Domů     Loučení ve vinárně Bludička
Loučení ve vinárně Bludička
3 minuty čtení

Na tu malou vinárnu v zapadlé uličce mi zbyly jen vzpomínky. Vím, u kterého stolku jsme sedávali i jak se říkalo vrchnímu.

Byl mrzutý, zachmuřený začátek prosince, byla jsem ulítaná jako pes a nedokázala pochopit, proč jsem zčistajasna vystoupila o několik stanic dřív, než jsem zamýšlela. Mířila jsem do dárkového obchodu, kde jsem si umínila koupit dceři něco k Vánocům.

Na to, abych se procházela, bylo větrno a nevlídno. Sama jsem se divila, proč se loudám zasmušilými ulicemi, vyhýbám se loužím a v hlavě mám zmatek. Jako by se mi najednou chtělo vzpomínat. V zapadlé uličce, kterou jsem míjela, zářil název vinárny.

Jmenovala se Bludička. Hned se mi rozsvítilo. Sem jsme chodívali. Dokonce se mi vybavilo, jak vypadala servírka a že vrchnímu všichni říkali Jiříčku. A vida, tahle útulná vinárna dodnes funguje, i ten název má pořád stejný.

Tady jsme došli k závěru, že spálíme mosty a budeme žít spolu, protože jinak by ten život stál za starou bačkoru.

Nedočká se

Došla jsem až k vinárně, začínalo sněžit, chodník se nebezpečně leskl. Klouzalo to. Stolek, u něhož jsme sedávali, byl prázdný, hořela na něm svíčka. Jako by na nás čekal. Nedočká se, nikdy se nedočká.

Slibovali jsme si všechno na světě, budoucnost se rýsovala v růžových barvách, stačilo jen, abychom se oba rozvedli. Mysleli jsme, že to bude složité, ale proveditelné. Potom Milanovi vážně onemocněla manželka a mně umřel táta.

Mámu jsem si musela vzít k sobě, vyžadovala každodenní péči. Byli jsme s Milanem oba vyčerpaní, vídali se míň a míň, až jsme jednoho dne pochopili, že jsme zápas o hezký život ve dvou definitivně prohráli. A že nemáme energii dál bojovat.

Osmička

Kousek odtud bydlel. Jednou jsem ten vchod do domu hledala, měla jsem pocit, že to byl vchod číslo osm, ale žádný takový jsem nenašla. Připadalo mi to symbolické. Jako by mi vzkazoval: Nehledej mě, všechny cesty ke mně zavál sníh.

I v tomto okamžiku již pořádně sněžilo. Vrhla jsem poslední pohled do vinárny a už se ani neohlédla. „Nikdy se neuvidíme?“ zašeptala jsem tehdy, před mnoha lety. Jen pokrčil rameny. Zbylo vzpomínání.

Když leje jako z konve, říkám si, že i Milan pozoruje, jak déšť bubnuje na římsu, dělával to. Jsem pyšná, že jsem si tehdy vzala mámu k sobě a starala se o ni až do konce.

Zaplatila jsem za to dost vysokou daň, ale kdybych to bývala neudělala, nemohla bych se na sebe podívat do zrcadla. Teď se na sebe dívám bez problémů, ale dávné jiskřičky v očích hledám marně.

Marta (65), Opava

Související články
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
5 minut čtení
Bylo zářijové ráno, mlha se líně válela mezi domy a mně bylo šest. První školní den. A tehdy jsem ji potkala. Měla jsem novou aktovku, byla cítit takovým tím umělým textilem. Uvnitř jsem měla penál, tužky, pastelky, zkrátka vše, co prvňák nepotřebuje, ale musí se tím pochlubit. Maminka mi před školou upravila culíky, ale ruce se jí trochu třásly. Možná víc než mně. Byl to nový život. Éra, kt
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřest s holandskou omáčkou
tisicereceptu.cz
Chřest s holandskou omáčkou
Jeden z nejklasičtějších receptů světové gastronomie. Možná vám omáčka nevyjde napoprvé úplně skvěle, je to výzva! Suroviny na 4 porce 3 žloutky 50 ml vývaru 50 ml bílého vína bílý pepř, sůl
Z druhé svatby s Langmajerem nic nebude?
nasehvezdy.cz
Z druhé svatby s Langmajerem nic nebude?
Tohle asi herec ze seriálu Specialisté Jiří Langmajer (59) nečekal! V nedávném rozhovoru se rozbásnil o své manželce, hvězdě seriálu Ulice Adéle Gondíkové (51). Prozradil svůj plán zopakovat si s ní
Češi ví, jak na recyklaci! Poradí si i s magnety do elektroaut
21stoleti.cz
Češi ví, jak na recyklaci! Poradí si i s magnety do elektroaut
Plasty jdou do žlutého kontejneru, papír zase do modrého. Třídění odpadu je považováno za základ zdárné recyklace. Nicméně ta se netýká jen plastových lahví nebo hromady starých novin. Některé její fo
Matematika v říši zvířat: Mají zvířata skryté početní schopnosti?
epochaplus.cz
Matematika v říši zvířat: Mají zvířata skryté početní schopnosti?
Zvířata číslům a počítání skutečně rozumějí. Doby, kdy se předpokládalo, že pouze člověk disponuje tak komplexní kognitivní schopností, jsou dávno pryč. Dokonce i zvířata s velmi malým mozkem jsou schopna početních úkonů, i když v některých případech založených hlavně na odhadu čísel, který ovšem bývá ve značném množství případů správný. Tato fascinující zjištění otevírají nové
Země musí být varována! Co stálo za zhroucením významné vědkyně?
enigmaplus.cz
Země musí být varována! Co stálo za zhroucením významné vědkyně?
Claudie Haigneré je uznávaná vědkyně. Coby první Francouzka, která se podívala do kosmu, se dlouhá léta těší vysoké popularitě. Pak ale přichází rok 2008. Žena je po kolapsu, během něhož vykřikuje pod
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Metodějova žáka z Velké Moravy vyhnali
historyplus.cz
Metodějova žáka z Velké Moravy vyhnali
Na Velké Moravě ho uvěznili, mučili a nakonec odtud musel odejít. Nový domov najde Kliment Ochridský v Makedonii. Díky podpoře bulharského knížete vytvoří na břehu Ochridského jezera centrum slovanské vzdělanosti a kultury. Byl žákem Konstantina (826/827–869) a Metoděje (815–885) a stejně jako oni patří mezi sedmipočetníky (slovanské svaté). V letech 860–861 oba bratry doprovázel na
Můj pejsek tušil, že se blíží neštěstí
skutecnepribehy.cz
Můj pejsek tušil, že se blíží neštěstí
Ten den jsem si chtěla užít naplno. Nejprve jsem vyrazila na procházku s pejskem, pak jsem si chtěla vychutnat kávu v kavárně. Můj pes byl ale zásadně proti. Jako každé ráno jsem vstala, udělala si pomerančový džus a z lednice vyndala jogurt. Po celou dobu se mi pod nohama pletl náš pes Rudy. Jako obvykle čekal na příděl voňavých
Italské Versailles krášlí sochy z Pompejí
epochalnisvet.cz
Italské Versailles krášlí sochy z Pompejí
„Už sám palác stojí za návštěvu Itálie,“ skládá francouzský malíř Richard de Saint-Non hold jedné z nejvelkolepějších královských rezidencí světa. Na mysli má Casertu, sídlo vybudované nedaleko Neapole, jež velikostí a nádherou soupeří s Versailles.   Neapolský panovník Karel VII. (1716–1788) pozvedne krabičku s medailony královských podobizen a vloží ji do připraveného otvoru. Před zraky tisíců přihlížejících
Pupínky ze stresu? Ne, díky, vy volíte klid
nejsemsama.cz
Pupínky ze stresu? Ne, díky, vy volíte klid
Stres si umí dupnout pěkně nahlas a umí se nenápadně podepsat i na pleti, která potom vypadá, jako by si vzala dovolenou bez ohlášení. Jedním z nejviditelnějších projevů stresu může být zhoršení stavu pokožky. S vyrážkou či akné ze stresu se potýká mnoho lidí, aniž by tušili pravou příčinu. Signál stresu? Za vyrážkou ze stresu
Breitling vstupuje do NFL: luxusní čas se potkává s americkým fotbalem
iluxus.cz
Breitling vstupuje do NFL: luxusní čas se potkává s americkým fotbalem
Švýcarský hodinářský gigant Breitling oznámil průlomovou spolupráci s National Football League (NFL). Partnerství na několik let dopředu dělá z Breitlingu oficiálního globálního partnera a prvního lux