Běžně jsem taková onemocnění vždycky přecházela. Až se mi moje lehkomyslnost nevyplatila.

Začalo to jako chřipka, bolelo mě v krku a krátce na to celé tělo.

Ale když máte malé děti, s nimiž je třeba napsat úkoly a manžela, který má prý tak těžkou práci, že sebou doma práskne na gauč, tak si nemůžete dovolit být nemocní, po příchodu z práce vás totiž doma čeká „druhá směna“.

A tak jsem do sebe naládovala cibuli, lék na teplotu a cucala bonbon proti kašli. V podvečer mi vystoupala teplota skoro na čtyřicet stupňů, přidala se bolest hlavy a zvracení. A vyrážka.

To už se lekl i manžel, protože vstal z gauče, a vypravil se zvonit na sousedku, která byla zdravotní sestrou.

Co se stalo?

Lenka mi natáhla nohy, ohnula hlavu a zatlačila bradu směrem k hrudníku. Hodně to bolelo. Prohlížela si mě zblízka a pak najednou řekla, že to vypadá na memingokovou sepsi a běžela volat záchranku.

V sanitce jsem upadla do bezvědomí a probrala se až za několik dnů. Moje zvýšená srážlivost krve způsobila, že jsem ruce i tělo měla samou modřinu. Měla jsem prý veliké štěstí, že to všechno dopadlo jen sníženou citlivostí nohou.

Bez francouzských holí jsem toho moc neušla. Časem jsem se sice rozchodila, ale dodnes mám poškozený zrak, potíže se sluchem a musím navštěvovat kardiologii.

Už ne jako dřív

A to všechno jen kvůli tomu, že jsem se domnívala, že to je jen obyčejná chřipečka. A přecházela ji. Dodnes mě díky tomu sužují migrény, nedokážu se soustředit jako dřív, ale už jsem si zvykla.

Nepříjemné je ale běhání po úřadech, kde si připadáte jako simulant. I když mi nějaké následky zůstaly, jsem vděčná za druhou šanci, kterou jsem dostala. Jsem ale také poučena, že si člověk má svého zdraví vážit a naučit se odpočívat, i když se to zdá nemožné.

Nepatřila jsem do rizikové skupiny, která je touto infekcí ohrožena, a přesto se tomu tak stalo. Protože moje tělo bylo už tak oslabené a vyčerpané, že se nedokázalo dostatečně bránit.

Julie (72), Zlínsko