Nemohla jsem se vzpamatovat z těžkých nočních můr. V mých snech se moje dcera propadala do pekla. Pomohla až odbornice na minulé životy. Ta mi dala dobrou radu.

V mém dětství a mládí se žádná dramata nekonala. Měla jsem klidné a šťastné dětství. Manžela jsem si vybrala z pohodové rodiny a on mi byl dobrou oporou ve všech těžkých chvílích. A ty přišly velmi záhy. Do roka a do dne po svatbě.

O první dítě jsem přišla, potratila jsem. Když jsem otěhotněla podruhé, proležela jsem raději celé těhotenství jako rizikové. Tak se mi ulevilo, když se narodil Matoušek. Byli jsme šťastní rodiče. Jenže ne dlouho, Matoušek nám zemřel ve třech měsících.

Moc zlá holka

Začala jsem si myslet, že jsem prokletá a manžela zase napadlo, že se k sobě nehodíme. Odvlekl mě k lékaři, aby zjistil, jestli se naše krev k sobě hodí. Podle vyšetření nebyl nikde problém. Nakonec jsem otěhotněla potřetí.

Narodila se nám dcera Kamila, živá a zdravá. Hlídali jsme naši holčičku jako oko v hlavě. Kamilka se stala díky tomu pěkně rozmazlenou a dokonce, troufám si říct, zlou.

Všechno jsme jí odpustili. Už ve třinácti začala utíkat z domova a různě nás citově vydírala. V tu dobu se mi začal zdát ten sen…

Bez slitování

Viděla jsem naši Kamilu v plamenech propadat se do země. V uších mi zněl její zoufalý křik, který mě budil navzdory tomu, že jsem si brala prášky na spaní. Dívala jsem se do tmy nad mou hlavou a přemýšlela.

Najednou mi proletěla hlavou myšlenka, že ta moje holka má na svědomí něco strašného. Nějaký moc zlý minulý život. Od té chvíle jsem byla posedlá tím, že musím najít někoho, kdo mi poradí.

Našla jsem paní, nějakou vědmu, která dovedla provádět vstupy do minulých životů. Hned se jí povedlo dostat mě do toho správného rozpoložení. Viděla jsem najednou sama sebe jako malou, hubenou holčičku v dalekém Orientu. Kolem mě bylo ještě dalších šest dětí.

Ty nejmenší plakaly. Do dveří vešla žena, bohatě oblečená, pečlivě nalíčená a učesaná. Věděla jsem, že to je moje macecha. Přetáhla nás všechny po hlavě velkým vějířem a vyhnala nás na dvůr, abychom nelenili, ale pracovali.

Neměla jsem sílu, byla jsem nemocná. Když jsem dostala záchvat kašle, ta žena do mě s odporem strčila. Vtom jsem se probrala. „Tak to je vaše dcera, paní Lenko,“ řekla ta vědma.

Zlomila kletbu

Pak jsme pokračovaly další dny a já se dozvěděla, že obě děti, které mi zemřely, byla vlastně Kamila. Byla to její duše, která tak splácela krutou daň za svou zlobu. „Jak jí mohu pomoct?“ ptala jsem se.

A vědma mi řekla, že přijde nejspíš zásadní zkouška, znovu půjde Kamile o život, a jestli své rodiče poprosí o odpuštění, má šanci. Ta zkouška opravdu přišla. Dcera se chytla party, brala drogy.

Málem zemřela. Moc jsem si přála, aby prozřela a přežila. Nakonec jsem možná přivolala svým modlením anděla. Potkala totiž muže, do něhož se zamilovala. Ten ji úplně změnil. Vesmír naší dceři odpustil a my taky.

Lenka (69), Jihlava