Když mi diagnostikovali rakovinu, bylo mému postiženému synkovi šestnáct let. Musela jsem tu být pro něho ještě alespoň dva roky. A ty mě vrátily do života. Mateřská láska je mocná. Když se mi narodil syn s mentálním postižením, byla jsem tu pro něho. Rozbilo mi to manželství, ale mého jediného dítěte jsem se nemohla vzdát. Zasáhlo to i mou profesi, musela jsem si najít práci, která by mi umožň

Jsem nešťastná z přístupu své vnučky Simony k její budoucnosti. Má za sebou maturitu, ale nemá plán jít ani na vysokou, ani si najít práci. Dcera i syn byli bezproblémové děti. Nebyly s nimi problémy a i k rodině měli vztah zodpovědný. Nechápu tudíž, jak se mohlo stát, že se tak zvrhla moje vnučka Simona. Přitom na základní škole s ní nebyly žádné potíže. Až teď poslední rok ji nepoznáváme. Sim

Připadala jsem si stará a bála jsem se, že už nikdy nikoho nenajdu. Po druhém, perném rozvodu jsem zahořkla a žila zcela osaměle. Padesátka mi nevadila, anebo mi lépe řečeno vadila daleko míň než mým vrstevnicím, ale šedesáté narozeniny mi podrazily nohy. Už nikdy nenajdu chlapa, kterého bych zajímala, říkala jsem si zasmušile a prohlížela si svoje fotky z mládí. Kdysi jsem si je nechala zarámo

Bylo toho tolik, co mě děsilo. Měla jsem pocit, že všude číhá nebezpečí a propadala jsem častým záchvatům úzkosti. Až jsem potkala muže, který mě mého prokletí zbavil. Na dětství nevzpomínám ráda. I když bylo vlastně docela pohodové, byly v něm chvilky, které se staly mou noční můrou i v dospělosti. Byla jsem přecitlivělá holčička, která se bála všeho – nejen strašidel a hastrmanů, ale také dom

Můj muž je vědec, nikdy nevěřil záhadám a tajemným jevům. Až se mu na zámku během pracovního jednání zjevil přízrak ženy v bílých šatech. Vždy si ze mě dělal legraci. „Máš bujnou fantazii,“ smál se mi můj muž i v den naší svatby. Nevěřil mi, že jsem během svatebního obřadu, který proběhl na krásném zámečku, na okamžik uviděla v koutě stát svou mrtvou babičku. Usmívala se na mě radostně. Můj muž

Jsem holka Štěstěny, tvrdila moje máma, když jsem doma představila Mirka. Mohla na něm oči nechat. To nadšení ji neopustilo nikdy. Myslím, že mi trochu záviděla, ale nikdy jsem jí to neřekla. Tátu měla ráda, ale co si pamatuji, tak jsme s Mirkem byli zamilovaní mnohem víc. Jsme spolu moc rádi Tehdy byla jiná doba, když se naši dali dohromady, také se tolik city nedávaly veřejně najevo. Já

S manželem jsme si slíbili věrnost až do smrti. Byla jsem to já, kdo se bláznivě zamiloval a pošlapal všechno. Teď už vím, jaký poklad v něm mám. Manžel byl o třináct let starší, ale z mé strany to byla láska na první pohled. Čím déle jsem svého muže znala, tím více jsem ho obdivovala, byl to neuvěřitelně laskavý, velkorysý a dobrý člověk. Proto nechápu, jak se mohlo stát, že jsem najednou zača

Bylo několik dní před Vánocemi a já jsem ztratila peněženku. Myslela jsem si, že nadobro, ale pak mi zavolalo neznámé číslo. Když mi i druhé manželství ztroskotalo, už jsem ztratila zájem hledat nějaký dlouhodobý vztah. Bylo mi padesát let a ztratila jsem o opačném pohlaví veškeré iluze. Dva muži, o kterých jsem si myslela, že s nimi strávím zbytek života, mě nakonec zklamali a potřetí už jsem

Školní sraz po letech byl příčinou mých nočních můr. Zdálo se mi o protivné spolužačce, která mě šikanovala celou základku. Nakonec jsem sama sebe přesvědčila, že se s ní buď nesetkám, nebo že se za tolik let přece jen změnila. Ani jedno z toho se mi nesplnilo! Byla to taková malá potvůrka, která se změnila ve velkou potvoru. Moje spolužačka Hana. Vysoká, kostnatá a hrůzu budící. Tedy alespoň j

Bylo mi jí líto a skočila jsem jí na lep. Začalo to svačinami a skončilo penězi. Přes varování jsem jí věřila, domnělé chudince. Nastoupila k nám nečekaně a hned vzbudila moji lítost. Neměla svačinu a doma si prý zapomněla peněženku. Bylo jasné, že se s ní o jídlo rozdělím. A aby toho nebylo málo, dostala i pozvání na oběd. Moc jí v jídelně nechutnalo, ale já ji v duchu omluvila a svedla to na