Naše prosba byla vyslyšena a nešlo ji vzít zpět. Běda, když jsme na svůj zlozvyk jen pomysleli. Duchové neváhali použít i tělesné tresty.

Zbavit se zlozvyků není vůbec jednoduché. Zejména kouření drtilo mě i mého manžela už mnoho let. Kromě toho, že člověk ničí zdraví sobě i okolí, tak se to krutě odráží na peněžence. Marně jsme se pokoušeli přestat.

Když se nám narodila dcera Terezka, přísahali jsme si, že tentokráte to zvládneme.

Silvestr jsme trávili u známých, Terezka a jejich děti se přátelily, tak to byla příjemná oslava. Ihned mezi dveřmi jsme svůj úmysl těmto známým oznámili, aby věděli, že úderem půlnoci típneme poslední cigaretku, a pak už se žádné ani nedotkneme.

Kamarád Jirka to přivítal s nadšením. Jediný z nás byl nekuřák. Jeho žena Simona, náruživá kuřačka, brala naše předsevzetí vážně. A abychom naši vůli posílili, vymysleli jsme rituál.

Zpěv a bubínky

Simona se trošku zabývala ezoterikou, tak hned všechno začala organizovat. Patřičně silvestrovsky ovínění jsme za hlasitého smíchu rozestavěli svícny po obýváku.

Zapálili jsme vonné tyčinky, nasypali do všech koutů pokoje bylinky, rozestavěli oblázky a na krk jsme si navěsili nějaké amulety z bavlnek.

Děti nás s nadšením pozorovaly a přidaly se. Dostaly bubínky a triangl. Pak jsme se posadili do kruhu a postupně se každý z nás dušoval, že dnešním dnem se zlozvykem končí, zpívali jsme, tančili a z našeho čarování se tak stala pořádná taškařice. Terezka radostně tleskala.

Dostal ránu

Tahle hra, která nám vydržela do půlnoci, po níž si už nikdo z nás nezapálil. Asi hodinu po půlnoci jsme vyrazili k domovu. Naše malá byla obdivuhodně hodná. Uložili jsme ji ke spánku a šli si také hned lehnout, abychom zaspali chuť na cigaretu.

V noci mě ale probudil výkřik. Vyskočila jsem z postele. Manžel stál v kuchyni a držel se za ruku. Chtěl si dát cigaretu, a dostal prý ránu od zapalovače. Asi nějaká statická elektřina, shodli jsme se. I já jsem měla na cigaretu strašnou chuť.

Došli jsme tedy k názoru, že se nebudeme už dál trápit a zapálíme si. prostě jsme to zase nezvládli! Jak jsme se domluvili a začali se těšit jako malé děti, až si zapálíme, Terezka se rozplakala ze spaní. Museli jsme ji chvíli konejšit, aby zase usnula.

Pak jsme se usadili do křesla, pustili televizi a vytáhli každý svou cigaretku. Jak jsme ji ale chtěli zapálit, opět ten výboj! „Ten zapalovač je rozbitý!“ nadával můj muž. Běžela jsem pro jiný. Jenže ouha!

Ránu jsme dostali znovu. A pak stále dokola. V práci, na ulici, v autě. Když nám zapálil cigaretu někdo jiný, elektrický šok nedostal, jak jsme si ale chtěli cigáro dát do úst, zatmělo se nám před očima z toho, jakou šlupku jsme vyfasovali.

Je po všem!

Volala jsem tu podivnou zkušenost Simoně, a ta mi se zastřeným hlasem prozradila, že přesně to samé se děje jí. Od půlnoci na Nový rok si nedala jedinou cigaretu, vždy dostane obrovskou ránu. „Asi ten náš rituál pomohl,“ řekla váhavě.

Zprvu jsem tomu nevěřila, zdálo se mi to jako velký nesmysl, je ale pravda, že po sérii nevysvětlitelných výbojů nás chuť na cigaretu nadobro přešla. Jsme za to moc rádi a blahořečíme tomu divnému rituálu. Při každé příležitosti mocným duchům, kteří nás tu noc vyslyšeli, děkujeme.

Dana (59), Jičín