Chtěla jsem si tu televizi nechat, jako památku na tetičku. Jenže na první pohled obyčejná věc nám s manželem záhy nedala spát.

Se starou televizí na chalupě jsme zažili děsivé chvíle! Myslela jsem si, že ten přístroj zděděný po mé příbuzné poslouží alespoň jako ozdoba. Přinesl ale jenom hrůzu. Uprostřed noci mě budily tajemné zvuky. Nebyli to však zloději. Památka po tetičce v sobě totiž skrývala záhadnou energii.

Láskyplná tetička

Tetička Zdena se dožila vysokého věku, téměř devadesáti dvou let. Po smrti odkázala veškerý svůj majetek mně a mému manželovi Jirkovi.

Byli jsme jediní příbuzní, kteří se o ni celou dobu starali, když na tom nebyla zdravotně už příliš dobře a některé věci si nedokázala zařídit už sama. Mezi tento majetek patřil i její malý byt.

Vyklízení bytu

Už při první návštěvě po tetině smrti jsme s Jirkou věděli, že nás čeká dlouhé a náročné vyklízení. Měli jsme v úmyslu byt prodat, předtím jsme ho ale museli dát do pořádku. Většina věcí, které Zdena během svého života nashromáždila, se zdála být k nepotřebě.

Stará televize se mi líbila

Našli jsme spoustu nefunkčních přístrojů, vhodných tak maximálně k vyhození do kontejneru. Mezi nimi se mi ale zalíbila malá přenosná televize, přesně taková, jakou jsem si pamatovala kdysi ze svého dětství. Nezabírala moc místa a říkala jsem si, že bych ji mohla zkusit dát opravit.

Oprava se nepodařila

Jezdili jsme s Jirkou a s dalšími známými na naši chalupu v jižních Čechách. Byl to vždy tak trochu útěk před civilizací, ale malá televize s obrazovkou jen o něco větší než dlaň by se tam hodila. Kdyby už pro nic jiného, tak alespoň na ozdobu.

Vzala jsem tedy televizi k sobě a Jirka potom sháněl někoho, kdo by byl schopen znovu ji zprovoznit. Nikdo z opravářů, které jsme oslovili, se k tomu ale neměl, byl to pro ně zkrátka kus jako odněkud z pravěku.

Došlo tedy k tomu, co jsem měla v plánu jako náhradní variantu. Při příští cestě na chalupu jsem tam odvezla televizi jako ozdobný předmět.

Kamenná deska nad krbem

Pamatuji si to, jako by se to stalo včera. Byli jsme tam tehdy jen s Jirkou. Odjeli jsme už ve čtvrtek, o víkendu tam měl přijet jeden z našich vnuků se svojí přítelkyní. Dlouho jsem hledala pro televizi od tety vhodné umístění.

Nakonec jsem ji postavila na kamennou desku nad krbem. Jirka sice namítal, že tam působí jako pěst na oko, ale já mu slíbila, že se další den ještě poohlédnu po jiném místě.

Probuzení

Šli jsme si lehnout. Mám celkem tvrdý spánek, ale tehdy jsem se vzbudila uprostřed noci. Cítila jsem jakýsi neklid. Netušila jsem, co mě mohlo probudit. Vtom jsem zaslechla jakési podivné pískání a chrčení.

Nedokázala jsem si nejprve vysvětlit, odkud pochází. Zatřásla jsem tedy manželem, protože se mě zmocnil trochu strach. Zjistili jsme ale, že zvuk nepřichází zvenku, nýbrž z pokoje s krbem. Že by se k nám někdo vloupal?

Obrazovka svítila

Opatrně jsme se tam vydali, abychom zjistili, co se děje. První Jirkovou myšlenkou bylo, že máme v chalupě zloděje. Důvod tajemných zvuků byl ale jinde. Televize vedle krbu hrála.

Obrazovka probleskovala, chvíli na ní byl nezřetelný šum, poté jasný obraz nějakého starého filmu. Vyděšeně jsme na televizi hleděli. Měli jsme k tomu opravdu příčinu – přístroj totiž vůbec nebyl zapojen do zásuvky!

Děsivá záhada

Jirku napadlo, že možná televize funguje i na baterky. Avšak když přístroj, který po rozsvícení světla opět ztichl, prohledal, nic takového se nepotvrdilo.

Byla to děsivá záhada. Jak se mohla televize bez elektrického připojení uvést do provozu a chytat nějaký signál?

Vše se opakovalo

Odpověď jsme neznali. Šli jsme si tedy znovu lehnout. Během hodiny se ale všechno opakovalo. Stáli jsme v onom pokoji a manžel navrhoval, abychom strašidelnou televizi někam vyhodili.

Já jsem se jí nechtěla vzdát tak snadno, i když jsem z toho tajemného vysílání měla mrazení po těle.

Scény z filmů

Pak se stala další záhada. Najednou zhaslo světlo, jako by vypadly pojistky. Televize ale zůstala v provozu a dál se na ní objevovaly scény z různých starých filmů.

To už jsme s manželem nevydrželi a stará televize putovala do sklípku a zůstala tam až do té doby, než po čase přijel jeden televizní opravář, kterého manžel sehnal.

Ten ale prohlásil přístroj za naprosto nefunkční, a nenechal se přesvědčit o tom, že skutečně hrál.

Kde skončila?

Nechtěla jsem už prožít nic tak děsivého, a tak jsem souhlasila s manželem, že televizi vyhodíme.

Docela by mě ale zajímalo, jestli ji někdo později našel a měl podobnou zkušenost jako my s Jirkou. Každopádně my s manželem jsme měli od té doby klidné noci i spaní, a to je hlavní.

Radka M. (58), Teplice