Domů     Shledání po 30 letech
Shledání po 30 letech
2 minuty čtení

Před více než 30 lety zmizela. Má sestra. Netušila jsem proč, máma mi nic neřekla. A to mne poznamenalo.

Ivana byla vždycky mým středem, mou oporou. Starší ségra. Když jsme byly malé, dělaly jsme všechno spolu. Hrály jsme si v zahradě, smály jsme se, plánovaly si budoucnost. A pak, jednoho dne, odešla. Nevěděla jsem, kam.

Rozvod rodičů

Naši byli rozvedení. Už jako malá jsem vnímala, že otec nebývá často doma. Nevěděla jsem proč, ale ani jsem po tom nepátrala. Víc jsem stejně byla upnutá na Ivanu. A ta najednou nebyla.

Máma byla nervní, ovšem spíš z naštvání, ne z toho, že ztratila dítě, tak jsem předpokládala, že něco ví. Ale nic mi neřekla. Ptala jsem se, kde Ivana je. Bez odpovědi.

Hledání v tichu

Když mi bylo dvacet, rozhodla jsem se sestru hledat. Ale nevěděla jsem jak, všechny stopy byly slepé. A tak jsem na to zapomněla. Když mi bylo čtyřicet, začalo to ve mně hlodat znovu.

Zase to bylo martyrium, a když už jsem se začala vzdávat, měla jsem telefonát. Byla to zpráva od nějaké ženy, která tvrdila, že ví, kde Ivana je. Věděla jsem, že tohle je moje šance.

Možná poslední.Když jsem dorazila na místo, kde jsem měla Ivanu najít, moje srdce bilo tak silně, že jsem skoro nemohla dýchat. Zazvonila jsem. Stála tam, ale byla jiná. Ne ta malá holka, kterou jsem si pamatovala. Já také byla jiná. Přesto hned poznala, kdo jsem.

První slzy

Konečně jsem ji měla zpět. Obě jsme začaly plakat. Všechny ty roky ticha, všechny ty otázky, najednou byly pryč. Sedly jsme si spolu a já se dozvěděla, co se stalo. Co jsem tak trochu tušila. Po rozvodu rodičů se máma a táta o nás handrkovali.

Až jednou soud přiklepl sestru otci. Nebyla jsem tehdy doma, když přijel. Nechtěl vidět mne, nenechal nás se rozloučit.

Prostě nás rozdělili

S Ivanou začal žít jinde. Nikdy mne nekontaktoval. Nikdy o nás ani prý nechtěl mluvit. Naši rodiče byli tak citově ploší, že nám dvěma zničili velkou část života. Ivana mne také kdysi chtěla hledat, ale bála se, že já a máma budeme mít blok. A tak to vzdala.

Tak málo stačilo, abychom se ztratily na celý život. Dodnes nechápu, jak snadné bylo nás rozdělit a jak těžké bylo nacházet cestu zpět.

Mirka V. (68), Brno

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud