Výlet na kamarádčinu chatu byl zprvu trpkým zklamáním. Nikde žádní pořádní kluci, a ti obléhající kiosek byli podnapilí a neslušní. Kamarádka mě pozvala na víkend na chatu. Bylo nám už skoro osmnáct. Mí rodiče proti pozvání nic nenamítali, protože jsme jim namluvily, že na chatě bude Katčina maminka a že nás ohlídá. Ta však měla ve skutečnosti službu v nemocnici a před námi se rýsoval prázdnino

Pro klid v rodině a manželský soulad je někdy třeba skutečnost trochu obejít. Zaručí-li to klidné soužití, pak je i ta lež přece moudré řešení, ne? Zjistila jsem, že láska ke šťastnému manželství nestačí. Těch okolností se musí vydařit mnohem víc. Důležité je, jaké zvyklosti má partner zažité ve své rodině. Na tento fakt mě při výběru partnera kdysi vůbec nenapadlo myslet. A to byla chyba. Možn

Netušila jsem, že zrovna já budu mít na takovou práci talent. Více než výhrůžky a pokuty mi v mém zaměstnání pomáhá laskavé slovo a úsměv. Velkou část svého života jsem pracovala v knihovně za malý plat. Mně to ale nevadilo, protože to byla práce krásná. Manžel měl dobře placené zaměstnání, tak jsme nestrádali. Mohli jsme dokonce dopřát slušné vzdělání našim dětem. Jenže před třemi lety šel můj

Už jsem nebyla ta vitální babička, která by se mohla starat o svá vnoučata a chodit s nimi na procházky. Myslela jsem, že jsem odepsaná. Je zázrak, že dnes zase běhám! Moc jsem se těšila, až budu běhat s vnoučaty po lesích, jezdit na výlety, vymýšlet různá dobrodružství. S manželem jsme si to krásně plánovali. Jenže můj muž zemřel v padesáti na infarkt a já zůstala sama. Stesk a smutek si na mé

Měli jsme doma pejska. Byl už velmi starý a nemocný. Museli jsme ho nechat utratit. Nevěděla jsem ale, jak to říct pětiletému vnukovi. Ester jsme si pořídili, když se dostala naše dcera Monika na střední školu. Ester nebyla jen milá a poslušná, ale také moc chytrá a učenlivá fenečka. Stala se miláčkem rodiny. Bylo jí dvanáct, když se Monice narodil syn Tomášek. Často jsme vnuka hlídali, Ester s

Můj život, to bylo z práce domů, pak vařit, prát, žehlit, uklízet. Zoufale jsem toužila po něčem hezkém, například naučit se tančit. Vdávala jsem se brzy. Záhy jsem zjistila, že můj muž se před svatbou neuvěřitelně přetvařoval. Zuřivec předstíral, že má beránčí povahu. Chtěl si mě připíchnout do vitríny jako exotického motýla. Mou úlohou bylo chodit do práce a vracet se odtud na minutu přesně,

Své manželství jsem chtěla zachránit za každou cenu. Nakonec si ale stejně našel jinou a moje oběť byla zbytečná. Poslouchala jsem to od svého muže od první chvíle, co jsme spolu začali chodit. „Veroniko, přece víš, jak se mi líbí vyvinuté ženské, to bys mohla pro mě udělat a jít si nechat vymodelovat pěkná prsa. Já bych ti je zaplatil,“ řekl jakoby nic a usmíval se při tom. Když mi to řekl pop

Když jsem se seznámila s Pavlem, učaroval mi jeho klid a humor, trochu svérázný, ale laskavý. Až na jednu věc. Brali jsme se opravdu z lásky, ne z donucení, že čekáme dítě. To přišlo až rok po svatbě. Pavlovy vtípky se mi líbily, často mi přichystal překvapení, narafičil třeba dárky, které jsem musela hledat po bytě. Ale každá legrace opravdu něco stojí. Jediné, co mi na Pavlovi začalo dost vad

Když jsem se seznámila se Slávkem, myslela jsem, že jsem konečně potkala muže svého života. Bylo mi čtyřicet a on mi nabídl pohádkový život. Se Slávou jsem se potkala na firemní akci. Ovšem já to netušila. Ani jsem si ho tam nevšimla. Ovšem hned druhý den po akci mi přišla zpráva: „Krásná neznámá, přijala byste ode mne pozvání na cokoliv, co budete chtít? Včera jste mě zcela okouzlila!“ stálo t

Má cesta k mateřství nebyla jednoduchá, stejně jako porod. Několik let se mi nedařilo otěhotnět. S Jardou jsme se dohodli, že se necháme překvapit, zda se nám narodí holka, nebo kluk. Oba jsme ve skrytu duše toužili po holčičce, ale prioritou pro nás bylo, aby bylo miminko zdravé. Moje těhotenství probíhalo bezproblémově. Mnohem horší to bylo s porodem, u kterého se vyskytly komplikace. Zažila