Domů     Ztratila životní lásku i naději
Ztratila životní lásku i naději
3 minuty čtení

Hana byla spořádaná žena a vzorná manželka. Celé městečko ji obdivovalo. Pak se však stalo něco, co ji vykolejilo a změnilo k horšímu.

V našem městečku jsme se všichni znali. Prodávala jsem v místním lahůdkářství, a to víte, do lahůdkářství chodí každý. Hanu jsem znala, bydlela ve vilce u nádraží.

Její manželství bylo přímo čítankové, občas jsem dávala Hanu a jejího muže za příklad svému životnímu druhovi, který zase tak dokonalý nebyl.

Coby vášnivý fotbalista věčně mizel na tréninky a zápasy, hodně jsme se kvůli tomu hádali – ale zase tak zlé to nebylo, jsme spolu dodnes, a abych byla spravedlivá, má i spoustu kladných vlastností.

Zato manželství paní Hany se jednoho dne k úžasu celého širokého okolí sesypalo jako domeček z karet. Její muž zkrátka zčistajasna odešel k jiné ženě. Protože neměli děti, rozvod proběhl relativně rychle. Dům zůstal Haně, byl totiž po jejích rodičích.

Průšvih

Rozvod je šok. Hana byla na dně, chovala se jako šílená, ale její přátelé a známí z městečka doufali, že se se situací smíří, protože jí nic jiného nezbyde. Když utekl rok a půl a Hana byla stále tak zoufalá jako na začátku, došlo mi, že něco nehraje.

Ke konci pracovní doby přišla za mnou do lahůdek. Spíš se přimotala. Byla opilá, tak jako už tolikrát. Uvědomila jsem si, že už dlouho nikde nepracuje. Zřejmě ji vyhodili. Opřela se o pult a něco blekotala.

„Haničko, tohle není dobrý, to je průšvih,“ dostala jsem ze sebe. Asi mě ani nevnímala. Stala se z ní troska. V ten den jsem pochopila, že se z toho asi nedostane, že nebojuje, že se svému žalu poddává. A tak se ze spořádané ženy a vzorné manželky stala taková ta místní figurka.

Něco k snědku

Lidé, kteří se s ní dřív kamarádili, navštěvovali ji, jezdili s ní na výlety či na společné dovolené, od ní dali ruce pryč. Těžko se jim divit.

Ta vzorná, vždy nažehlená paní o sebe najednou ani za mák nedbala, motala se po ulicích špinavá, uválená, táhl z ní alkohol, loudila peníze, neměla ani korunu. Dospělí se od ní s odporem odvraceli, děti se jí posmívaly. Ke konci už měla jen mě.

Přicházela často ke mně do obchodu na kus řeči a také na něco k snědku. Věděla, že ji hladovou odejít nenechám. Nandala jsem jí pokaždé plný talíř. Nosila jsem jí teplé oblečení a občas strčila nějakou tu korunu, ač bylo jasné, co si koupí.

Když ji odvezli do nemocnice, párkrát jsem ji tam navštívila. Už se nevrátila, zanedlouho zemřela. Dodnes ji v duchu před sebou vidím. Ty její hluboké oči, kterýma tiše děkovala. Víc jsem pro ni udělat nemohla a ona víc nežádala.

Anna (61), okolí Brna

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která