Mám dvě dcery. Vědí, že se mnou mohou mluvit o čemkoli a že jsem tu vždycky pro ně, ať už s radou, nebo pomocí. Vždy jsme věc probraly a společně jsme se snažily najít to nejlepší řešení.
Velmi jsem si vážila vztahu, který mezi sebou s dcerami máme, a myslím, že i ony to cítily stejně. Měla jsem respekt jako rodič, ale přitom jsme byly i přítelkyně. Netušila jsem však, co dokáže slepá zamilovanost ve vyšším věku.
Našla si milence
Dnes už je to pět let, co za mnou mladší Alena přišla a jen tak mezi řečí mi oznámila, že se chce dát rozvést. Byl to pro mě šok, protože jejího Karla jsem měla ráda, navíc mají dva kluky a do té doby to vypadalo, že jejich manželství je spokojené.
Popravdě řečeno mě jako první napadlo, že si snad Karel našel milenku. Ale Alena mi řekla, že v manželství už dlouho není šťastná a zamilovala se do někoho jiného.
Svého přítele potkala na služební cestě a už nějakou dobu se spolu scházejí v jeho bytě a plánují i další společné služební cesty.
Zatím prý manželovi ještě nic neřekla, ale už je rozhodnutá tento krok udělat. Přišlo mi to tak nemožné, že jsem se neudržela a pustila se do ní, jak si to představuje.
Vždyť už není žádná puberťačka, aby takhle lehkovážně chtěla zničit hezký vztah s manželem – a jak k tomu přijdou děti?
Něco takového by svým dětem správná máma nikdy nemohla udělat. Se slzami v očích jsem se ji snažila přesvědčit, aby hned nepálila mosty a pokusila se své problémy s manželem urovnat. Vždyť on ani neví, že nějaké má!
Prý jí nerozumím
Řekla jsem jí také, že se klidně může stát, že nová láska pomine, a ona pak bude pozdě litovat. Řekla jsem toho ještě mnohem víc, a po celou dobu přede mnou Alena seděla a jen mlčela.
Když jsem skončila, pustila se zase ona do mě, prý jí nerozumím a ani nechci rozumět, nevím, co všechno musí snášet…
Nakonec jsme se pohádaly, Alena práskla dveřmi a odešla. To se nám ještě nikdy nestalo. Když jsem trochu vychladla, začala jsem pociťovat výčitky, že jsem s ní vše nejdřív jako vždycky v klidu nerozebrala.
Vždyť při tom bychom mohly dojít k nějakému schůdnému řešení, třeba bych ji přemluvila k tomu, aby dala celé věci ještě čas.
Ale když jsem na ni takhle vyjela, nemohla být její reakce asi jiná. Bylo mi to moc líto. Když jsem jí ale pak volala, nebrala mi telefon nebo se nechala zapírat. Přestala se mnou úplně komunikovat, celé týdny se u nás neobjevila. Vypravila jsem se tedy k nim, ale nikdo nebyl doma.
Po celou tu dobu jsme neviděla ani vnoučata, to mě trápilo snad ještě víc. Pak mi jednoho dne zavolal Karel a řekl mi, že se Alena s dětmi odstěhovala k tomu jejímu příteli. Od něj i ode mě se absolutně odřízla. Byla jsem z toho všeho strašně nešťastná.
Nešťastné období
Pořád jsem přemýšlela, co mám dělat, celá ta situace mě velmi trápila. Můj muž mi říkal, ať to nechám být, že časem se vše nějak srovná, ale i na něm bylo vidět, že ho to, že nevídáme vnoučata, trápí stejně jako mě. Stejně jsem na nic rozumného nepřišla.
V tom období jsem se ještě víc sblížila se zetěm. S ním sice Alena komunikovat začala, ale bylo to spíš proto, že občas potřebovala, aby děti ohlídal. Žádost o rozvod prý podala. V dalších týdnech jsem aspoň mohla vidět vnoučata, když byla na víkend u Karla.
Držela jsem se zpátky, a když se děti ptaly, proč za nimi nechodím k mamince, snažila jsem se jim to vysvětlit nějak ve smyslu, že maminka má teď spoustu práce a starostí a potřebuje klid. Nebylo mi z toho ale moc dobře.
Pomalu jsme se všichni smiřovali s tím, že k rozvodu dojde a nikdy už nic nebude jako dřív, a snažili se smířit s faktem, že Alena rozbila rodinu a hlava nehlava šla za svým milencem. Musela jsem to brát jako fakt, se kterým já nic neudělám.
Cesta zpátky?
Pořád jsem o tom všem hodně přemýšlela a snažila se vymyslet, jak bych za této situace mohla zase upevnit vztah mezi mnou a dcerou, jak bychom k sobě zase mohly najít cestu. Asi po třech měsících mi Alena sama zavolala a navrhla se sejít. Pozvala jsem ji k nám a celá rozechvělá čekala, co se dozvím.
Po počátečních rozpacích mi u kávy řekla, že jsem měla pravdu. S přítelem se rozešla, protože neměl dobrý vztah k jejím dětem. S Karlem se prý usmířili, žádost o rozvod stáhla, ale jejich vztah je na bod mrazu. Prý by byla ráda, abychom na všechno zlé zapomněly a zkusily začít znovu.
Objala jsem ji a řekla, že je to přece samozřejmé, a nevyčetla jsem jí její chování ani slůvkem. Ona jistě věděla, jakou chybu udělala, a bylo by zbytečné jí to připomínat. Navíc je mi jasné, že to teď bude mít těžké zase jinak.
Bude se muset snažit dát nějak dohromady svůj vztah s Karlem. A já jen doufám, že jí taky odpustí.
Chybu přece může udělat každý. Zatím se zdá, že největší radost z návratu domů mají děti. Snad Karel taky pochopí, že pro ně bude nejlepší, když zůstanou spolu.
Jejich manželství se už asi nevrátí do starých kolejí, ale třeba oba získají sílu vybudovat vztah na jiném základě. Jediné, co vím, je to, že je před námi všemi ještě velký kus cesty.
Zdena (67), Kroměříž