Pozor na talismany, které si vezmete bez souhlasu majitele. Dokážou se mstít. To se stalo mé známé, když mi je vzala z kabelky bez mého vědomí.

Pověry by se měly brát vážně. Vypráví většinou o dlouholeté zkušenosti našich předků. Jedna z nich říká, že největší sílu má talisman, který věnujete, a pokud je to z lásky, dokáže zlomit i mocné prokletí.

A na straně druhé se drží údajně jen svého majitele a není radno je brát do ruky, natož se jimi zdobit a nosit je na těle. Nejspíš na tom něco bude, protože přesně to se vymstilo jedné mé dobré známé v dobách, kdy jsme byla ještě mladé.

Kamínky

Tehdy jsem dostala od babičky k osmnáctým narozeninám krásné kamínky, které kdysi přivezl její prastrýc z Jižní Ameriky. V rodině se tradovalo, že jsou kouzelné, protože byly očarované šamanem a dokázaly údajně přinášet štěstí a odvracet zlo.

Prastrýc je dostal od šamana za své přátelství, a také mu přinesly velké štěstí, na cestě domů. Prý o vlásek unikl smrti, když se potopila loď, na níž plul.

Babička od prastrýce kdysi dostala ty kamínky jako svatební dar s tím, že je má jednou předat někomu ze svého rodu, aby pokračovaly ve svém ochranném působení.

Peklo u zkoušky

Byla jsem tak ráda, že je mám, a chlubila jsem se jimi. Ten rok jsem maturovala a vzala si je s sebou ke zkoušce. Odmaturovala jsem s vyznamenáním. Kamarádka Lenka šla ke zkoušce o dva dny později.

Večer předtím jsem u ní byla a pomáhala jí s učením, ani jsem si nevšimla, že mi kameny zmizely z kabelky. Přišla jsem na to až poté, co Lenku od maturity vyhodili. „Ty tvé kameny nefungujou! Přinesly mi smůlu!“ brečela.

A já si vzpomněla na pověru, že talismany přinášejí smůlu tomu, kdo je ukradne. „Mělas mi říct, že je chceš půjčit!“ řekla jsem jí. Inu, krást se nemá. Kameny mám dodnes a přemýšlím, komu je dám.

Kateřina (59), Děčín