Ležela jsem v kómatu. Náhle jsem uslyšela krásnou melodii. Plula jsem vzduchem za tím zvukem, až jsem našla cestu zpátky na svět. Když mi bylo čtyřicet let, vraceli jsme se s kolegou ze služební cesty na Moravě. Stmívalo se a pršelo. Už jsme nebyli daleko od domova, když dostal na namoklé vozovce smyk a já si pak už nic nepamatuji. Vnímala jsem, jak ležím na sedadle spolujezdce, necítila jsem a

Tolik mě to k tomu klukovi táhlo, že jsem z něj nemohla spustit oči. Neměla jsem ani tušení, že se právě dívám do očí svému sourozenci... S Adamem jsme se poznali na dovolené. Dohromady nás svedla náhoda, vybrali jsme si zkrátka stejný zájezd k moři. Mně bylo tehdy pětadvacet a jemu o dva roky méně. Hned, jak jsme se uviděli, přelétla mezi námi jiskra a vzniklo magické pouto, které nás k sobě t

Bezdomovcům jsem se vyhýbala obloukem. Pak mi jeden z nich pomohl v dramatické situaci. Odvděčila jsem se mu. Nejen on pak našel novou cestu životem. Vídala jsem toho muže každý den, když jsem chodila do práce. Vysedával na lavičce v parku. Nikdy jsem mu nedala ani korunu. Ani mě to nenapadlo! Vyrůstala jsem v rodině, kde se žebráky opovrhovalo. Máma říkala, že každý si za svůj mizerný život mů

Nejkrásnější překvapení mého života. Kdo by to řekl, že nám táta po smrti maminky přivede tak úžasnou ženu. Za to, jaká jsem, vděčím jen jí! Příběh, který se mi stal, vypráví o tom, že i v nejtěžší chvíli existuje naděje, že bude zase líp! Maminka nám zemřela, když mi bylo dvanáct, a sestře Lucince devět. Táta si od té doby nebyl schopný najít žádný vztah. Maminku totiž opravdu miloval. „Mámu n

Nejspíš to byla naše chyba, že se náš syn stal starým mládencem, který stále jen seděl doma „za pecí“. Bála jsem se, že se vnoučat nedočkám. Syn Matěj byl vždycky trochu introvert. Neměl moc kamarádů, sport ho nebavil, doma si celé dny lepil letadýlka. Byl jedináček, milovaný a rozmazlovaný. Taky jsme ho z domu nevyháněli a nesnažili se mu hledat nevěstu. Když mu bylo třicet, stále jsme si říka

Ke konci prázdnin jsem se k zbláznění zamilovala, ale zlý osud nás rozdělil. Zemědělství mě povolalo na povinnou chmelovou brigádu. Do sedmnáctých narozenin zbývaly dva měsíce. V té kouzelné době jsem se k zbláznění zamilovala. Byly prázdniny, srpen, kdy bývají chladná rána se závoji mlh. Naši neměli ani vindru, a tak jsme jeli akorát tak víte kam, zkrátka nikam jsme nejeli, zůstali jsme doma,

Potřebovala jsem opravdového, pořádného chlapa. Takoví byli můj táta i děda. Marek do této kategorie podle mého názoru nepatřil. Zas už mě unudí k smrti, pomyslela jsem si, když jsem po očku sledovala, jak mě Marek pozoruje. Zašívala jsem mu tričko, seděl vedle a nábožně mě sledoval. Bylo to na hlavu! „Hele, nechceš dělat něco jiného, než na mě koukat?“ nadhodila jsem. „Ale já na tebe koukám mo

Troufám si tvrdit, že Richard byl vždy naprosto ideální manžel a otec. Je velmi smutnou ironií osudu, že byl obviněn z pravého opaku. Dnes už je Richard, můj synovec, podruhé ženatý a má hodnou manželku, ale zkušenost, kterou si před lety prošel, ho poznamenala a troufám si tvrdit, že už to od té doby není ten prima veselý chlapík, jakým býval. Po revoluci se dostal za hranice do západní Evropy

Ten starý dům jsme obývali mnoho let. Nikdo z nás netušil, že se v něm skrývá takové úžasné tajemství. Vtom domě jsme se se sestrou narodily a vyrůstala v něm i naše maminka. Babička s dědou se sem nastěhovali po druhé světové válce, když se osídlovalo pohraničí. Byl to dům po Němcích, který ukrýval velké tajemství. V podkroví bývala malá místnůstka, která nebyla nikdy obydlená. Dědeček v ní mě

Měla jsem na sobě nové plavky, když se to stalo. Blízko mě se topil malý kluk a já k němu vyrazila. Plavala jsem skvěle, i když jsem neplavec! Léto bylo tu! Srpnový žár rozpaloval pláž u místní pískovny tak, že se na písek pomalu ani nedalo vstoupit bosou nohou. „Koupíš si nové plavky!“ zaznělo z úst mé matky. „Neumím přece plavat! K čemu nové plavky?“ ohradila jsem se. „Opalovat se snad umíš!“