Domů     Má macecha mi zničila život
Má macecha mi zničila život
3 minuty čtení

Přišla jsem tragicky o maminku a její náhrada, kterou přivedl domů tatínek, má macecha, ovlivnila můj život víc, než jsem chtěla. Bohužel ve špatném smyslu.

Když mi bylo pět let, má maminka zemřela. Vzpomínky na ni mám sice rozmazané, ale vím, že byla láskyplná osoba. Ona mi ukázala, jaké to je mít rád a vytvářet pohodu a teplo domova. A pak najednou nebyla. Já zůstala sama s tátou.

Teta? Máma? Helena!

Tatínek byl pro mě hrdina, který zastoupil role obou rodičů. Jenže pak si přivedl jinou ženu. Helenu. Nikdy jsem ji neměla ráda. Byla chladná. Jakoby mne přehlížela, i když před otcem se snažila. Musela se o mne starat, ale mluvila se mnou jako s dospělou.

Nebrala ohledy na city dítěte. Takže pamatuji, jak jsem podle ní měla rozlítané vlasy. „Po kom to máš, to nejde učesat,“ říkávala. Narážela na moji maminku, na kterou žárlila?

Když jsem dospívala, neopomněla naznačit, že se zakulacuju. Ona mi to vyčítala? Sama měla řiť, že by se na ní mohla servírovat hostina pro celou ves. To říkával můj strýc, který ji také neměl rád.

Opuštěná v tichu

Můj tatínek spíš neviděl, co se děje. Byl rád, že někoho má, a já se bála svěřit. Helena mi i zakazovala plnit si sny, realizovat mé nápady. Přitom to byl náš dům. Proto, jak mi bylo osmnáct, jsem odešla.

Tehdy jsem si řekla, že si najdu někoho, kdo mě bude milovat, kdo mi ukáže, že nejsem špatná. Měl to být Viktor. Muž, který se mi zdál silný, vyrovnaný. Cítila jsem, že když budu s ním, nic už mi nebude chybět.

Ovládal mne

Netrvalo dlouho a zjistila jsem, že silný muž může být také velmi zraňující. Viktor byl jiný než ostatní. Od začátku mě ovládal a já to jen neviděla. Začal mě ale pak kontrolovat, rozhodovat, co mám dělat a  co mám říkat. A já jsem se tomu přizpůsobila.

Říkal, že mě miluje, ale jeho láska byla spíše nadvláda. Jeho despotismus mě držel v jakési kleci, kde jsem ztrácela sama sebe. A neuměla jsem utéct. Proč také? Zase do prázdna? Abych věděla, že nikam nepatřím?

V totální pasti

Zvláštní bylo, že jsem si to všechno plně neuvědomovala. Cítila jsem, že ho potřebuji. Když jsem udělala chybu, obvinil mě.

Když jsem se smála, snažil se mne něčím srazit. Když jsem měla názor, usměrnil mě. Zase. Opět jsem byla ta malá, tichá a neviditelná holčička. Zcela ztracená.

Celý život v trapu

Kdybych tenkrát měla sílu, řekla bych Viktorovi „dost“. Ale nešlo to. Vysvobodila mne až jeho smrt. Bylo mi 67 let. Mohla bych začít žít, ale mám pocit, že napravit ty roky bez sebevědomí nejde.

Jana T. (70), Ostrava

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud