Myslela jsem si, že ten domek znám jako své boty, vždyť jsem v něm také vyrostla. Když ale maminka zemřela, začaly se dít velmi podivné věci.

Ikdyž jsem vyrůstala ve starém domku na vsi, žádné paranormální jevy tam nikdy neprobíhaly. Nikdy jsem proto nevěřila na duchy ani na jiné nevysvětlitelné jevy. Jednoduše proto, že jsem nic takového nikdy neviděla. Až po maminčině smrti se vše změnilo. Podle závěti jsem domek získala já.

Plánovala jsem si, že ho přestavím a budu jej využívat jako chalupu. Jako první jsem chtěla vyhodit starý nábytek.

Jenže jakmile jsem se o to pokusila, začaly se dít strašné věci. Židle poskakovaly, dveře se samy otevíraly, skleničky samy od sebe padaly z polic.

Přišla bylinkářka

Potlačila jsem své racionální založení a běžela za knězem s prosbou o pomoc. Přišel a dům vykropil svěcenou vodou. Klidně se mi ale nespalo, jako by dům začal bojovat proti mně.

Dveře se samy od sebe zamykaly, světla rozsvěcela a zhasínala, na schodech jsem slýchávala kroky. Tady už přestávala legrace, začínala jsem se opravdu bát ve svém vlastním domě.

V zoufalství jsem poslechla kamarádku, která mi poradila, ať si zavolám její známou bylinkářku. Přišla žena připomínající divoženku, vyzbrojena podivnými drátky. Chodila po domě sem tam a pak pronesla: „Jsou tu! Skřítci, paličatí zlí mužíci.“

Dohoda

Zapálila svíčku a poslala mě z domu pryč. Nevěděla jsem, co si o tom myslet, věřila jsem ale, že mi pomůže. Kvečeru vyšla z mého domu ven a řekla mi, že se skřítky se dohodla.

Prý mě nechají na pokoji, pokud se ani nedotknu půdy a starého haraburdí, které tam je. To prý patří jim. Souhlasila jsem a od té chvíle nastal v domku klid. Možná je to tím, že na půdu pro jistotu vůbec nechodím.

Anna (69), Kolínsko