Domů     Shledání po 30 letech
Shledání po 30 letech
2 minuty čtení

Před více než 30 lety zmizela. Má sestra. Netušila jsem proč, máma mi nic neřekla. A to mne poznamenalo.

Ivana byla vždycky mým středem, mou oporou. Starší ségra. Když jsme byly malé, dělaly jsme všechno spolu. Hrály jsme si v zahradě, smály jsme se, plánovaly si budoucnost. A pak, jednoho dne, odešla. Nevěděla jsem, kam.

Rozvod rodičů

Naši byli rozvedení. Už jako malá jsem vnímala, že otec nebývá často doma. Nevěděla jsem proč, ale ani jsem po tom nepátrala. Víc jsem stejně byla upnutá na Ivanu. A ta najednou nebyla.

Máma byla nervní, ovšem spíš z naštvání, ne z toho, že ztratila dítě, tak jsem předpokládala, že něco ví. Ale nic mi neřekla. Ptala jsem se, kde Ivana je. Bez odpovědi.

Hledání v tichu

Když mi bylo dvacet, rozhodla jsem se sestru hledat. Ale nevěděla jsem jak, všechny stopy byly slepé. A tak jsem na to zapomněla. Když mi bylo čtyřicet, začalo to ve mně hlodat znovu.

Zase to bylo martyrium, a když už jsem se začala vzdávat, měla jsem telefonát. Byla to zpráva od nějaké ženy, která tvrdila, že ví, kde Ivana je. Věděla jsem, že tohle je moje šance.

Možná poslední.Když jsem dorazila na místo, kde jsem měla Ivanu najít, moje srdce bilo tak silně, že jsem skoro nemohla dýchat. Zazvonila jsem. Stála tam, ale byla jiná. Ne ta malá holka, kterou jsem si pamatovala. Já také byla jiná. Přesto hned poznala, kdo jsem.

První slzy

Konečně jsem ji měla zpět. Obě jsme začaly plakat. Všechny ty roky ticha, všechny ty otázky, najednou byly pryč. Sedly jsme si spolu a já se dozvěděla, co se stalo. Co jsem tak trochu tušila. Po rozvodu rodičů se máma a táta o nás handrkovali.

Až jednou soud přiklepl sestru otci. Nebyla jsem tehdy doma, když přijel. Nechtěl vidět mne, nenechal nás se rozloučit.

Prostě nás rozdělili

S Ivanou začal žít jinde. Nikdy mne nekontaktoval. Nikdy o nás ani prý nechtěl mluvit. Naši rodiče byli tak citově ploší, že nám dvěma zničili velkou část života. Ivana mne také kdysi chtěla hledat, ale bála se, že já a máma budeme mít blok. A tak to vzdala.

Tak málo stačilo, abychom se ztratily na celý život. Dodnes nechápu, jak snadné bylo nás rozdělit a jak těžké bylo nacházet cestu zpět.

Mirka V. (68), Brno

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může