdy jsem o sebe nenechala pečovat a myslela si, že mi je jen ke cti, že neutrácím a ještě se na mě dá dívat. Až po padesátce jsem poznala, jaké to je nechat se trochu rozmazlovat a že si to my, ženy, zasloužíme. Kadeřnice byl

Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. A to se mi povedlo! Jen to bylo trochu namáhavé, když jsem se dvěma kluky osaměla, protože manžel měl havárii. Když jsem se dostala do puberty, bylo se mnou k nevydržení. Máma říkala, že jsem dítě z divokých vajec. A také, že se nejspíše nikdy neusadím, že budu taková ta ztřeštěná ženská jako naše protivná sousedka. Jenže ta si domů léta vodívala chlapy a celé