Měla jsem květinářství. Docela pěkně jsem si podnikala, nakonec mě ale zničila konkurence. Kdo ale druhému jámu kopá, sám do ní spadne.

Po letech, kdy jsem pracovala jako prodavačka za mrzký plat, jsem si konečně mohla dovolit pronajmout si prostory, kde jsem si splnila svůj sen. Květinářství! Nájem nebyl malý, ale já to zvládala.

Mnoho květin, které jsem pak prodávala, jsem si vypěstovala sama na zahrádce. Tak jsem fungovala deset let, jen jsem ale oslavila desáté výročí svého malého podniku, najednou se ve vedlejším domě uvolnily nebytové prostory.

Co tam asi bude? Zajímala jsem se. Zvědavě jsem sledovala ze svého obchůdku, jak se rodí nové místo. S majitelkou toho domu jsem se znala, tak jsem se i jednou zeptala, co tam chystá.

S potutelným úsměvem jen pohodila hlavou, že se mám nechat překvapit. To tedy bylo překvapení! Vybudovala si tam vlastní velké květinářství. Snadno mě drtila cenami, protože neplatila nájem.

Vzdávám to

Taková podlost! Proč to udělala? Ptala jsem se sebe i druhých. Mohla si tam zřídit sekáč, cukrárnu, papírnictví… těch možnotí bylo tolik! Ale ona si vybrala květiny. „Závidí ti, to je jasný!“ zhodnotily kamarádky.

Během tří měsíců jsem ten boj vzdala a dala výpověď z nájmu, protože mi přetáhla skoro všechny zákazníky a mé tržby byly ubohé. Musela jsem si hledat práci. Probírala jsem inzeráty, ale nic, co by bylo pro mě.

Prodávat v řeznictví nebo v obuvi se mi už nechtělo. Až mi jednoho dne zavolala bývalá spolužačka. Začala pracovat na střední zahradnické škole a potřebovala k ruce někoho šikovného, kdo to s květinami umí. Přišlo mi to jako skvělý nápad.

Už za týden jsem se kochala rozsáhlými záhony, které studenti měli k dispozici. Škola měla i velké skleníky. Tolik květin! To by chtělo prodávat, aby si škola něco vydělala. Běžela jsem s nápadem za vedením školy, že si to vezmu klidně na starost. Souhlasili. Za dva dny jsem už měla letáky s nabídkou, že zájemci ve škole dobře nakoupí.

Musela zavřít

O víkendu jsem už seděla na zahradě školy v jednom ze skleníků a prodávala sazeničky i řezané květiny, které jsme se studenty vypěstovali. Brzy jsme naši nabídku rozšířili i na svatební kytice. Také školní bylinková zahrádka nezahálela.

Propagační letáky jsem roznesla i po okolí mého bývalého květinářství. Samozřejmě mě hnala touha po pomstě, byla jsem jako rozjetý vlak. Když mi ta ženská sebrala zákazníky, vezmu si je zpět!

Od známých jsem pak se zadostiučiněním poslouchala, jak se té zlomyslné paní daří čím dál hůř. Až své květinářství nakonec musela zavřít. Její syn si tam udělal prodejnu videoher.

Hana (62), Praha