Před více než 30 lety zmizela. Má sestra. Netušila jsem proč, máma mi nic neřekla. A to mne poznamenalo.

Ivana byla vždycky mým středem, mou oporou. Starší ségra. Když jsme byly malé, dělaly jsme všechno spolu. Hrály jsme si v zahradě, smály jsme se, plánovaly si budoucnost. A pak, jednoho dne, odešla. Nevěděla jsem, kam.

Rozvod rodičů

Naši byli rozvedení. Už jako malá jsem vnímala, že otec nebývá často doma. Nevěděla jsem proč, ale ani jsem po tom nepátrala. Víc jsem stejně byla upnutá na Ivanu. A ta najednou nebyla.

Máma byla nervní, ovšem spíš z naštvání, ne z toho, že ztratila dítě, tak jsem předpokládala, že něco ví. Ale nic mi neřekla. Ptala jsem se, kde Ivana je. Bez odpovědi.

Hledání v tichu

Když mi bylo dvacet, rozhodla jsem se sestru hledat. Ale nevěděla jsem jak, všechny stopy byly slepé. A tak jsem na to zapomněla. Když mi bylo čtyřicet, začalo to ve mně hlodat znovu.

Zase to bylo martyrium, a když už jsem se začala vzdávat, měla jsem telefonát. Byla to zpráva od nějaké ženy, která tvrdila, že ví, kde Ivana je. Věděla jsem, že tohle je moje šance.

Možná poslední.Když jsem dorazila na místo, kde jsem měla Ivanu najít, moje srdce bilo tak silně, že jsem skoro nemohla dýchat. Zazvonila jsem. Stála tam, ale byla jiná. Ne ta malá holka, kterou jsem si pamatovala. Já také byla jiná. Přesto hned poznala, kdo jsem.

První slzy

Konečně jsem ji měla zpět. Obě jsme začaly plakat. Všechny ty roky ticha, všechny ty otázky, najednou byly pryč. Sedly jsme si spolu a já se dozvěděla, co se stalo. Co jsem tak trochu tušila. Po rozvodu rodičů se máma a táta o nás handrkovali.

Až jednou soud přiklepl sestru otci. Nebyla jsem tehdy doma, když přijel. Nechtěl vidět mne, nenechal nás se rozloučit.

Prostě nás rozdělili

S Ivanou začal žít jinde. Nikdy mne nekontaktoval. Nikdy o nás ani prý nechtěl mluvit. Naši rodiče byli tak citově ploší, že nám dvěma zničili velkou část života. Ivana mne také kdysi chtěla hledat, ale bála se, že já a máma budeme mít blok. A tak to vzdala.

Tak málo stačilo, abychom se ztratily na celý život. Dodnes nechápu, jak snadné bylo nás rozdělit a jak těžké bylo nacházet cestu zpět.

Mirka V. (68), Brno