Koronavirové pandemie se nemile podepsala na nejstarším členovi naší rodiny. Ač tahle metla lidstva dávno skončila, babička se odmítala vrátit zpět do života. Doba koronavirové pandemie v nás všech rezonuje dodnes, nejvíc však poškodila psychiku těch nejstarších. Moje maminka se dodnes nevzpamatovala, a protože je jí hodně přes osmdesát, nelze to brát na lehkou váhu. Během těch zlých časů se ce

Renata vystudovala střední školu, Anička se vyučila prodavačkou, já kadeřnicí. Vídaly jsme se pravidelně první úterý v měsíci, většinou však častěji. Naše trojice spolu držela pevně... Vyrůstala jsem v chudém pohraničí. Babička s mámou byly neodsunuté Němky, s nimiž se tu nezacházelo v rukavičkách, stejně jako s jejich blízkými příbuznými. Odmalička jsem tušila, že život nejspíš nebude procházk

Vídal jsem ji vždycky v noci. Spěchala se svazkem klíčů k dětskému pokoji. Tam se za dveřmi ozýval usedavý dětský pláč. Chtěl jsem té ženě pomoct, ukončit její prokletí... Potkával jsem ji často. U pasu jí visel velký a těžký svazek klíčů od jednotlivých komnat zámku, jimiž procházela. Vždy mě obdařila krátkým úsměvem. Velice jsem si toho vážil, protože není nad dobré vztahy s duchy. Paní Ludwi

S kolegyní jsme se přihlásily na jógu, abychom se dostaly trochu formy. Při závěrečné meditaci jsem jednou spatřila dívku, která se posléze narodila. Už dlouho jsme si s kolegyní Ivanou slibovaly, že se přihlásíme do kurzu jógy. Nejenže jsme se chtěly dostat alespoň trochu do kondice, ale také nás to zajímalo. Hodně jsme totiž o józe slyšely, nikdy jsme ji ale nevyzkoušely. A pak přišla ta chví

Husy byly mými oblíbenci na babiččině dvoře. Ráda jsem si s nimi hrála a ony za mnou chodily jako za mámou. Přijaly mě do své husí rodinky a jednou mi zachránily život. Nechodila jsem v tu dobu ještě ani do školky, byly mi pouze čtyři roky a hlídala mě babička. Moje maminka musela chodit do práce, a já tak u babičky v domku na břehu potoka, který naší vesničkou protékal, trávila opravdu hodně č

Lenka byla moje kamarádka od střední. Jenže zatímco my všichni jsme dospěli, založili rodiny, ona si stále užívala jako dvacetiletá. A to se jí vymstilo. Na škole jsme byli skvělá parta, dodnes se vlastně vídáme na četných srazech. S žádnou jinou školou to takto nemám. Nejbližší jsem si tehdy byla právě s Lenkou. Zábavná a bezstarostná holka, moc hodná. Na tehdejší věk normální. Jenže jak na

Byl to můj kamarád. Já chtěla víc než přátelství, on se bál vztahu. Nakonec ho jiná žena dohnala k alkoholismu. A tragické nehodě. Do třiceti jsem toho stihla docela dost. Vždycky jsem byla podnikavá holka. Jen co jsem skončila gymnázium, jsem začala podnikat s půjčováním šatů, do toho jsem si přivydělávala různými brigádami. Stejně jako v práci jsem byla oproti vrstevníkům napřed i v soukromém

Kousek od domu, kde jsem žila, byla ulička, do které jsem vstoupila třikrát a stačilo mi to. Jsem přesvědčená o tom, že tam straší. S rodiči jsme na nové adrese bydleli skoro rok a jednoho večera, když lilo jako z konve, jsem se rozhodla použít zkratku. Ulička spojující dva bloky se mi nelíbila ani za bílého dne a do té doby jsem se jí vyhýbala. Kvůli dešti jsem ale udělala výjimku. Vyděšená

Po rozvodu jsem se odstěhovala s dcerou do jiného města. Těšila jsem se na nový život. Jenže už po týdnu začala Lucinka vídat v bytě duchy. Manžel mě opustil, když byly Lucince dva roky. Bylo to pro mě hodně těžké období, jak po citové, tak finanční stránce. Rok jsem bydlela u rodičů a navždy jim budu vděčná za jejich pomoc. Když jsme se s bývalým manželem konečně finančně vyrovnali, koupila js

S manželem jsme si před lety pořídili chatku u lesa, kam jsme si jezdili na víkendy odpočinout. A zažili jsme tam něco neuvěřitelného. Některé nadpřirozené či kouzelné bytosti známe jen z pohádek. Ony ale opravdu existují. Před lety jsme prožili kouzelná setkání s jednou nadpřirozenou bytostí, na která dodnes vzpomínáme. Na chalupě jsme pravidelně vídali lesního skřítka! Chatička u lesa V