S Václavem jsme se seznámili, když jsem pracovala jako servírka v hospodě. Václav tu sedával málem každý den. Kdyby mi tehdy někdo řekl: toho si jednou vezmeš za muže, zaťukám si na čelo. Vypadal jako ztracená existence. Vůbec jsem si ho tehdy nevšímala, jen jsem mu nosila jedno pivo za druhým. Často seděl v tmavém koutě úplně sám, jindy s kamarády podobného ražení. Šikovná jako poleno By

Seznámili jsme se u táboráku. Praskalo dřevo, svítily hvězdy a on tak krásně zpíval. Až jsem si musela otřít slzy. Vzpomněla jsem si na den našeho seznámení, který se podobal tomuhle večeru. Šly jsme s kamarádkou podél řeky, večer byl krásný jako ze sna, a my uslyšely ten hlas. Mířily jsme za ním jako zhypnotizované. Můj idol seděl u táboráku s partou přátel. Když uviděli, jak stojíme a zírá

Než jsem otěhotněla, rozhodli jsme se s přítelem, že si zaletíme na romantický prodloužený víkend do Paříže. Tedy s prohlídkami památek, nákupy, romantickými snídaněmi v kavárnách. S vínem i vybraným jídlem. Byla jsem natěšená jako blecha a nemohla se dočkat, až konečně uvidím Louvre, katedrálu Notre Dame, Eiffelovu věž. Nikdy jsem totiž v hlavním městě Francie nebyla, ale toužila jsem po tom u

Byl to můj velký kamarád. Kluci ho šikanovali a já ho bránila. Když mi pak zmizel ze života, nevýslovně a dlouho to bolelo. S Románkem se děti nebavily. Pocházel z domečku pod strání, máma umřela, táta si po její smrti se životem ani výchovou syna nedokázal poradit. Všechno se mu vymykalo z rukou, měl problémy v práci, pil, v domácnosti byl jako hrom do police. Domeček postrádal záclony, okenní

S tou starší paní jsem se seznámila, když venku lilo jako z konve. Pozvala mě i s Kristýnkou, ať se v její chatce schováme před deštěm. S paní Boženkou jsem se seznámila náhodou. Dobrota jí koukala z očí, mám dojem, že jsem tak hodnou a milou paní nikdy předtím nepotkala. To bylo Kristýnce teprve šest nebo sedm let. Už tehdy milovala houbaření, což je pro mě přímo posedlost, a tak jsme spolu ch

Byla to láska z pionýrského tábora. Jardovi bylo devatenáct let a dělal vedoucího malým klukům. Byli z něj úplně paf a já taky. Zamilovala jsem se do něj na pionýrském táboře. Všechny holky to věděly, protože neumím udržet tajemství, všechno na sebe vykecám. Jsem odjakživa taková, máma byla to samé v bledě modrém. Byla jsem v oddíle nejstarších, patnáctiletých holek. Jardovi bylo devatenáct a d

Nikdy bych už neudělala tu chybu, že bych dětem ručila. Málem jsme přišli o všechno. Zachránil nás v poslední chvíli přítel naší vnučky. Tatínek s maminkou se na našem domě hodně nadřeli. A stejně tak jsme museli přiložit ruku k dílu i my – jejich děti. Stále jsme dům přistavovali, zvelebovali a přikoupili i sousední pozemek, kde jsme postavili skleník, bazén a altánek. Pospolu Žili jsme

Nedokážu se smířit s tím, že pokrok letí kupředu, zatímco já stárnu a nikam se neposouvám. Toužím být moderní babička a udělám pro to cokoli! Byla jsem vždycky nakloněná všemu novému a nebránila se technickým vymoženostem. Proto mě trápilo, že se neumím poprat s chytrými mobily. Počítač s internetem jsem sice doma měla, ale jediné, co jsem zvládala, bylo posílat maily. To bylo málo! Asi před pě

Znaly jsme se od školky a v dospělosti jsme si spolu pořídily kavárnu. Po letech jsme se pohádaly a strašně si ublížily. Čas vše naštěstí spravil. Od chvíle, kam naše paměť sahá, jsme se kamarádily a plánovaly společnou budoucnost. Když jsme se dostaly na stejnou střední školu, na hotelovku, tak jsme si vysnily, jak si spolu jednou pořídíme cukrárnu! Budeme si samy péct cukroví, dělat zmrzlinov

Abych se mohla věnovat své kariéře, hlídaly mé jediné dítě obě babičky. Teď se mi vše vrací měrou vrchovatou. Mám už šest vnoučat! Když jsme se s Vojtou brali, bylo mi dvaatřicet a jemu o sedm let více. Oba jsme si zakládali na své kariéře, kterou jsme po vysoké pečlivě budovali. Do potomků jsme se nehrnuli a stále to odkládali – a to tak dlouho, až jsme se zmohli na jediné dítě. Bylo mi už tém