Protiklady se přitahují, nebo si lépe sednou dva lidé, kteří mají společné zájmy? Já prožila manželství toho druhého případu. A řeknu vám, dva stejní lidé vedle sebe, to je docela peklo.

Radka jsem znala už od základní školy. Jsme stejně staří, jen jsme každý chodili do jiné třídy. Já do „áčka“, on do „céčka“. Devět let jsme o sobě věděli, v pubertě jsme možná i lehce zaflirtovali, nicméně první lásky jsme si každý odbyli s někým jiným.

Poté jsme šli střední školy, já na gymnázium všeobecné, on na matematické. Jeho snem bylo stát se architektem a matematická škola se mu tak hodila. Byl dříč, i když na gymnáziu prolézal někdy s odřenýma ušima. Musel se jím ale prodrat k vysněné profesi architekta.

Naše cesty se spojily v dobrém i ve zlém

Já jsem na tom byla podobně. Na základní škole jsem byla premiantka, všeobecné vzdělávání ale nebylo pro mne. Teprve až na vysoké jsem se stejně jako Radek našla. On se dostal na architekturu, já na textilní tvorbu.

Oba jsme se tak potkávali na technické univerzitě. Tehdy nás cesty osudu opět spojily. Nejprve v dobrém, pak i ve zlém.

Sny se nám krásně plnily

Když jsme se potkali poprvé, nebyl problém navázat na naše předchozí kamarádství. Koneckonců nás spojilo to, že jsme se znali, a navíc jsme kolem sebe neměli jiné známé, takže o to víc jsme spolu trávili volný čas.

Oba jsme měli navíc mnoho společného a už od prváku jsme snili o vlastním podnikání. Každý ve svém oboru. Radek toužil mít ateliér nebo stavební firmu, já chtěla být návrhářka.

Začátky nebyly lehké

Nebylo to snadné se v tom světě protloukat. Radek nejprve dělal na sebe, já jsem místo navrhování oděvů dělala interiéry a přivydělávala jsem si výrobou věciček do obchodů se suvenýry. Drobné šperky, panenky, vyšívané dečky.

Postupem času se nám ale podařilo realizovat naše sny. Radek skutečně otevřel svůj ateliér, já jsem se od drobných krejčovských prací dostala k navrhování, kdy jsem si k sobě mohla vzít i švadlenku.

První dítko nebylo v plánu

Neustále jsme byli v práci, abychom si vše ohlídali. Někdy jsme se neviděli i několik dní. Děti? Na to nebyl čas, i když svoji jsme už byli. Láska z našeho vztahu ale nevyprchala, takže se tak nějak přihodilo, že jsem otěhotněla. Neplánovaně. Přiznám se, že to nebyl ten nejlepší moment.

Dařilo se nám. A tak jsem opět otěhotněla

Stále jsem neměla pocit, že dítěti dokážu poskytnout jistý komfort. Řídila jsem se heslem, že nejdřív se musím mít dobře, pak bude dítě, abychom neživořili. Ale stalo se.

Můj tým dokázal pracovat samostatně, já jsem pochopila, že když jsem šéfová, mohu si dovolit zvolnit. A i kdyby mi to nevyšlo, Radek to zvládal skvěle a věděl, že nás musí uživit.

I jeho ateliér fungoval, ovšem usnout na vavřínech nesmíte, to je riziko podnikání. Za další rok jsem opět otěhotněla. Už jsem neměla takové obavy, věděla jsem, že si vždy poradím. Jenže se objevily překážky.

Náhle to nebylo vůbec snadné

Myslela jsem si, že to zvládnu. Ale měla jsem rizikové těhotenství a i porod nebyl tak snadný jako ten první, takže se to na mně už nějak projevilo. Nikdy jsem se nepovažovala za super ženu, ale byla jsem zvyklá všechno zvládat. Víc než většina ostatních.

Viděla jsem to. Při druhém dítěti jsem ale byla vyčerpaná, najednou jsem neměla tolik sil.

Nesmím vedle něj polevit

Rodina mi radila, abych zvolnila, ale já stále měla pocit, že nesmím polevit. Možná i to, že jsem byla vedle ambiciózního Radka, mi nedovolilo zvolnit. Nakonec jsem vše zvládala. Ale byla jsem protivná, neměla jsem čas a manžela jsem odbývala.

Měla jsem ale pocit, že to musí pochopit. Chtěla jsem být tou superženou, i když jsem věděla, že to nejde. Stále jsme však žili jako manželé, i na intimnosti zbyl čas. Takže jsem měla ještě třetí i čtvrté dítě.

Naše rozdílné světy a syn na drogách

Práce přibývala, děti rostly, druhorozený syn Jakub začal mít potíže s drogami. Hádky mezi ním, mnou i Radkem nebyly nic neobvyklého. Bohužel tehdy se naše rodina otřásla v základech. Časem jsem si všimla, že se Radek chová jinak. Trávil v práci víc času.

„To víš, snažím se vydělávat,“ omlouval svoji „pracovitost“ tím, že chce zabezpečit rodinu. Ateliér prosperoval, ale o to víc musel mít Radek oči na stopkách. Každý jsme byli nervózní ve svém světě. Já v mateřském, on v obchodním.

Najednou se tu objevila jiná žena

Nedalo mi to a rozhodla jsem se manžela si „proklepnout“. Jeden týden jsem ho sledovala. Na nic jsem nepřišla. Už když jsem s úlevou chtěla odvolat moji pátrací akci, narazila jsem na něj nečekaně v jednom obchodním centru. Neviděl mne.

Sešel se s ní v restauraci. Měli k sobě blízko. Časem jsme zjistila, že jde o jeho sekretářku. Tu mi nikdy nepředstavil. Pěkná ani ne třicítka. Paní Marešovou, která měla pět let do důchodu, nebo Pavlínu, která nebyla zrovna atraktivní, ty mi ukázal hned. Ale tu dívenku?

Chtěla jsi být ve všem perfektní

Časem jsem pojala podezření, že se stará o víc než jeho diář a klienty. A uhodila jsem na Radka. Zapíral. Tak jsem se opět vydala na detektivní cestu. A přistihla je na tajné schůzce.

Dívka nebyla zdaleka tak ambiciózní jako já, což mu i vyhovovalo, jak později prozradil. „Chtěla jsi být ve všem perfektní. V práci, pro děti. Ale zapomněla jsi na mě,“ řekl mi. A tehdy jsem pochopila, že náš vztah asi nejde slepit.

Radek se odstěhoval z našeho domu. V době, kdy měl Jakub největší potíže. Zůstala jsem na to sama. Radek měl jiné zájmy. Malou snahu pomoct projevil, ale když to hned nešlo vyřešit, vykašlal se na to.

I když jsem už neměla o rodině ideály jako naše maminky, chtěla jsem partnera. Aby mne alespoň objal.

Opustil mne v nejhorším

Bohužel jsem takového parťáka nenašla. Radek se znovu oženil a měl novou rodinu. Ta naše společná? Tři děti prospívají a dělají mi radost. Jakub sice drogy už nebere, ale tak nějak se protlouká životem.

Možná, kdyby byl Radek jiný, doplnili bychom se a snadněji bychom vše nějak zvládli. I když on je asi spokojený.

Vlaďka M. (63), Ostrava