Dokonale skrytou v lese ji znaly jen místní bylinkářky. Byla v ní živá voda, který uměla léčit. Objevovala se u ní žena, která studánku chránila.

Ráda vzpomínám na studánku skrytou v kapradí v blízkosti mého rodného domu. Vědělo o ní jen několik místních, před turisty i chataři jsme ji pečlivě chránili.

Ke studánce se vázalo mnoho pověstí, mezi nimi i ta, že ji střeží vodní víla Hyacinta, nebo také víla Pomněnka.

Ať už se jmenovala jakkoli, studánku čistila a házela do ní léčivé bylinky,. Věřila jsem, že je naše studánka kouzelná a chodívala jsem si k ní omývat obličej, ruce i nohy. Takové studánky totiž přinášely nejen krásu, ale také zdraví.

Studánka se nacházela sice téměř u cesty, ale byla skryta ve vysoké trávě. V její blízkosti rostly podivné rostliny, které se nikde jinde nenacházely. Pravidelně k ní přicházely bylinkářky z celého okolí. Tvrdily, že voda ze studánky dokáže nemožné. I svůj vysoký věk a čilost přikládaly té živé vodě.

Elixír mládí

V naší vesnici žil jistý podivín. S nikým se nebavil a žil si svůj samotářský život v malém domku poblíž hřbitova. Přicházel ke studánce trhat drobné lístky, ze kterých si vyráběl salát na dlouhověkost. Rostly prý pouze zde.

Chlubil se tím, že mu je více jak sto let, zda to byla pravda, se ale neví. babička mě strašila, abych se s podivínem nebavila, protože prý dokáže díky svým čarám a bylinkám oživovat mrtvé.

A starousedlice potvrzovaly, že mu v mládí zemřela na tuberkulózu manželka, kterou velice miloval. Byl prý tak zoufalý, že upsal svou duši samotnému ďáblu a ten mu pomohl mrtvou oživit. Právě díky té živé vodě ze studánky.

Probouzel mrtvé

Jenže to bylo pouze na tři dny kolem úplňku. Den po úplňku milá opět usnula spánkem smrti a podivín ji musel vrátit zpátky do hrobu. Aby byl své ženě nablízku, přestěhoval se ke hřbitovu.

A tam od té doby probouzí nejen svou milou, ale dokáže probrat k životu během úplňku každého, koho si umane. Jednou mu dlužil místní lékárník za bylinky. Dlouho se spolu kvůli tomu handrkovali, až lékárníka trefil šlak.

Úplněk po pohřbu se prý zjevil u svého domu spolu s podivínem, bušil na okno a křičel na manželku: „Zaplať mu, nebo mě tu máš další úplněk zas!“ Lékarníková, ochrnutá hrůzou, vytáhla peníze, co měla v kase, vyhodila je oknem ven a nemohla se dočkat rána.

Víla hlídá dodnes

Když jsem dospívala a chodila na diskotéky, vracela jsem se občas domů pozdě v noci. Několikrát jsem viděla ve svitu měsíce u studánky mlžnou postavu ženy. Jsem předvědčená, že to byla ta víla, která studánku střeží.

Kdo jiný by taky v noci brouzdal v kapradí? Navíc se mi zdálo, že se ta osoba vznáší nad zemí. Jednou na ni kamarádka, co šla se mnou, křikla. Žena se na nás podívala, měla modrobílý obličej a temné velké oči, ze kterých vyšlehl blesk.

Úplně se nám v tu chvíli podlomila kolena a my padly na zem. Když jsme se po chvíli zvedly, byla ta postava pryč. Pak už jsem ji neviděla nikdy. Ale obě mé děti, když dospívaly, nejspíš vílu viděly.

To se v noci vracely z večírku. Stála v místech studánky a cosi do ní házela. Nejspíš květy a bylinky, které nasbírala, aby byla studánka stále tak léčivá jako kdysi.

Anna (79), Strakonice