Ta hrdlička se k nám dostala náhodou, hnízdo srazil na zem náš kocour a já se o raněné mládě postarala. Teď už žije s námi.

Náš domek stojí na okraji Prahy. Psa na hlídání jsme si pořídili hned, jak jsme se do domku nastěhovali, a k němu ještě kocoura, kterému jsme dali jméno Macek.

Už od začátku je jak z divokých vajec, lítá po celé zahradě a se psem je nejlepší kamarád. Takže je u nás od začátku vážně veselo. „Až moc,“ poznamenal jednou můj muž. A to ještě chudák netušil, co nastane.

Vylezl na strom

Na stromě v naší zahrádce si udělaly hnízdo hrdličky, zanedlouho se jim narodila mláďátka, která hlasitě pípala. A našeho kocoura to samozřejmě ohromně zajímalo, a tak netrvalo dlouho a stalo se to, co se prostě muselo stát.

Nedalo se to uhlídat, bleskurychle vyšplhal na strom a hnízdo i s mláďaty srazil na zem. Já běžela na zahradu od plotny jako o závod, abych vyrvala dvě malé, neopeřené hrdličky, našemu kocourovi téměř z tlamy. Rychle jsem s nimi utíkala domů, abych je prohlédla, zda jim neublížil.

K veterináři

Obě mláďata byla zraněná. Nasedla jsem do auta a jela k veterináři. Jednomu už nebylo pomoci, jak ho náš Macek zřídil, druhé ptáče bylo zraněné jen trošku. Veterinář jej ošetřil, dostali jsme instrukce, jak se o ptáčka postarat, a taky, co mu dávat jíst.

A tak jsme se o malou hrdličku, které jsme dali jméno Štístko, protože měla štěstí, na rozdíl od svého sourozence, začali starat. Hrdlička rostla a zvykla si na nás.

Protože jsme ji nechtěli držet v kleci, pouštěli jsme ji po kuchyni a po chodbě – samozřejmě, když byl Macek zavřený v jiné místnosti, nebo venku. Když jsme se ptáka pokusili po několika měsících po uzdravení vypustit do volné přírody, nehnul se od nás. Seděl za oknem, kloval do skla a díval se vyčítavě, proč ho vyháníme ven.

Navždy naše

Nedalo se to vydržet. Vzali jsme Štístka zpět, a žije s námi, už pěkných pár let. Stojí za dveřmi naší ložnice každý den v šest ráno a budí nás tím svým vrkáním!

Dokáže takhle prozpěvovat klidně hodinu, a když už to nevydržíme a vylezeme z postele, radostně za námi běží ke své misce v kuchyni.

Dočetli jsme se, že se hrdličky dožívají až 15 let, a když je o ně dobře postaráno, i mnohem víc. Tak možná naše Štístko přežije jednou našeho psa s kocourem.

Markéta (58), Praha – západ