Ten den jsem byl hodně unavený z práce a usínal za volantem. Najednou jsem nebyl v autě sám. Na zadním sedadle seděl kluk.
Rozhodl jsem se sjet z hlavního silničního tahu mezi Hradcem a Pardubicemi a projet klidnou krajinou Polabí, zvlněnou jen sopečnou vyvřelinou kolem Kunětické hory. Blížil se podvečer. Mlžný opar se jako shluk průhledných mořských chaluh valil z polí přes silnici.
Pod víčka se mi vkrádal spánek. Měl jsem za sebou těžký den. Stalo se to v úseku, kdy jsem přejel most a z mlhy se vynořil hrad. Pohlédl jsem do zpětného a spatřil v něm tvář malého chlapce, který se objevil na zadním sedadle!
Kde se tam vzal?
Zatočil jsem prudce volantem ke straně silnice a zastavil. Otočil jsem se – a zadní sedadla byla prázdná! Vystoupil jsem z auta a obešel ho. No jistě! Únava a monotónnost jízdy vykouzlila v mém zpětném zrcátku přelud chlapce! Halucinace!
Nasedl jsem a pokračoval v jízdě. A najednou se chlapec objevil znovu! Bílý obličej jako stěna – smutný. Znovu jsem dupl na brzdu, zastavil a vše se opakovalo. Sedl jsem si na zadní sedadlo a hmatal po sedačkách. Pak jsem sedl za volant a zase se rozjel…
Už jsem neusínal
Blížily se Pardubice a já ze sebe setřásl únavu. Zjevení chlapce mě úplně probralo do bdělosti, která mi za volantem nedovolovala usnout mikrospánkem. Přízrak se ale už v mém autě neobjevil.
Při večeři jsem manželce pověděl svůj neuvěřitelný příběh. Původně jsem si ho chtěl nechat pro sebe, protože se to nijak neslučovalo se zdravým rozumem.
Manželka mi poté vyprávěla příběh chlapce, kterému v místech, kde se mi přízrak v autě objevil, za volantem usnul jeho otec. Následovala dopravní nehoda, při které oba zahynuli. Chlapec se prý někdy zjevuje a varuje svojí přítomností řidiče před nebezpečím.
Petr (57), Pardubice