Každý muž se za ní otočil. Když jí přišel můj první dopis, začala podezírat kdekoho. Snadno jsem ji přesvědčila, že je obětí šíleného maniaka.

Když k nám Klára nastoupila, byla rozvedená, zato ale atraktivní. Těšila se na nový život, na novou práci a nový byt. Nedala se přehlédnout, když vešla, celá místnost se rozzářila.

Přitahovala na sebe pozornost. Nemohla jsem neslyšet ty pochvalné poznámky kolegů. Našla si ve mně kamarádku, což jsem zpočátku nechápala. Možná to bylo proto, že jsem tichý typ, který naslouchá druhým.

Udělala si ze mě vrbu, které se svěřovala se vším. Tak jsem věděla o všem – i o tom podivínovi, kterého v domě potkala… Měl sešlé oblečení, mastné vlasy, vychrtlou postavu. A páchl, jak pavilon opic.

Klára se nedivila, když jí jednoho dne před domem prozradil, že má doma hada, ještěrku a pavouky. Když mi tu svou hrůzu líčila, pásla jsem se na jejím utrpení a dělala mi dobře představa, že má strach a nemůže spát.

Anonym

Po sérii probdělých nocí ta její krása určitě povadne, říkala jsem si. A s takovou jsem začala pracovat na svém plánu. Když jsem psala první dopis, cítila jsem neuvěřitelné blaho.

Počítala jsem dny, kdy jí ten dopis přijde… Přiběhla do práce s očima navrch hlavy. Našla prý v poště dopis bez známky. Stálo na něm „Mé lásce“. Hned otevřela obálku. To, co bylo uvnitř, jako by někdo vystřihl z té nejsprostší červené knihovny.

Došla k názoru, že se jedná o nějaký omyl, dopis zmuchlala a hodila do koše. Bylo mi jasné, že musím přitvrdit. Podobné dopisy jí začaly chodit každý den. Do své role úchylného anonyma jsem se zamilovala.

Nejenže jsem jí psala oslavné ódy na různé části jejího těla, ale také jsem popisovala detailně, co bych s ní udělala. Hrozně jsem se při psaní těch dopisů bavila. Klára stále doufala, že je to jen hra.

Musela jsem ji přesvědčit, že je její úchyl nebezpečný. Ve chvíli, kdy jí začal popisovat, kam a v kolik chodí, rozhodla se kontaktovat policii. Toho jsem se trochu lekla.

Stěhuje se

Ale naše policie nezklamala. Jen se jí vysmála. Konečně začala mít opravdový strach. K smrti vyděšená se plížila panelákem a nadskočila při každém pohybu nebo nečekaném zvuku. Začala trpět stihomamem.

Nejvíce podezírala chudáka souseda Kučeru. Vídala ho v okně, na balkoně, pokukoval mezi dveřmi, když se vracela domů. Pak mi ale jednoho dne oznámila, že se stěhuje. Její maminka těžce onemocněla a někdo se o ni musí starat.

Našla si jiné zaměstnání a mě mrzelo, že jsem přišla o svou každodenní zábavu. Čas od času si na ni vzpomenu. Mít její adresu, možná bych jí nějaký pěkný dopis ještě napsala.

Blanka (61), Ostrava