Babičky už dnes nejsou, co bývaly. Jsou moderní, mají nejrůznější záliby, cestují, sportují. Ne každá skáče nadšením, když ji poprosíte o hlídání vnoučat. Všude se dočítám, že doba je moderní a panuje trend, že spousta babiček se již nepovažuje za babičky hlídací. Chtějí si užívat života. Dřív babičky nosily tepláky a zástěry, pekly koláče, dělaly marmelády a nezlobily se, když k nim mladí strč

Povedlo se mi vybudovat ideální manželství. Kupodivu jsem se pokusila ten vztah zároveň zbořit. Nechápu, proč jsem byla tak hloupá. S Markem jsme se seznámili na pouti. Hned mi padl do oka, ale myslela jsem si, že on si mě ani nevšiml. Byl tam v partě kluků, já zase s kamarádkami. Pokukovali jsme po sobě, a když jsem v jednu chvíli osaměla, neboť holky šly na řetízák, kde se mi dělá špatně, tro

Lhát se prostě nemá. Nikdy! Ani ve chvílích, kdy člověk nepřizná pravdu jen proto, aby udělal druhým radost. To mě naučila až moje dcera. Jako holka z vesnice jsem byla vychovávána tak, že musím být za každou cenu slušná. Vždy a všude, i v případě, že mi to nebude úplně po chuti. A tak jsem občas snědla to, co jsem neměla ráda, nebo se radovala z dárku, který se mi nelíbil. Vlastně jsem se pak

Byla to dlouho moje noční můra. Ti krásní tvorové se hrdě procházeli zámeckým parkem a běda tomu, kdo jim přišel do cesty. Jako dítě školou povinné jsem jezdívala z rodné vísky na hodiny houslí do nedalekého městečka. „Liduška“ se nacházela v blízkosti zámečku. A moje cesty na hodiny houslí se občas zdramatizovaly. V zámeckém parku totiž volně pobíhali pávi, kteří byli chloubou města. Na dospěl

Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali. Ten její Ota se navíc brzy rozvedl, což

Každý den zvonila u mých dveří a stále si jen na něco stěžovala. Nenašla jsem odvahu ji vyhnat. Nakonec mi pomohl osud sám. Po rozvodu jsem zůstala několik let sama s dětmi, a to člověk potřebuje nějakou spřízněnou duši. Do dvou měsíců jsem potkala několik svobodných maminek, které se potýkaly s podobnými problémy. Nakonec jsme se začaly scházet v jedné nadaci, kde jsme dostaly možnost si tu a 

Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd

V bytě na balkoně jsem vídala papouška. Myslela jsem, že někomu ulétl, pak jsem na něj ale narazila na hřbitově – vedle svého hrobu! Manžel byl tehdy na chalupě, po celodenním sobotním úklidu jsem si sedla se sklenkou vína na balkon a relaxovala. Vtom se odněkud snesl pták, uslyšela jsem tlukot křídel a automaticky stáhla hlavu mezi ramena. Myslela jsem si, že to je nějaký holub. Jenomže přímo

Ve chvílích, kdy mě moje samota téměř zabíjela, jsem se začala modlit ke svému andělovi a přála jsem si, aby se stal zázrak. Vždy jsem věřila, že existují dobré síly, které nám pomohou, když už dál nevíme, kudy kam. Například naši strážní andělé. Zjevení anděla mi pomohlo Moje obavy ze samoty vyřešilo zjevení právě jednoho takového krásného anděla. Tajemná zářivá bytost mi pomohla najít o

S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme