K tomu malému loveckému zámečku se váže vyprávění o paní baronce, která nad všemi drží ochrannou ruku. Pomohla i mé dceři.

Ten zámeček je nenápadný, vědí o něm pouze místní. Skrývá se v lesíčku na úpatí Krušných hor. Nechal jej postavit jistý baron pro svou mladou ženu. Byla tak hodná, že se o ní říkalo, že to je samotný anděl, který se snesl na zem.

Pro každého měla laskavé slovo. Baron byl o mnoho let starší, ona ho ale milovala a starala se o něj až do jeho smrti. Krátce poté, co baron zemřel, žena zmizela. I to posílilo víru obyčejných lidí, že jako anděl odletěla do nebe.

Legenda o ní se začala šířit. Tu a tam někdo tvrdil, že paní baronku viděl v noci procházet se kolem zámečku, nebo vznášet se nad loukou. Byli tací, co slyšeli v blízkosti zámečku klavír, na který ráda hrála.

Lidé jí začali přičítat nejrůznější dobré skutky, co se v kraji udály. Tu se někdo zázračně vyléčil, dítě, které spadlo do řeky, se zázrakem neutopilo a podobně.

Dcera zmizela

Za všechno mohla dobrá paní, která chránila celý kraj. Podle legendy měla dokonce takovou moc, že uměla odvrátit blesk, aby nezapálil stavení. V období komunismu ale pověst o ní zeslábla, pouze v některých lidech žila dál.

Pocházím z toho kraje, o zámecké paní jsem slyšela vyprávět babičku, moje matka se tomu ale už jen smála. Na pověru jsem časem zapomněla. Vzpomněla jsem si až v době, kdy mi bylo čtyřicet.

Přijela jsem tehdy do rodného domku s dcerou Janičkou a malým synem Toníkem. Dcera si našla ve vsi kamarádku, společně si hrály na dvorku. Já měla starosti s malým, tak jsem holku spustila z očí. A najednou byla pryč ona i její kamarádka. Taky nebyla místní, přijela na návštěvu ke své babičce.

Vyvedla je z lesa

Běhala jsem zoufalá po vsi, manžel zalarmoval chlapy v hospodě, hledali dlouho do noci. Už jsme se chystali zavolat policii, když se obě holky objevily na cestičce od lesa. Chtěly nám prý udělat radost, tak vyrazily na maliny, které rostly nedaleko.

Zabloudily. Když se setmělo, objevila se před nimi prý krásná paní v dlouhých šatech, vzala dívky za ruce a vedla je z lesa ven – do naší vesnice. Tak jsme zase uvěřili v dobrou paní baronku a v to, že chrání děti. Staré legendy nelžou!

Věra (67), Karlovy Vary