Moje kolegyně byla pořádná potvora, to se nedá jinak říct. Nestačilo jí, že mi vyfoukla povýšení, které jsem si zasloužila. Ona mě i pomlouvala! Vymýšlela drby! Ten poslední ale přehnala. Namluvila mému manželovi, že asi někoho mám. A bohužel to ani nebyla pravda. S manželem jsme už dávno nebyli jako dvě hrdličky, co by také člověk po třiceti letech chtěl. Ale měli jsme se celkem rádi. O nevěře

Když se mi zaběhl pes, kterého jsem hlídala, krve by se ve mně nedořezal. Naštěstí se ale objevil sympatický chlap a přivedl mi ho. V době, kdy mladí, tedy syn se snachou, odjeli na rekreaci, jsem se jim starala o psa. Nikdy jsem žádné zvíře neměla, byla jsem v tomto směru nováček, ještě ke všemu dost vyděšený. Přestože pes byl dobrák, kříženec všeho možného, žádné bojové plemeno, byla péče o n

Stáňa je taková nenápadná. Vždycky byla, ale srdce měla ze zlata. Odjakživa! Sama jsem se o tom přesvědčila. Nějak tomu musel chtít osud, že nás dvě svedl dohromady. Já byla spíše divoká a střelená, Stáňa přesný opak. Klidná, tichá, vyrovnaná a rozumná. Zatímco já střídala rozhodnutí nějak od boku, ona zvažovala. Kolikrát jsem si ji kvůli tomu dobírala. Že si nenajde ani pořádného kluka, když p

Jako nezaměstnatelná padesátnice jsem si připadala vyřízená. Moje kamarádka, mě ale přivedla na úžasný nápad. Hlídám psy lidem na dovolené. Po třiceti letech v jednom zaměstnání, kde jsem se cítila být odbornicí na svém místě, přišla najednou ledová sprcha. Namísto toho, abych dostala odměnu za svou loajalitu, přišla výpověď. Neustála jsem ten šok bez slz a smutku, který se mi usadil v duši.

Vím, že mladí by měli poznávat svět. Nikdy jsem svou dceru nenutila sedět doma. Věděla jsem, že se vždy vrátí zpět. Jenže vnučka se vrátit nechce. Už jako malá holka jsem měla boty z toulavého telete. Všichni se mi smáli, že jsem byla neposedná a zvídavá. Těšila jsem se na všechny školy v přírodě a tábory, byla jsem zkrátka společenská. Jako studentka jsem jezdila na výlety po naší zemi, a když

Když mi diagnostikovali rakovinu, bylo mému postiženému synkovi šestnáct let. Musela jsem tu být pro něho ještě alespoň dva roky. A ty mě vrátily do života. Mateřská láska je mocná. Když se mi narodil syn s mentálním postižením, byla jsem tu pro něho. Rozbilo mi to manželství, ale mého jediného dítěte jsem se nemohla vzdát. Zasáhlo to i mou profesi, musela jsem si najít práci, která by mi umožň

Jsem nešťastná z přístupu své vnučky Simony k její budoucnosti. Má za sebou maturitu, ale nemá plán jít ani na vysokou, ani si najít práci. Dcera i syn byli bezproblémové děti. Nebyly s nimi problémy a i k rodině měli vztah zodpovědný. Nechápu tudíž, jak se mohlo stát, že se tak zvrhla moje vnučka Simona. Přitom na základní škole s ní nebyly žádné potíže. Až teď poslední rok ji nepoznáváme. Sim

Připadala jsem si stará a bála jsem se, že už nikdy nikoho nenajdu. Po druhém, perném rozvodu jsem zahořkla a žila zcela osaměle. Padesátka mi nevadila, anebo mi lépe řečeno vadila daleko míň než mým vrstevnicím, ale šedesáté narozeniny mi podrazily nohy. Už nikdy nenajdu chlapa, kterého bych zajímala, říkala jsem si zasmušile a prohlížela si svoje fotky z mládí. Kdysi jsem si je nechala zarámo

Bylo toho tolik, co mě děsilo. Měla jsem pocit, že všude číhá nebezpečí a propadala jsem častým záchvatům úzkosti. Až jsem potkala muže, který mě mého prokletí zbavil. Na dětství nevzpomínám ráda. I když bylo vlastně docela pohodové, byly v něm chvilky, které se staly mou noční můrou i v dospělosti. Byla jsem přecitlivělá holčička, která se bála všeho – nejen strašidel a hastrmanů, ale také dom

Můj muž je vědec, nikdy nevěřil záhadám a tajemným jevům. Až se mu na zámku během pracovního jednání zjevil přízrak ženy v bílých šatech. Vždy si ze mě dělal legraci. „Máš bujnou fantazii,“ smál se mi můj muž i v den naší svatby. Nevěřil mi, že jsem během svatebního obřadu, který proběhl na krásném zámečku, na okamžik uviděla v koutě stát svou mrtvou babičku. Usmívala se na mě radostně. Můj muž