Po letech jsem navštívila kamaráda, který byl nadšeným chovatelem holubů. Najednou k němu přilétl poštovní holub, kterého nikdy neviděl…

Nemohla jsem uvěřit svým očím. „Kolik je to roků, co jsme se neviděli?“ − „Třicet!“ odvětil dávný spolužák. Oskarovi notně prořídly vlasy a já měla o dvacet kilo víc. „Stále jsem se neoženil, takže uvidíš pelech starého mládence!“ varoval mě.

Po schodech jsme vystoupali do podkrovnímu bytečku. „Tady se naposledy uklízelo za třicetileté války!“ poznamenala jsem. „Neoženil jsem si díky holubům!“

Divný mrak

Začal mi vyprávět, jak se stal chovatelem poštovních holubů. Jezdil s nimi i na závody, jeho holubi se dokázali vrátit z neuvěřitelných dálek. Pak jsme se ocitli uprostřed jeho chovného království, mezi voliérami.

V tom jsem si všimla podivného mraku na obloze. Byl šedý a pohyboval se přímo nad námi. Ukázala jsem na ten mrak, který každou chvíli měnil svůj tvar. Najednou toho mraku vylétl nějaký pták. Byl to holub a zamířil přímo k nám.

Usedl na jedno z bidýlek, které tu Oskar měl jako „přistávací dráhy“. Oskarovi náhle zatrnulo, upřeně ptáka pozoroval. „Takový druh holuba jsem ještě neviděl,“ kroutil halvou.

Už vyhynul?

Kolem nožičky měl holub kroužek a v něm zprávu. Papírek byl smotám do ruličky. Byl zežloutlý stářím. Oskar četl: „Po období urputných bojů volá nás příkaz Jeho Veličenstva krále k útoku!“ Pod textem byl napsaný rok 1914, Francie.

Oba jsme na sebe nevěřícně hleděli. Přiletěl ten holub snad z historie − z období první světové války! Když jsme si ho znovu chtěli prohlédnout, bylo bidýlko prázdné. Holub nikde. Oskar okamžitě zasedl k internetu a hledal, jaký druh holuba to mohl být.

A tady byla další podivná věc, zjistili jsme, že nás navštívil holub stěhovavý. Poslední jedinec ale uhynul podle statistik už v roce 1914! Byla to tedy návštěva z minulosti? A proč? Před čím nás chtěl varovat?

Lucie (51), Tábor