Bylo to jen náhodné setkání, prchavý okamžik v mém životě na docela dost bujarém večírku. Jenže se to zamotalo.

Netušila jsem, že to setkání ovlivní moji budoucnost víc, než bych chtěla. S manželem Tondou jsme byli v té době spolu už asi deset let a stále jsme neměli dítě.

Večírek byl skvělý

V té době ještě nebyla medicína tak daleko, jako je dnes. A tak jsme se prostě snažili a doufali, že to jednou klapne. Když už jsem si začala říkat, že mi není dáno být matkou, vše se změnilo!

Tehdy na Vánoce jsme měli firemní večírek v krásném podniku za městem s možností noclehu pro ty, kteří chtějí pít a řídí. Kamarádka nechtěla pít a slíbila mi odvoz domů.

„Hele, promiň, já si dala víno, a tak tu přespím,“ sdělila mi v půlce večera Dana s tím, že zajistila pokoj, takže máme kde spát. Zavolala jsem domů, že přijedu až v sobotu.

Nechtělo se mi od něj

Zábava byla opravdu skvěla a já ani nevím, kde se na soukromém večírku vzal ten přitažlivý vysoký chlap, Michal. Vím jen, že jsme si skvěle rozuměli. Skončila jsem na jeho pokoji. Takovou vášeň jsem nikdy nezažila.

Musela jsem se přemáhat, abych se z jeho náruče vymanila a přesunula se do pokoje ke své kamarádce. Ta si ani nevšimla, že jsem přišla později, a v alkoholovém opojení tvrdě spala. Jako bych úplně vystřízlivěla, nemohla jsem usnout. A nemohla se dočkat rána, až půjdeme na snídani.

Už jsem ho neviděla

Jako na potvoru Dana spala až do devíti. Samozřejmě že jsem se zatím chodila nenápadně dívat dolů, zda někde nazahlédnu svého náhodného nočního milence. „Asi také ještě spí,“ pomyslela jsem si. V půl desáté jsme konečně s Danou seděly v restauraci.

Ani jsem nemohla pořádně jíst a nespouštěla jsem oči ze vstupu do restaurace. Jenže v deset se zavřely dveře a Michal nikde. Snídaně skončily. Zklamáním jsem se málem rozbrečela. Vždyť ani nevím, jak se jmenuje celým jménem. Nemám na něj kontakt.

Když jsem se pak na něj ptala na recepci, recepční sdělil, že žádný Michal v hotelu tu noc nespal! Byla jsem bezradná a zmatená.

Syn je jeho!

Kdybych jeho vůni ještě necítila na své kůži, myslela bych si, že se mi to jen zdálo. Domů jsem se vracela rozpolcená. Na jednu stranu mi bylo líto, že už toho báječného milence neuvidím, a na druhou jsem byla ráda, že pár hodinami vše skončilo.

Milovala jsem přece svého muže. A opravdu jsem si na svoji noc po pár dnech skoro nevzpomněla. Šel čas a moje vzomínky prostě vybledly. „Jste konečně těhotná,“ sdělila mi gynekoložka. V první chvíli mě napadlo: „A s kým?“ Málem mi ta otázka ulétla nahlas.

To by doktorka asi koukala. Pak mi ale došlo, že to je vlastně úplně jedno. Tonda byl prostě přešťastný. Vychovali jsme spolu krásného syna – Michala. A Tonda je jeho jediný otec. Snad se nikdy neukáže opak. Aspoň doufám, že to tak bude.

Daniela I. (56), Zlín