Ve staré skříni na půdě jsem našel starý dalekohled. Patřil strýčkovi. Když jsem do něj nahlédl, viděl jsem naše městečko před více jak sto lety.

Jeden můj předek vlastnil kdysi dávno malý obchůdek na náměstí. Ve výloze měl obří dýmku, která se točila kolem velkého glóbusu. Tím evokoval myšlenku, že se v jeho obchodě prodávají dýmky, čibuky, pěnovky, fajfky, papírové cigarety i tabák z celého světa.

Nevím, jak dlouho obchůdek vedl, ani nic podrobnějšího o jeho životě. Jenom, že to byl prastrýček z matčiny strany. Existovala jediná fotografie, jak stojí přes svým obchodem a v ústech má dýmající čibuk.

Ostatní fotografie, reklamní letáky i další dokumenty o existenci obchodu padly za oběť častému stěhování naší rodiny.

Starý dalekohled

Mrzelo mě to, historie mě vždy zajímala a o příběhu našeho prastrýce jsem se chtěl dozvědět víc.

Ani v oblastním archivu jsem se ale ničeho nedopátral, neboť před lety nastala totální likvidace všeho, co v období totality zavánělo oslovením soukromý podnikatel. Pročesával jsem všechny možné zdroje, nakonec jsem objevil přeci jen něco – dalekohled!

Visel ve staré skříni na půdě. Ještě můj děda mluvil o skříni jako o kouzelné pokladnici. Sám totiž kdysi nalezl v její dvojité podlaze krabičky s rakouskými viržinky.

Stály v polovině 19. století dva krejcary a znamenaly módu, která se rychle rozšířila zálibu v kouření.

Výloha obchodu

Krásný a těžký alekohled byl v koženém pouzdře a dal se vysunout. Očistil jsem ho a otevřel na půdě vikýřové okno, ze kterého bylo vidět na náměstí. Dalekohled jsem přiložil k oku. Zaostřil jsem.

Jakoby mávnutím kouzelného proutku se barevný obraz změnil v černobílý. Jenom se mi zdál lehce nažloutlý, jako bych se díval přes tenkou fólii. Postavy, nacházející se v tom okamžiku na náměstí, neodpovídaly těm, které jsem spatřil.

Místo asfaltu tam bylo dláždění. Přes náměstí právě projížděl fiakr, tažen párem černých koní. Na rohu domu, který byl před půl stoletím zbourán, stál flašinetář. Polekaně jsem dalekohled odtrhl od oka, Po chvíli jsem se podíval znovu. Vše se opakovalo.

Při zaostření jsem spatřil výlohy dávných obchůdků, které už dnes neexistovaly. Strojní pletárnu, hokynářství, závod na výrobu vycházkových holí a další a další. Takhle ale to náměstí vypadalo před více jak stoletím!

Jako bych tím dalekohledem pohlédl do dávné historie. Při dalším zaostření jsem spatřil výlohu obchůdku, který patřil prastrýčkovi.

Najednou se rozpadl

Před výlohou stál muž v buřince, na sobě měl šle a motýlka. Uctivě zdravil dámy se širokými secesními klobouky. Kouřil dýmku. A pak najednou všechno zmizelo. Dalekohled mi umožnil jen třikrát nahlédnout do dávné historie našeho náměstí.

Pak už se nedal zaostřit a rozpadl se mi v ruce na dvě poloviny. Dal jsem ho spravit. Znovu zaostřoval, ale tentokrát už jen samou realitu současnosti. Pohled do historie mi zůstal už navždy zavřen.

Petr (58), Pardubice