Domů     Mé děti mě klidně opustily
Mé děti mě klidně opustily
5 minut čtení

Moje rodina, to byly především moje děti. Manželství se mi nevyvedlo, ale na své potomky jsem byla vždy pyšná a šťastná, že je mám. Dnes jsem už ale sama.

Paní Jaruška se sebou neklidně hází na posteli a stále si něco nahlas brumlá. Není jí ale přitom vůbec rozumět. Je to chudák ženská, mám s ní soucit, ale také mě dost štve, že se kvůli ní prakticky pořádně nevyspím.

Často mluví a vykřikuje cosi ze spaní. O moc lepší to ale není, když se Jaruška probudí. Má těžké stadium alzheimera a je naprosto zmatená. Přitom si chce stále povídat. Zásobuje mě velmi starými historkami, zřejmě z jejího mládí a dětství.

Strašně mě to unavuje, ale nemůžu bohužel vůbec nic dělat. Jsem totiž moc ráda, že mám kde hlavu složit. Musím být vděčná a ticho. Také mě sem vůbec nemuseli přijmout. Snad časem bude lépe. Naštěstí mě můj věčný optimismus ještě neopustil definitivně. I přesto, co mě potkalo.

Měla jsem velké plány

Když jsem skončila devítiletku a dostala se na gymnázium, měla jsem úžasný pocit, že celý svět leží přede mnou. A že mi nabízí neuvěřitelné možnosti. Snila jsem o velké kariéře vědkyně, o nejlepším mužském pod sluncem a o krásných dětech. Na svých snech jsem začala neúnavně pracovat.

Tedy nejprve na té kariéře. Po vysoké jsem nastoupila do výzkumného ústavu. A byla ze mě vědkyně! Práce mě nesmírně bavila. Ale čekal mě můj další sen. Najít pana Dokonalého. Zájemců bylo celkem dost, ale já měla příliš velké nároky.

Dokonalý rozhodně nebyl

Trvalo to několik let a já už propadla panice. Biologické hodiny začaly nemilosrdně tikat. A právě v tu chvíli jsem potkala Adama. Nebyla to, tedy alespoň ne, z mé strany láska na první ani na druhý pohled.

Nebyla jsem bláznivě zamilovaná, necítila jsem žádné ony pověstné motýly v břiše.

Přesto jsem si Adama vzala. Připadal mi jako dostatečně seriózní, slušný a spolehlivý člověk, který stejně jako já touží po klidném rodinném zázemí. Teprve časem mi došlo, že jsem tak dlouho vybírala, až jsem přebrala.

Mou radostí byly děti

Brzy po sobě se nám narodil Adámek a Janička. Dokud jsem byla na mateřské, rozdílnost našich názorů a pohledů na svět mezi mnou a manželem jsem tak nevnímala. Užívala jsem si svou roli pyšné matky a vzorné paní domu. Neshody se začaly projevovat po mém návratu do práce.

Manželovi pomalu, a jistě začalo vadit vše, co jsem udělala. Dokonce mu vadila i moje práce a to, že vydělávám víc než on. Snažila jsem se věnovat co nejvíce dětem, které jsem milovala a kterým jsem chtěla dopřát vše na světě.

Hádky s Adamem se ale stupňovaly, propastné rozdíly mezi námi dvěma se prohlubovaly. Bylo to neudržitelné a Adam nakonec odešel.

Nesli to vážně velice těžce

Adámek a Janička odchod táty nesli velice těžko. Mohli se s ním ale vídat, kdy chtěli, já jsem jim v tom v žádném případě vůbec nebránila. A oni toho využívali. Přestože jsem se jim věnovala, jak nejlépe jsem mohla, za tátou chodili stále častěji.

Když u nás začala „řádit“ puberta, vše se ještě přiostřilo. A došlo to až tak daleko, že Janička se dokonce rozhodla, že se odstěhuje k otci.

Chtěla jsem zpět rodinu

Můj exmanžel měl sice nějakou mladou přítelkyni, ale nebyl proti. To, že dcera chce žít u něj, a ne u matky, byl pro něj do jisté míry triumf. A já nakonec musela souhlasit.

Kdo jako matka prožil s dcerou pubertální období, jistě pochopí, že veškeré argumenty a prosby by byly zbytečné.

Nesla jsem to ale velice těžce. Vždyť moje děti byly celý můj život. Už dávno mě nezajímala kariéra v práci, toužila jsem jen po své rodině, která se ale totálně rozpadala.

Těžký úraz odhalil pravdu

Před časem jsem měla vážný úraz, který ze mě na chvíli udělal ležáka, a bez berlí a cizí pomoci se neobejdu dodnes.

Když se řešilo, kam půjdu z nemocnice, lékaři předpokládali, stejně jako já, že se moje děti o mě postarají, že, když jsou dvě, péči budou dobře zvládat. Jenže moje milované děti se mezi sebou strašně pohádaly.

Najednou ani jeden z nich neměl čas, aby pomohl vlastní matce a snažil se to svalit na toho druhého. Dcera, aby si nějak ospravedlnila, že se o mě starat nebude, přešla do protiútoku.

Vyčetla mi, že jsem jí zkazila dětství, protože jsem vyhnala tátu a rozbila rodinu.

Syn mi zase vysvětlil, že čekají rodinu, takže mají svých starostí víc než dost a ve svém malém bytě pro mě místo prostě nenajdou. Přesto byl velice aktivní. Měl už totiž připravený papír se žádostí na umístění do domova důchodců.

Než jsem se stačila nad tím vším zamyslet, už bylo volné místo. V pokoji s paní Jaruškou. Prý je to zatím jen provizorium. Dostanu lepší pokoj. Jen musím počkat, až v domově někdo umře.

Má to všechno vůbec smysl?

A tak tu sedím v kolečkovém křesle a poslouchám drmolení paní Jarušky, při jejích dlouhých exkurzích do minulosti. Jsem tu opravdu jako v čekárně na smrt. Ale ne něčí cizí, ale na svou vlastní.

Jaké jsem měla na startu své životní dráhy krásné a nadějeplné sny. A jak zoufalá je realita v cíli. Nejraději bych se už vážně neviděla!

Jitka Z. (58), Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Být matkou není nikdy snadné. Ale co když se z vašich dětí stanou dospělí lidé, kteří se nesnáší? To je situace, se kterou si teď nevím rady. I když jsem si vždycky přála, aby byli sourozenci oporou jeden druhému, realita je úplně jiná. Mám dvě děti, dceru a syna, a jsou to dvojčata. V dětství byli nerozluční. Hráli si spolu, tajně si šeptali do ucha, smáli se stejným hloupostem. Když jeden dos
5 minut čtení
Po padesátce jsem měla pocit, že už mě v životě nic nečeká a že už mě nemůže nic překvapit. Život mi začal připadat poněkud šedý. Děti byly dospělé a měly své rodiny, s manželem jsme si vytvořili zajetou rutinu a po letech tvrdé práce jsem konečně měla čas i na sebe. Neměla jsem si nač stěžovat, ale ani nač se těšit. Život nám ale občas připraví zvraty, na které se nemůžeme nijak připravit. Ten
5 minut čtení
V životě každého člověka nastanou chvíle, které se vám zaryjí do paměti tak hluboko, že je nikdy nezapomenete. Často jsou to okamžiky mezi životem a smrtí. Jedním z takových okamžiků, který si budu pamatovat navždy, byl ten, kdy můj manžel, otec našich dětí a dědeček našich vnuků, zachránil život našemu sedmiletému Jakubovi. Byl to obyčejný den, nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být něčím výji
2 minuty čtení
Bojím se o zdraví své vnučky Anetky. Je jako posedlá. Každý den je v posilovně a také jí a pije různé preparáty na posílení svalů a získání energie. Je jí sedmnáct let, vždycky to byla šikovná, sportovně nadaná dívenka po svém otci, mém synovi. Vždycky měla z tělocviku jedničku. Chodila na různé sporty, včetně tancování, plavání a tenisu. Co mi ale dělá poslední roky starosti, je její posedlost
3 minuty čtení
Děda byl něco jako šíleně smutná princezna. Neusmál se, jak byl den dlouhý, nic ho nebavilo. A tak se sešla rodinná rada, aby rozhodla, co s tím. Když zemřela máma, přemítali jsme, jak tátu rozveselit. Byl to nesplnitelný úkol. Táta byl nerudný mrzout, jezevec ze všeho nejraději zalezlý v noře. Mámu ale miloval celý život, ač to neuměl dávat najevo, a život bez ní byl pro něj nepředstavitelný.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Rozdělený Berlín: Pokazila poválečnou idylku Praha?
historyplus.cz
Rozdělený Berlín: Pokazila poválečnou idylku Praha?
Je červenec 1945. Druhá světová válka skončila před dvěma měsíci a obyvatelé Berlína se snaží vrátit do starých kolejí. Na pozadí vybombardovaného Reichstagu a rozstřílené Braniborské brány lze na ulicích potkat ženu s kočárkem nebo hrající si děti. Na takovém Alexanderplatzu už jsou k vidění i názvy ulic v azbuce. Pokořená metropole právě získává zcela
Klimatická krize jako hnací motor Trumpova zájmu o Grónsko a Panamský průplav
21stoleti.cz
Klimatická krize jako hnací motor Trumpova zájmu o Grónsko a Panamský průplav
Donald Trump dlouhodobě popírá existenci klimatické krize a označuje ji za "obrovský podvod". Je tak do značné míry ironií, že právě změna klimatu je jednou z hlavních hybných sil jeho snahy ovládnout
Objevte kouzlo slovinského pobřeží
iluxus.cz
Objevte kouzlo slovinského pobřeží
Slovinsko často stojí ve stínu svých přímořských sousedů, přitom se může pochlubit nádhernými plážemi, které překvapí svou malebností i čistotou. A pokud se chystáte na dovolenou a chcete, aby byla ne
Magická past číhala v horách
skutecnepribehy.cz
Magická past číhala v horách
Na rozcestí se rozdělili a zamířili na vrchol. Po hodině čekání začali být všichni nervózní. Kam se poděli jejich kamarádi? Tento pozoruhodný příběh se stal mojí starší sestře Ireně a jejím přátelům, když chodili na vysokou školu a o víkendech pořádali s partou výpravy do hor. Já jejich vyprávění ale pevně věřím, protože Irena stála vždy nohama pevně na zemi. Nějaké fantazie nebo výmysly k ní nikdy
Plachým machrem už Václav Kopta není
nasehvezdy.cz
Plachým machrem už Václav Kopta není
Když měl v roce 1982 premiéru film Sněženky a machři, mnoho mladých divaček se zakoukalo do představitele Radka, kterým nebyl nikdo jiný než Václav Kopta (59). Jenže jak sám o sobě říká, nejenže b
Koněpruské jeskyně a javoříčští netopýři už se probouzí
epochanacestach.cz
Koněpruské jeskyně a javoříčští netopýři už se probouzí
Hlavní sezóna zpřístupněných jeskyní sice začne až další víkend, ale už tuto sobotu 29. března 2025 zvou Koněpruské jeskyně na Berounsku na Jarní probouzení domu přírody Českého krasu. Javoříčské jeskyně na Olomoucku zase v sobotu chystají oblíbené Probouzení netopýrů. Program Zahájení sezóny v Koněpruských jeskyních na Zlatém koni v Českém krasu je naplánován v sobotu od 9:00
První athénský tyran si vylepšoval image pořádáním her
epochalnisvet.cz
První athénský tyran si vylepšoval image pořádáním her
Vyhodíte ho dveřmi, vrátí se oknem. Tak by se dala charakterizovat politická kariéra Řeka Peisistrata, který se teprve na třetí pokus prosadil a stal se v období antiky historicky prvním athénským tyranem.   Píše se rok 546 př. n. l., když se Peisistratos rozhodne chopit moci v Athénách – už potřetí. Jeho předchozí dva pokusy
Neznámý tvor z Amazonie: Co se skrývá za označením holadeira?
enigmaplus.cz
Neznámý tvor z Amazonie: Co se skrývá za označením holadeira?
Brazilská mytologie je zaplněna podivnými kreaturami. Mnoho bájných příběhů se týká povodí Amazonky. Není divu, protože tato oblast je stále v centru pozornosti zoologů a spoléhají na ni i kryptozoolo
Z fotografie přítele mé dcery jsem měla těžký šok
nejsemsama.cz
Z fotografie přítele mé dcery jsem měla těžký šok
Svět je malý a lidé se kvůli tomu občas dostanou do neřešitelné situace. Štěstí mi v životě přineslo až druhé manželství. To první znamenalo pouze krátkou epizodou, ve které jsme já i Lukáš brzy zjistili, že jde o oboustranný omyl. Po půl roce hádek a napětí přišel rozvod. Druhé manželství trvá dodnes. Narodila se nám
V duchu eklektismu i funkce
rezidenceonline.cz
V duchu eklektismu i funkce
Dokonalá rovnováha namixovaných stylů, stejně jako sofistikovaný přístup se stopou neočekávaného. Když k tomu připočítáte maximální funkčnost a doslova nadoblačný výhled, je jasné, že tento městský interiér je víc než originální. První, co vás na této realizaci zaujme, jsou různě stylizované prostory k sezení, které ovšem spojují výrazné prvky jako barvy, úpravy povrchů, nábytkové a
Rizoto s houbami a bílým vínem
tisicereceptu.cz
Rizoto s houbami a bílým vínem
Speciální arborio rýže se vaří pouze na skus, ne zcela doměkka. Ingredience na 4 porce 300 g arborio rýže 200 ml bílého vína 1 litr zeleninového vývaru 200 g hub (žampiony, hříbky) 1 cibule
Winston Churchill předpověděl svět rozdělený železnou oponou
epochaplus.cz
Winston Churchill předpověděl svět rozdělený železnou oponou
Politik, který dokáže strhnout Brity. Neváhá dělat odvážná rozhodnutí. Svému národu slibuje pot, krev a slzy. Přesto ho dlouho po jeho smrti zvolí největším Anligčanem všech dob. V roce 1938 se ostře staví proti Hitlerově politice vůči Československu. „Rozdělení Československa pod tlakem Velké Británie a Francie znamená úplnou kapitulaci západních demokracií před nacistickou hrozbou síly… Není