Když puberťačce rozbijete domov, je to těžký nápor na její psychiku. O tom ostatně něco vím, prožila jsem to na vlastní kůži.

Byla jsem puberťák, kterému se stala křivda. A na tu křivdu jsem se rozhodla reagovat. Strašně, opravdu strašně, mě zklamala vlastní matka. Našla si milence, to se nedělá. Přitom s tátou se měla dobře.

Táta byl na dobové poměry bohatý, zahrnul mámu přepychem, měli jsme všechno, vilu, chatu, embéčko. Ale jí to prostě nestačilo, našla si jiného, nejspíš proto, že byl ještě bohatší. Byl ředitelem čehosi, měl vily dvě a žádné embéčko, ale zahraniční vůz.

Říkala jsem si, že mámu to úplně oslepilo a klidně si kvůli nějaké plechovce na čtyřech kolech rozbila rodinu. Rozhodla jsem se, že ji pořádně vytrestám, neboť si to zaslouží.

Jako preclík

Byly shodou okolností Vánoce, máma uklízela, pekla cukroví a vánočku, a já chystala ďábelský plán. Útěk. Na svátky nebudu doma. Kdoví, třeba si toho máma nevšimne. Tátu vystrnadila, těšila se na milence, možná uvítá, když vypadnu.

O útěcích z domova jsem neměla páru, taky mě nenapadlo, jaká je asi na Štědrý den venku zima. Dokonce jsem si ani nevzala čepici, měla jsem pocit, že mi nesluší. Vytratila jsem se potichoučku brzy ráno, máma ještě spala. Neměla jsem plán.

Jen batůžek s rukavicemi, průkazkou na autobus, balíčkem žvýkaček a dvěma horalkami. Jo a ještě peněženku s dvackou. Byla mi zima. Chodila jsem městem a smutně pozorovala ozdobené stromečky za oknem a svíčky na parapetech.

Přišlo mi líto, že všichni v teple čekají na nadílku, pouštějí si k tomu pohádky a já, zmrzlá jako preclík, bloudím sněhem a mlhou. Ale na druhou stranu mě hřálo, že jsem to mámě pořádně zavařila.

Chudák máma

Vydržela jsem to do půl čtvrté, a to jsem se byla několikrát ohřát na nádraží, jenomže pak jsem tam uviděla policajta a už jsem tam nevkročila. Bylo minus sedm, měla jsem skoro omrzliny, ale jít domů mi připadalo potupné, a tak jsem zaťukala na babičku.

„Díky bohu!“ vzkřikla. „Už se chystáme na policii. Tys nám dala, holka nešťastná!“ Zabalila mě do deky a nesla mi horký čaj. Ze všeho nejdřív telefonovala mámě, že jsem na světě. Slyšela jsem, jak máma do sluchátka brečí.

Potom babička lamentovala: „Chudák tvoje máma, zničilas jí Štědrý den. To si nezasloužila, tvůj otec si našel milenku, chuděra se tím dva roky trápí, a teď ještě tohle. Nestydíš se?“ A tak jsem se pravdu dozvěděla až od babičky.

Byl to ve skutečnosti táta, kdo rozbil naši rodinu. Máma se časem vdala podruhé a otčím se ukázal jako prima chlap. O tom, co jsem vyvedla na Vánoce, se nemluvilo, ale bojím se, že na to nezapomněli.

Marie (64), Cheb