Seděli jsme v denním baru a slavili maturitu. Divím se, že si to vybavuji, když je to všechno tak hrozně dávno.

Místnůstka měla místo dveří korálky, které divoce chrastily, když jimi někdo procházel. Sedělo se na barevných taburetech. Objednali jsme si víno, všichni jsme kouřili, abychom ukázali širokému okolí, jak moc jsme dospělí.

Zpívalo se, jásalo, mluvilo o budoucnosti. Kdo se stane překladatelem, kdo biologem, kdo bude zkoumat brouky v Africe, kdo vynalezne lék proti lupence. Měli jsme plány.

Nešťastnice

Jen ta holka v rohu si položila hlavu na stolek a brečela. Nic neplánovala, jen štkala. Znala jsem ji od vidění, byla z céčka. Vědělo se, že neodmaturovala. Bylo mi jí líto, šla jsem si k ní sednout. Zvedla hlavu, obličej úplně mokrý od slz, a povídá:

„Já nemůžu domů!“ Ptala jsem se: „A co se ti tam jako stane? To tě zbijí, nebo co?“ Zavrtěla hlavou a zavzlykala:

„Ne, ale budou hrozně smutní.“ Zůstaly jsme tam spolu dlouho, ostatní už dávno odešli, aby se pochlubili svým blízkým, že zkoušky z dospělosti zvládli, jak se patří. Pak zachrastily korálky a v nich se objevil moc hezký mladík. „Ježíšmarjá, Soňo!

Dvě hodiny tě hledáme. Co se, proboha, děje?“ Vysvětlila mu, že rupla z matiky a líže si rány v baru, aby nemusela koukat na to, jak bude máma brečet. Odváděl si ji, šla jsem s nimi, ten kluk mě fakticky zajímal, byl to bratr té neúspěšné maturantky.

„V září rupnu znova,“ vyrážela v pláči. „Jsem úplně blbá, budu maturovat do šedesáti.“ Bylo mi jí líto, nabídla jsem, že ji budu doučovat. „To umíš matiku tak dobře?“ podivila se.

Nechtěla jsem se vytahovat a ani jsem v té chvíli ještě netušila, že se za týden bez problémů dostanu na matematicko-fyzikální fakultu. Řekla jsem, že to prostě zkusíme, pokud souhlasí. Souhlasila bez váhání. Jen zkroušeně pronesla, že zkažené prázdniny bude mít tedy nejen ona, ale i já.

Je z nás rodina

V tom se mýlila. Vůbec to nebyly zkažené prázdniny. Sice jsem nikam nejela, jenže to bych nejela tak jako tak, neměli jsme ani vindru. Ale dostala jsem se na vejšku a též mě těšilo, že doučování jde dobře.

Mimoto jsem velmi často vídala toho hezkého Sonina staršího bratra, ale on se bohužel k ničemu neměl. Tedy až do září, kdy Soňa nakonec přece jenom odmaturovala a její bratr Viktor nás obě pozval na slavnostní večeři.

Asi jsme po sobě dost pokukovali, protože Soňa odešla po zákusku s tím, že nebude dělat křena. A tak jsme se dali dohromady.

Díky matematice, kterou dneska učím na gymnáziu, mám báječného manžela a krásné děti, které obě odmaturovaly hned v červnu, na rozdíl od tety Soni.

Lenka J. (58), Sušice