Domů     Má macecha mi zničila život
Má macecha mi zničila život
3 minuty čtení

Přišla jsem tragicky o maminku a její náhrada, kterou přivedl domů tatínek, má macecha, ovlivnila můj život víc, než jsem chtěla. Bohužel ve špatném smyslu.

Když mi bylo pět let, má maminka zemřela. Vzpomínky na ni mám sice rozmazané, ale vím, že byla láskyplná osoba. Ona mi ukázala, jaké to je mít rád a vytvářet pohodu a teplo domova. A pak najednou nebyla. Já zůstala sama s tátou.

Teta? Máma? Helena!

Tatínek byl pro mě hrdina, který zastoupil role obou rodičů. Jenže pak si přivedl jinou ženu. Helenu. Nikdy jsem ji neměla ráda. Byla chladná. Jakoby mne přehlížela, i když před otcem se snažila. Musela se o mne starat, ale mluvila se mnou jako s dospělou.

Nebrala ohledy na city dítěte. Takže pamatuji, jak jsem podle ní měla rozlítané vlasy. „Po kom to máš, to nejde učesat,“ říkávala. Narážela na moji maminku, na kterou žárlila?

Když jsem dospívala, neopomněla naznačit, že se zakulacuju. Ona mi to vyčítala? Sama měla řiť, že by se na ní mohla servírovat hostina pro celou ves. To říkával můj strýc, který ji také neměl rád.

Opuštěná v tichu

Můj tatínek spíš neviděl, co se děje. Byl rád, že někoho má, a já se bála svěřit. Helena mi i zakazovala plnit si sny, realizovat mé nápady. Přitom to byl náš dům. Proto, jak mi bylo osmnáct, jsem odešla.

Tehdy jsem si řekla, že si najdu někoho, kdo mě bude milovat, kdo mi ukáže, že nejsem špatná. Měl to být Viktor. Muž, který se mi zdál silný, vyrovnaný. Cítila jsem, že když budu s ním, nic už mi nebude chybět.

Ovládal mne

Netrvalo dlouho a zjistila jsem, že silný muž může být také velmi zraňující. Viktor byl jiný než ostatní. Od začátku mě ovládal a já to jen neviděla. Začal mě ale pak kontrolovat, rozhodovat, co mám dělat a  co mám říkat. A já jsem se tomu přizpůsobila.

Říkal, že mě miluje, ale jeho láska byla spíše nadvláda. Jeho despotismus mě držel v jakési kleci, kde jsem ztrácela sama sebe. A neuměla jsem utéct. Proč také? Zase do prázdna? Abych věděla, že nikam nepatřím?

V totální pasti

Zvláštní bylo, že jsem si to všechno plně neuvědomovala. Cítila jsem, že ho potřebuji. Když jsem udělala chybu, obvinil mě.

Když jsem se smála, snažil se mne něčím srazit. Když jsem měla názor, usměrnil mě. Zase. Opět jsem byla ta malá, tichá a neviditelná holčička. Zcela ztracená.

Celý život v trapu

Kdybych tenkrát měla sílu, řekla bych Viktorovi „dost“. Ale nešlo to. Vysvobodila mne až jeho smrt. Bylo mi 67 let. Mohla bych začít žít, ale mám pocit, že napravit ty roky bez sebevědomí nejde.

Jana T. (70), Ostrava

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.