Na to místo jsme jezdili často. Vždycky to byl báječný odpočinek v srdci přírody. Stačilo ale málo a chata se proměnila v děsivou past. Byla sice mlha a pršelo, my ale navzdory počasí ujížděli nadšeně vlakem vstříc skvělému víkendu. Nikdo z naší party nepochyboval, že si volno na chatě u lesa užijeme, i kdyby lilo jako z konve. Vždyť i posezení u krbu a karty či jiná hra bude mít své kouzlo. O

Výchova mé dcery to bylo peklo. S pubertou byla ještě nepříjemnější, a utíkala dokonce z domova. Hádaly jsme se denně a hrozilo, že mi ji vezmou a půjde do ústavu. Mám dvě dcery, kaž­dá je úplně jiná. Starší Věra byla úžasná, hodná holčička, dobře se učila. Zato mladší Markéta byla vždycky neposlušná. Dělala zásadně všechno naopak, než jsem řekla. To se ještě zhoršilo během puberty. Na všechno

Chtěla jsem za každou cenu udržet manželství a udělat vše, co můj muž chtěl. Nakonec si ale stejně našel jinou a moje oběť byla zbytečná. Můj manžel měl v našem vztahu navrch. Bylo to tím, že jsem vyrůstala na vesnici v klasické české rodině. Byla jsem vedena k tomu, že žena musí leccos skousnout, manželovi odpustit a zamést pod koberec. Už když jsme spolu s Petrem chodili, jsem měla na něj něk

Po letech jsem navštívila kamaráda, který byl nadšeným chovatelem holubů. Najednou k němu přilétl poštovní holub, kterého nikdy neviděl... Nemohla jsem uvěřit svým očím. „Kolik je to roků, co jsme se neviděli?“ − „Třicet!“ odvětil dávný spolužák. Oskarovi notně prořídly vlasy a já měla o dvacet kilo víc. „Stále jsem se neoženil, takže uvidíš pelech starého mládence!“ varoval mě. Po schodech jsm

Měli jsme třídní sraz. Přijela jsem z Vysočiny, abych viděla spolužáky. Hotel jsem zaplacený neměla, chtěla jsem si užít noční život v Praze dosyta. Prahu jsem během studií milovala. Užívala jsem si tu nejen studentský život, ale hlavně procházky starým městem. Proto jsem se moc těšila, když mi přišla pozvánka na sraz se spolužáky z vysoké. Říkala jsem si, že budeme určitě klábosit až do rána,

Nechápala jsem, proč mám každý den ráno ve své povídce jiný závěr, než jsem napsala. Říkala jsem si, že si snad počítač žije vlastním životem. Psaní detektivních povídek je mojí velkou vášní. „Vůbec nevnímáš, co se kolem tebe děje!“ vyčítá mi vždycky manžel, když jsem myšlenkami mimo a stále přemýšlím nad zápletkou nového příběhu. A když příběh v mé hlavě dozraje, musí spatřit světlo světa. Se

Uprostřed noci nás zburcoval budík. Pak druhý a nakonec začaly zničehonic odbíjet velké hodiny. Naštěstí mě napadlo jít zkontrolovat matku, jestli je v pořádku. Stalo se to uprostřed noci! Najednou začal zvonit budík. Ten starý, ještě na mechanické natahování. Matka mi jej kdysi dala k narozeninám. „Prokristapána, co se děje?“ vystartovala z lehu do sedu má manželka, která má spánek lehký jako

Tak moc jsem si vysnila dokonalou lásku a byla jsem schopná pro ni udělat cokoli, až jsem na to doplatila. Je to snad nějaký trest za snění? Narodila jsem se na Moravě, když mi bylo sedm let, tak se naši rozvedli. Zůstala jsem jen s maminkou. Tehdy se ve mně asi zrodila touha mít pořádného chlapa, který se o mne postará. Byla jsem tedy holka hodně divoká, měla jsem ráda diskotéky a tam o nápadn

S manželem jsme se přistěhovali před 45 lety. A hned jsme si s Kateřinou a Karlem padli do oka. Bohužel, jak jsme zůstaly pak samy, přátelství vzalo zasvé. Byli jsme ještě mladí, když jsme se přestěhovali do chatové oblasti, kde jsme budovali rodinný dům, tak jako sousedé okolo. Kateřina s Karlem nám byli věkově nejblíž, a navíc jsme bydleli vedle sebe. Měli jsme spoustu společných zájmů, naše

Stále jsme probíraly to samé. Děti, partnery, nemoci a vaření. Potom jsme si řekly dost! Půjdeme do sebe. Začneme cvičit a držet dietu. Nejsme dvojčata, ale jako bychom byly. Vdaly jsme se a naše životy byly dost podobné. Navštěvovaly jsme se celkem často. Klidně i třikrát týdně. Vzpomínaly jsme na dětství, mládí, kluky, které jsme si navzájem záviděly. Ne vždycky jsme si rozuměly, tu a tam