Roky jsem žila ve velkém omylu. Myslela jsem si, že se rodiče rozvedli kvůli tátově milence. Ani ve snu by mě nenapadlo, že je to celé úplně jinak.

Rozvod rodičů jsem nesla těžce, bylo mi tehdy dvanáct let, což je pro dívku samo o sobě velmi náročné období, a tak dodnes na tu dobu nerada vzpomínám. Byla jsem přesvědčená, že všechno způsobil táta. Našel si milenku a odešel za novým životem.

Proto mě dost šokovala informace, že tomu bylo úplně jinak! Viníkem byla moje máma.

Hodně se spolu hádali

Byla jsem v pubertě a moc dobře jsem už vnímala vztahy mezi partnery. Je fakt, že doma vládla nepohoda už dlouho a naši se často hádali, takže když se táta začal vytrácet z domu, byla to vlastně pro všechny docela úleva. Maminka v tu chvíli měla dost času na mě a nebylo doma dusno nebo řev.

Rozvod byl učebnicový

O pár měsíců později se táta od nás stěhoval k milence Daně, se kterou to už asi dva roky táhl, jak říkala máma. Ta to tehdy z mého hlediska nesla neskutečně statečně, za to jsem ji obdivovala.

Nikdy ho přede mnou neshazovala, mluvila o něm vlastně pořád hezky, nebránila mu, aby mě kdykoliv vídal nebo aby k nám kdykoliv přišel. Koneckonců v pozdějších letech nebylo výjimkou, že k nám přišel i se svojí druhou ženou Danou a jejich malým Danem.

Já byla ráda, že mám sourozence, i když nevlastního. Ani mi nevadilo, že je o tolik let mladší, a byla jsem ráda, když mě macecha nechala jet s miminkem v kočárku na procházku. Bylo to takové zvláštní soužití, ale to jsem zase tenkrát moc neřešila.

Táta se ke mně choval mile a máma ho nechávala si se mnou dlouho povídat. Nikdy nenaznačil, že vina není na jeho straně. Bylo to, jako by mámu vlastně bránil.

Puberta mi dala zabrat

Přesto jsem měla těžké dospívání a zlobila jsem, jak jen to šlo. S tátou jsem si nakonec uchovala dobré vztahy, nicméně mi dalo práci mu odpustit, že nás zradil. Ale dost se to na mně podepsalo. Byl to učebnicový příklad rozpadu manželství.

Kvůli tomu jsem pramálo věřila mužům a nikdy jsem se nevdala, i když mám muže a dvě děti. Svatby a pevného svazku jsem se prostě bála. Zkušenost z puberty prostě udělala své. Zajímavé je, že jsem si o tom s otcem nikdy nepromluvila.

Jeho odchod jsme „promlčeli“ a já si k němu našla novou cestu. A popravdě si ani přesně nepamatuji, jak to mezi námi tehdy bylo. To období mám trochu v mlze. Asi jsem ho raději vytěsnila.

Babička se prořekla

Navíc jsem se tenkrát hodně zabývala mámou, které mi bylo líto. Vždycky jsem o ni pečovala, jako bych jí chtěla nahradit chybějícího manžela. Až se jednou prořekla má babička. Vždycky to byla rázná žena a čím byla starší, tím byla hubatější.

Jednou na mě při odpolední návštěvě vyjela a mezi řečí mi prozradila rodinné tajemství.

„Ty naděláš kvůli kdejaké hádce. Přítele máš hodného, stejně jako svého tátu. Když zjistil, že nejsi jeho, nepřestal se k tobě chovat hezky,“ pronesla jen tak mezi řečí. To mě zarazilo. Ihned jsem z ní dolovala více informací.

Milovala jiného

Ukázalo se, že když byla máma mladá, měla milence, mého biologického otce! Chodila s ním ještě na střední, ale on ji pak beze slova opustil. Máma už v té chvíli věděla, že je pár týdnů těhotná, tak sbalila prvního, kterého potkala a hned si ho i vzala.

Tedy mého nevlastního otce. Ten dlouho nevěděl, že nejsem jeho. Máma mého biologického otce ale nikdy milovat nepřestala a tajně na něj myslela dál. Když mi bylo deset, opět ho potkala a opět mu propadla.

To už i táta věděl, jak se věci mají, a velmi ho to zasáhlo a otřáslo to manželstvím. Ale dotyčný pán opět z mámina života rychle zmizel, tak zůstali s tátou přece jen spolu. Už to mezi nimi ale nefungovalo a on pak udělal ten hlavní krok. Někoho si našel a požádal o rozvod.

Proč mi nic neřekli?

Vůbec se mu dnes nedivím. Nebo jinak. Divím, ale obdivuji jeho lásku k nám i jeho trpělivost a obětavost. Prostě nás nechtěl opustit jako ten druhý. Pochopila jsem tak konečně i mámino chování, proč tenkrát neprotestovala a ani tátu za milenku netrestala.

Měla sama „máslo na hlavě“. Udivuje mě, že mi o tom neřekli. Chápu, že mi nechtěli motat hlavu tím, že mám jiného tatínka. Proč mi to tedy neřekli alespoň v dospělosti? Nebo když jsem měla děti.

Co kdybychom potřebovali třeba ledvinu, ani nevím, kde bych měla svého biologického otce hledat. A stejně tak nevím, jestli se na to mohu svého skutečného táty teď ptát…

Teď se snad i vdám

Kdybych navíc věděla, jak se věci mají, moje důvěra v muže by zřejmě nebyla tak narušena. To, že rozvod zavinila máma, změnilo zcela můj pohled na situaci. Jelikož je už máma vážně nemocná, nemohu a nechci ji otravovat s dotazy na minulost.

Nechci ji ani konfrontovat s tím, že znám její tajemství. Pokusím se s tím vyrovnat sama a možná bych do budoucna přehodnotila i pohled na manželský slib. Tedy, jestli mě můj muž bude ještě na „stará kolena“ chtít.

Je pravda, že si najednou všiml, že se chovám nějak jinak, že tu a tam utrousím zmínku o svatbě. Toto téma přece bylo léta mezi námi úplně tabu. Že by o tom také přemýšlel?

Tereza H. (59), Olomouc