Magdu jsem měla vždycky ráda, jako starší sestra při mně vždy stála. Okolnosti se ale změnily a má šikovná sestra je „za vodou“. Nedávno mi najednou vpálila, že bych chtěla, aby mě finančně zajistila, a to se mě hodně dotklo. Jako děti jsme mezi sebou necítily žádné rozdíly. Rodiče nás vychovali k vzájemnému respektu, a pokud to nebylo možné, jednoduše jsme se porvaly. Pamatuji si na náš společ

Mé nabídky k pomoci ignoruje, a dokonce se mi vysmívá. Nechápu, že se mě nezastane alespoň syn. Nesmím do ničeho mluvit a své názory si mám nechat jenom pro sebe! Mít velkou rodinu byl můj sen, ale nakonec jsem měla jen tři děti. Já sama pocházím ze šesti dětí a prožila jsem šťastné dětství. Byli jsme se sourozenci pořád venku, lezli po stromech a o domácí mazlíčky neměli nouzi. Psi, kočky, krá

Když jsem potkala Jaroslava, myslela jsem, že se na mě usmálo štěstí. Byl vtipný a uměl se chovat k ženám a ke mně byl nesmírně pozorný! Přesto, že jsem byla přesvědčená, že už si žádného muže do života nepustím, udělala jsem tu chybu znova! Požádal mě o ruku a já nadšeně souhlasila! Říkala jsem si, že mi ho osud přihrál, aby mi vynahradil vše, co jsem do té doby musela přestát. Byla jsem to

Zlá sousedka mi otravovala život. Křičela na mě a v noci mi klepala na dveře. Pak jsem zjistila, jak je to s ní doopravdy. Krátce po rozvodu jsem se nastěhovala do domu, kde jsem měla moc příjemný byt, ze kterého byl výhled do dvora a také tam byli milí sousedé. Tedy až na jednu paní, která mi vadila hned od začátku. Už když jsem se stěhovala, přistihla jsem ji, jak se mi hrabe v krabicích s vě

Každý další den, který prožiji, beru jako vítězství. Zjistila jsem totiž, že slyším tajemné kroky, které dohnaly moji tetu Jindřišku k zoufalému činu. O tetě Jindřišce se v naší rodině moc nemluvilo. Byla jsem příliš malá na to, abych nějak řešila, proč ji najednou nevídám. Rodiče mi prostě řekli, že emigrovala do Ameriky. Až v dospělosti jsem zjistila, že si sáhla na život. Jindřišku vlastně z

Šokující příhody měly své vysvětlení, ze kterého rovněž běhal mráz po zádech. Každý večer mě chodil strašit neviditelný duch! Stalo se mi to před mnoha lety. Tehdy jsem nějaký čas žila sama po rozchodu se svým tehdejším přítelem. Bydlela jsem v pronajaté garsonce a z toho rozchodu jsem se trochu vzpamatovávala. Věřila jsem totiž, že Robert je ten pravý muž a že spolu zestárneme bok po boku. Měl

Co je v domě, není pro mě. Sice se to říká o vztazích na pracovišti, já jsem to ale prožila ve své vlastní rodině. Nikdy jsem to neplánovala, on také ne. Ale stalo se. S mojí sestrou Danou jsme měly klasický sesterský vztah. Ona je o pět let starší, takže když jsem se narodila, byla jsem nejmilovanější holčička, její panenka na hraní, s níž se chlubila a vydávala mě za své děťátko. V pubertě ob

Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd

S manželem jsem se potkala, když mi bylo třicet a z nevydařeného vztahu jsem už měla dvouletou Anežku. Myslela jsem, že je to konečně ten pravý. Ondřej byl rozvedený, veselý chlap, který se ničeho nebál a často jsme se spolu smáli. Vůbec mi nepřišlo, že je o dvacet let starší. Když se mě zeptal, jestli si ho chci vzít, byla jsem tou nejšťastnější ženou na světě. A dalších pár let bylo vážně

Už dlouho jsem ráno vstávala s pocitem, že můj život za nic nestojí. Život mi ničila švagrová. Dnes vidím, že jsem byla těsně před zhroucením. Osud mi ale přinesl novou naději. A to v podobě nevěry manžela. Mohlo by se zdát, že jsem blázen, ale právě náš rozvod mi přinese svobodu a já budu moci opustit dům, kde nejsem doma. Moje švagrová mi to celý život připomíná. Rodiny nám přály Teď má