Chtěla jsem se projet ve svém novém autě, vyrazila jsem raději v noci, když nebyl provoz. Najednou jsem před sebou spatřila světla…

Byla mlhavá temná noc. Slabě mrholilo, moje kroky i přes to vedly ke garáži. Tam stál můj krasavec, nové auto! Kráčela jsem k němu s pyšnou hrdostí, že tento luxusní automobil patří jen mně. Manžel měl svůj vůz, který parkoval na druhé straně domu.

Motor naskočil a široké pneumatiky zamířily k silnici. V tuto noční dobu byla prázdná. Za chvíli jsem mizela za první zatáčkou cesty, která se nořila do tmavého lesa. Na nebi nesvítila jediná hvězda. Déšť řídl. Tohle jsem milovala. Projížďky uprostřed noci liduprázdnou krajinou jako někde na konci světa!

Dívčí tělo

Na vrcholu kopce přestalo mrholit a objevily se hvězdy. Byl to kouzelný okamžik. V dálce před sebou jsem náhle spatřila světla. Rychle jsem se k nim přibližovala. Automaticky jsem dala nohu z plynu a přeřadila. Něco se tam na silnici dělo!

Už z dálky jsem viděla, že jsou v sobě napasovaná dvě auta. Kamion, zaražený mezi svodidla. Jeho řidič měl ale daleko větší šanci přežít, na rozdíl od cestujících z osobního auta, které leželo otočené na střeše.

Několik lidských postaviček pobíhalo kolem automobilů. Zastavila jsem. Na zemi uprostřed silnice leželo bezvládné dívčí tělo. Zrovna ho vytáhli z převráceného auta. Vyskočila jsem z vozu a rozběhla se k dívce.

„Ustupte, jsem lékařka!“ zvolala jsem a poklekla ke slečně, které mohlo být tak patnáct let.

Pomoc

Nekomunikovala a na těle měla mnohočetná zranění. Začala jsem ihned s neodkladnou resuscitací. Celý ten obraz hrůzy jsem si poté v hlavě přehrávala, když jsem se vracela domů. Na policii jsem nepočkala. Dívku jsem rozdýchala, a to bylo hlavní.

Stála u mé postele

Doma jsem vklouzla do peřin vedle manžela a usnula. V noci jsem ale měla sen, ve kterém se mi zjevila ta dívka. Zřetelně jsem ji viděla, stála u mé postele. Přišla mi poděkovat za záchranu života.

Druhý den jsem zavolala do nemocnice, a tam jsem se dozvěděla, že dívka zatím leží v umělém spánku, ale dostane se z toho. Jen díky mé včasné pomoci.

Eva (59), Vysočina