Po rozvodu jsem byla v koncích. Děti už měly svůj život a já si se svou osamělostí nedokázala poradit. Řešení kolegyně ale bylo cestou do pekla. Rodičům bylo už ke čtyřiceti, když jsem se narodila. Předtím jim zemřel na leukémii můj desetiletý bratr. Já jsem přišla na svět dva dny po pátém výročí jeho smrti. Už ani nedoufali, že by se jim ještě poštěstilo mít dítě. Já pro ně byla něco jako zázr

Byla jsem příliš důvěřivá. Věřila jsem jeho slibům, že se rozvede a bude žít jen se mnou. Roky ubíhaly a on byl stále se svojí rodinou. Zůstala jsem sama, bez dětí i manžela. Nebyl mým šéfem a já jeho sekretářkou, jak to v kýčovitých filmech bývá. Můj vztah s ženatým mužem byl snad ještě horší a ještě kýčovitější. Ten, jehož jsem milovala, bydlel ve stejném domě jako já. Naivně jsem jeho planým

Je na mě milý a vlídný. Ale jen do chvíle, kdy něco potřebují jeho děti. Těm by, na rozdíl ode mě, snesl modré z nebe. Dá jim vše, o co si řeknou. Nemohu si pomoct, ale jeho rozhazování mi jde na nervy. Manželovy děti z prvního manželství mám ráda a svoje děti jsem před nimi nikdy neupřednostnila. Kupovala jsem všem stejně nebo alespoň za stejné peníze. Jsou to vydřiduchové Nyní, když jso

Když rodiče zemřeli, z jejich domu jsem se odstěhovala a pořídila si menší byt. Jednou k ránu se mi v pracovně rozhořela svíčka. Bydlela jsem roky na polosamotě se svými rodiči, kteří na stáří potřebovali péči. I když jsem se v tom domě vždycky bála, nic zvláštního se tam nedělo. Po smrti rodičů jsem se z něj ale raději odstěhovala. Otec byl hodně nemocný a vzhledem k jeho vysokému věku bylo ja

Na moje narozeniny mě čekalo na zahradě obrovské překvapení. Srdce vytvořené z růží mi dočista vzalo dech. Nikdy v životě jsem nevěřila na posmrtný život nebo na duchy. Před necelými sedmi lety mě ale vlastní zkušenost přesvědčila o tom, že naším odchodem ze světa určitě všechno nekončí. Přítel mi řekl, že pokud zemře dříve než já, pošle mi z onoho světa pozdrav. Tehdy jsem tomu nevěřila, ale o

Na čas jsem se přestěhovala do domku se zahradou, která mě uklidňovala. Ale jen do chvíle, než jsem v koutě našla hroby. Před lety se mi naskytla příležitost bydlet za městem v domku se zahrádkou. Kamarádi se chystali dům za rok rekonstruovat a do té doby sháněli někoho do podnájmu. Já byla akorát po rozchodu, hledala jsem útočiště a preferovala samotu před hlučnými ulicemi. Zkrátka se to pe

S Janou, mojí ségrou, jsme neměly nikdy extra blízký vztah. Jako malá jsem ji spíš otravovala, protože jsem byla mladší sourozenec. Je to zvláštní, když jsme dospěly, nějak jsme k sobě cestu našly. Logicky jsme se chovaly jako rodina a rozumní lidé. Jenže stačí málo a lidé se zase začnou chovat jako děti. V našem případě šlo o dědictví. Stmelená rodina? Najedou to šlo... Jak jsem naznačil

Protiklady se přitahují, nebo si lépe sednou dva lidé, kteří mají společné zájmy? Já prožila manželství toho druhého případu. A řeknu vám, dva stejní lidé vedle sebe, to je docela peklo. Radka jsem znala už od základní školy. Jsme stejně staří, jen jsme každý chodili do jiné třídy. Já do „áčka“, on do „céčka“. Devět let jsme o sobě věděli, v pubertě jsme možná i lehce zaflirtovali, nicméně prvn

Po studiu jsem si v létě přivydělávala jako táborová vedoucí. Na jednu noční procházku do konce života nezapomenu. Jako malá holka jsem moc ráda jezdila na tábory a docela mi to pak chybělo. Díky tomu, že jsem měla po studiu pedagogiky v létě volno, rozhodla jsem se, že budu dělat vedoucí. Užiji si spoustu zábavy a ještě si i přivydělám. Táborová vedoucí Několik let jsem jezdila i s kamar

Zdržela jsem se v práci a domů se vracela v noci. Náhle stál přede mnou muž s nožem. Myslela jsem si, že to bude můj konec… Nebyla jsem nadšená z toho, že musím tržbu z baru, ve kterém jsem pracovala, každý večer nosit majitelce, která byla líná pro ni jezdit. Ale nemohla jsem si dovolit přijít o práci. A tak jsem si nechala hodně líbit. Řešila jsem nepříjemnou situaci tak, že za mnou chodili p