S kamarádkami jsme vyrazily společně na hřbitov. Zastavily jsme se u hrobu, kde ležela největší drbna z vesnice. Za naše slova se nám obratem pomstila. Stalo se nám to před pěti lety přesně na Dušičky. Už léta chodím společně se třemi spolužačkami ten den na náš vesnický hřbitůvek. Je to takový náš rituál, který vždycky zakončíme v naší oblíbené hospůdce, kde si dáme lahvinku vína, nebo dvě. T

Já a Bětka jsme byly nejlepší kamarádky od základky. I když jsme poté šly každá na jinou střední, stále jsme se vídaly. Až do jisté doby. Byly jsme jedno tělo, jedna duše. Chodily jsme na zábavy, řešily jsme své problémy, drbaly jsme ostatní holky. Samozřejmě jsme probíraly i naše muže. Já jsem byla spíš nevázanější, Bětka vždy toužila po velké rodině. Chtěla se brzy vdát a mít velkou rodinu. R

Manžel mě i po smrti navštěvoval. Rozhodla jsem se, že jeho duši dopřeji klid, a vydala jsem se na hřbitov. Když mi manžel zemřel, zničilo mě to. Vždycky jsem věřila, že spolu zestárneme. Karel byl mojí první láskou. Zakoukala jsem se do něj už v patnácti. Věřím na to, že každý na světě má k sobě svoji druhou polovinu. Tou mojí byl právě Karel. Jako lidé jsme byli vnitřně spojeni, naše láska by

Když mi zemřela dcera, skončila jsem v psychiatrické léčebně. Po návratu domů jsem doufala, že začnu žít trochu normálně. Moje dcera Natálka zemřela, když jí bylo šest let. Její smrt jsem neunesla a na rok jsem skončila na psychiatrii. Doufala jsem, že mám ještě šanci na normální život. Utíkala za balónky Natálka vnesla do mého života světlo a radost. Jenom díky ní jsem se začala na svět

S manželem Bedřichem jsme vyrazili na dovolenou na Šumavu. Během jedné procházky tamějším lesem jsme zažili nadpřirozené setkání. Ocitli jsme se s manželem Bedřichem v situaci, která nejprve působila jako smrtelně nebezpečná. V hlubokém lese jsme potkali přízrak z dávných časů. Příběh o nešťastné lásce Zdálo se však, že nám duch ublížit nechce, naopak se nás snažil o něco poprosit. Pak ná

Je mi velmi podobná a lidé si nás pletou. Když jsme byly malé, hrály jsme si na dvojčata a schválně se stejně oblékaly. Začalo mi to vadit. Sestra je jen o necelý rok mladší, ale obléká se, jako by nás dělilo padesát let. Dlouho se držela věku, ale pak se to zlomilo. Z ničeho nic si začala hrát na mladou a v jejím pojetí je barvou mládí jednoznačně černá. Šokuje barvou To by samozřejmě ne

Je to hezký mužský, a kamarádky mi ho dokonce závidí. Na veřejnosti se usmívá a každému umí říct něco pěkného. Kdo by ho nemiloval? Já už ne! Vlastně ani děti netuší, jaký je jejich otec. Jak by taky mohly? Už spoustu let u nás nebydlí, a když občas přijdou na návštěvu, je jejich otec jako vyměněný. Učiněný idol mužů i žen v okolí. Dcera mi nerozuměla Párkrát jsem se snažila dceři něco na

Vždycky jsem měla plnou peněženku drobných a nevěděla, co s nimi. Potom mince začaly ubývat. Byla to záhada. Nakupovala jsem stále na stejném místě a taky celkem podobný sortiment. Přestože mi vždycky zbývalo hodně kovových mincí, nyní jsem jich měla v peněžence sotva pár. Samozřejmě mě napadlo, že někdo má moje podivné ztráty na svědomí, ale kdo? Viníka jsem hned nenašla První mě napadla

Bylinkářka, která se nedávno přistěhovala do našeho města, měla výbornou pověst. Prý dokáže pomoct každému, kdo to potřebuje. Byla to taková sympatická ženská, ale budila respekt. Když jsem se k ní konečně dostala na řadu, beze slova jsem zaplatila spoustu peněz, jen abych od ní získala ty její zázraky. Nějaké odmlouvání nebo diskuse nebyla možná. Prostě se mi podívala do očí a taky na jazyk, k

Pozvánka na sraz spolužáků po čtyřiceti letech ve mně vyvolala ty nejhorší vzpomínky. Ve třídě mě všichni měli za otloukánka a šeredu. Nejhorší bylo, že rodiče o tom nechtěli ani slyšet. Prý musím něco vydržet! Bylo to k nevydržení a nikde jsem neměla zastání. Ve škole mě zatím oslovovali: Ty šeredo! a já si na to opravdu zvykla. Někdy jsem si říkala, že to snad ani nikdo z nich nemyslí vážně,