Zlou ženskou si většinou představíme jako někoho, kdo je primárně zákeřný a krutý. Ona byla ale milá a životem zkoušená chudinka.

Existují lidé, kteří si dokážou získat důvěru téměř okamžitě. Působí křehce, bezbranně a člověk má pocit, že jim musí pomoci. Moje bývalá švagrová Klára byla přesně taková. Dlouho jsme ji považovali za oběť nepříznivého osudu.

Teprve později jsme zjistili, že skutečnými oběťmi jsme byli my. Ale na toto zjištění jsme si museli počkat. Když ji můj bratr Aleš přivedl poprvé domů, všichni jsme si ji okamžitě oblíbili. Působila mile, skromně a citlivě.

Andílek smolař

Vyprávěla o těžkém dětství, o nepovedeném vztahu a o dluzích, které jí měl zanechat bývalý partner. Naši rodiče ji litovali a brali ji téměř jako vlastní dceru. Během několika měsíců se nastěhovala k Alešovi a brzy se začaly objevovat první problémy.

Klára měla neuvěřitelnou smůlu. Jednou jí ukradli kabelku s penězi, podruhé se jí porouchalo auto. Jindy zase tvrdila, že její maminka potřebuje nákladnou léčbu a ona neví, kde vzít peníze. Vždy se objevil nějaký nový problém, který bylo nutné okamžitě řešit.

Pomoc, která nebrala konce

Klára nikdy o peníze nežádala přímo. Seděla u nás, se slzami v očích vyprávěla svůj příběh a opakovala, že si o pomoc neumí říct. O to ochotněji jí je ostatní nabízeli sami. Rodiče sáhli do úspor, Aleš si vzal půjčku a já jí poskytla padesát tisíc korun.

Když jsem navrhla, že sepíšeme jednoduché potvrzení o půjčce, rozplakala se. Tvrdila, že jí nevěřím a považuji ji za podvodnici. Bratr se jí okamžitě zastal a já si připadala jako bezcitný člověk.

Dnes už vím, že právě takhle fungovala jen proto, aby docílila svého. Byla to strategie. Dokázala v lidech vyvolat pocit viny pokaždé, když někdo začal klást nepříjemné otázky. A pak toho náležitě využívala.

Setkání, které vše změnilo

Pravda vyšla najevo úplnou náhodou. Na služební cestě v Karlových Varech jsem večer seděla v hotelovém baru, když dovnitř vešla žena, kterou jsem na první pohled málem nepoznala. Byla to Klára.Tentokrát však nevypadala jako uštvaná a nešťastná chudinka.

Měla na sobě drahé oblečení, luxusní doplňky a šla po boku staršího muže. Sebevědomě se smála, objednávala a působila jako člověk, který rozhodně netrpí nouzí. Když pak bez mrknutí oka zaplatila vysoký účet, začalo mi být jasné, že něco nesedí.

Život postavený na lžích

Ještě ten večer jsem se obrátila na známého od policie a začala zjišťovat podrobnosti. To, co jsem se dozvěděla, mě šokovalo. Klářina matka byla zdravá a žila v Itálii. Žádné dluhy po bývalém partnerovi se nepodařilo dohledat. A podobných příběhů bylo víc.

Když jsem doma předložila důkazy, bratr se zhroutil. Konfrontace netrvala dlouho. Jakmile Klára pochopila, že tentokrát už vysvětlování nepomůže, přestala hrát svou oblíbenou roli. Sbalila si věci a ještě ten den odešla.

Peníze, co jsme jí půjčili, jsme už nikdy neviděli. Většinu z nich jsme jí totiž dali dobrovolně a bez smluv. Našim rodičům zůstaly prázdné účty, bratrovi dluhy a všem dohromady velmi nepříjemná zkušenost. Klára nás nepřemohla silou ani výhrůžkami. Využila něco mnohem účinnějšího – naši důvěru a soucit.

Monika D. (52), Plzeň