Během zahraniční dovolené se mi stala neuvěřitelná věc. V chátrajícím kostele jsem nahlédla do minulosti!

Když jsem se před deseti lety rozvedla, začala jsem se hodně věnovat turistice. Nevadilo mi podnikat výlety sama, ale nejraději a nejčastěji jsem jezdila s kamarádkou Magdou, která byla rovněž rozvedená. Před časem jsme se vydaly do rumunského vnitrozemí.

V den, kdy se mi přihodila ta podivná věc, nebylo Magdě dobře, a tak zůstala v hotelovém pokoji a já jsem se odvážně pustila do průzkumu okolí.

Ztratila jsem se

Kráčela jsem lesní cestou a náhle jsem si uvědomila, že jsem tak trochu zabloudila. V místě ani nebyl mobilní signál, takže jsem nemohla zavolat Magdě, aby mi poradila.

Nezpanikařila jsem, prostě jsem se otočila a šla jsem zpátky po té samé cestě.

Zřícenina mě zaujala

Předtím jsem si všimla, že kousek stranou stojí zřícenina jakéhosi kostela. Zvědavost mi nedala a vykročila jsem tím směrem. Zřícenina působila docela strašidelným dojmem. Cítila jsem se dost stísněně a raději jsem se chtěla vrátit na cestu.

Objevila se podivná záře

Vtom jsem zaslechla mužský hlas. Současně jsem si všimla, že z jednoho rohu popraskané zdi vychází nějaká podivná fialová záře. Nejprve jsem pomýšlela na útěk, pak ale leknutí pominulo a já jsem k tomu místu přistoupila blíže.

Viděla jsem něco neuvěřitelného

Čím více jsem se přibližovala, tím byl zvuk zřetelnější – a k jednomu mužskému hlasu přibývaly další. Řeč, kterou ti muži mluvili, byla ale neznámá a já jí nerozuměla. Připadala jsem si jako zhypnotizovaná.

Dostala jsem se až k oné fialové záři a podívala jsem se do otvoru, odkud vycházela. Spatřila jsem něco šokujícího: starodávné bojiště s vojáky v uniformách.

Jako filmová podívaná

Stála jsem tam neschopná pohybu a jen fascinovaně hleděla na tu podívanou, jako bych se dívala na nějaký historický film. Bylo to něco neuvěřitelného. Trvalo to jen chvíli, ale já na to do smrti nezapomenu.

Po chvíli se vše začalo vytrácet, jak záře, tak i hlasy. Potom už jsem opět stála před obyčejnou zchátralou zdí kostela. Trvalo chvíli, než jsem se z toho zážitku vzpamatovala a byla schopná vrátit se za kamarádkou.

Našla jsem časovou smyčku?

Zpátky za hotel jsem se dostala bez problémů, ale o svém zážitku jsem kamarádce raději nic neřekla. Myslím, že by mi beztak nevěřila, nebo by si myslela, že si vymýšlím. A já?

Dodnes jsem si jistá, že to tajemné místo v rumunských horách v sobě obsahovalo časovou smyčku a já jsem tak na chvíli mohla spatřit dávnou minulost!

Helena D. (58), Ostrava