Myslela jsem, že jsem ve své samotě našla přítele. Bohužel to byl člověk, který ze mne jen vysával energii. Bylo to naprosto nesnesitelné. Už jsem byla v důchodu a dny mi plynuly pomalu. Ale v klidu. Pak se ale přistěhoval soused. Byl o mnoho let mladší než já, ale nějak jsem si k němu rychle vytvořila přátelský vztah. Neměla jsem velký okruh přátel, každý měl své rodiny, takže jsme na sebe nem

Bylo mi skoro čtyřicet, když jsem se setkala s Jaroslavem. Byla jsem osamělá, už jsem nedoufala v lásku. Jarda byl vdovec, staral se o dvě děti, Aničku a Tomáše, ale pro mě to nebyl problém. Milovala jsem je už od první chvíle. A myslela jsem, že jsme si všichni sedli. Po smrti Jardy se ukázalo, co ty dětičky roky skrývaly. Nový domov a začátek Po svatbě jsme se přestěhovali do domu na ok

Vdala jsem se bez lásky. Doufala jsem, že časem se to změní. Až po letech jsem pochopila, že takhle to nefunguje. Nemůžu říct, že by můj manžel Filip byl špatný člověk. Je zodpovědný, stará se o domácnost a nikdy na mě nezvýšil hlas. Jenže to, co nás kdysi spojovalo, už dávno zmizelo. Naše manželství je spíš na papíře, ve skutečnosti žijeme jako dva cizí lidé pod jednou střechou. S jeho kamarád

Potkat životního partnera v reálu, nikoliv přes seznamku, bývá ideální. Bohužel ne každý od života podobnou příležitost dostane. Můj životní příběh by se hodil jako románová předloha. Vystudovala jsem střední školu a od devadesátek pracovala na stále vyšších pracovních příčkách v bance. Takže na peníze jsem si nikdy nemohla stěžovat a spíše jen nechápavě kroutila hlavou nad tím, jak jiné holky

Celý život jsem pracovala v kanceláři. Prošla jsem několika firmami, ale většinu svého profesního života jsem strávila na jednom místě. Práce mě bavila, měli jsme kolektiv, který jsem si nemohla vynachválit, a každý den jsem se těšila na své kolegy. Vždycky jsem věřila, že dobré pracovní vztahy jsou základem pohody v práci. Bohužel jsem nedávno zjistila, že ne všichni kolegové mají stejné ho

Jsem ve věku, kdy člověk bilancuje. Měla bych si užívat klidné stáří, ale trápí mě jedno tajemství, které mi nedá spát. Něco, co jsem nikdy nikomu neřekla, ani své nejlepší přítelkyni. Mám za sebou čtyřicet let manželství. S manželem jsme spolu prošli dobrými i špatnými časy. Byli jsme mladí, když jsme se brali, a tehdy jsem věřila, že to bude navždy. A možná bych tomu věřila i dnes, kdyby se p

Kdykoliv se vracím do svého rodiště, musím myslet na osudný den, kdy předčasně zemřela moje nejlepší kamarádka. A pořád to bolí. Pocit viny je stejný jako v osudný den. Neprávem jsem obvinila svoji nejlepší kamarádku Janu. Ta měla ještě o dva roky staršího bratra Miloše. Právě on byl mojí první láskou. Napřed jsme byli tříčlenná parta, ale v pubertě se mé city k němu změnily. Poprvé v životě js

Po padesátce jsem měla pocit, že už mě v životě nic nečeká a že už mě nemůže nic překvapit. Život mi začal připadat poněkud šedý. Děti byly dospělé a měly své rodiny, s manželem jsme si vytvořili zajetou rutinu a po letech tvrdé práce jsem konečně měla čas i na sebe. Neměla jsem si nač stěžovat, ale ani nač se těšit. Život nám ale občas připraví zvraty, na které se nemůžeme nijak připravit. Ten

V životě každého člověka nastanou chvíle, které se vám zaryjí do paměti tak hluboko, že je nikdy nezapomenete. Často jsou to okamžiky mezi životem a smrtí. Jedním z takových okamžiků, který si budu pamatovat navždy, byl ten, kdy můj manžel, otec našich dětí a dědeček našich vnuků, zachránil život našemu sedmiletému Jakubovi. Byl to obyčejný den, nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být něčím výji

Bylo mi devatenáct, když jsem se zamilovala. Byl to on. Marek. Jiný než ostatní kluci, které jsem znala. Ale mamince se nelíbil. Měl v sobě něco tajemného. Něco, co mě přitahovalo. Bylo to, jako bych našla svou druhou polovinu, a to mě úplně zasáhlo. Má maminka však měla jiný názor. Vždy byla přísná, ale také ochranná, a Marek se jí zkrátka nezdál. Cítila jsem její poznámky jako tlak, ale zárov