Příčí se mi to říct takhle nahlas, ale myslím si, že jsem se setkala s duchem. Nevím, o koho šlo ani co po mně chtěl.

Během studií jsem bydlela s kamarádkou v pronajatém bytě. Jeho majitel byl starší pán, kterého bych v klidu nazvala podivínem, ale pronájem byl levný, takže jsme to neřešily. Za tu dobu, co nám byt pronajímal, s námi prohodil sotva pět vět.

Když přišel na kontrolu, mlčky procházel pokoji a přikyvoval. S Mirkou jsme se mu poté vždycky smály a myslely jsme si, že je tak trochu blázen. Vzhledem k tomu, že byl byt levný, pravidelné kontroly nám nevadily.

Nikdy se tam nedělo nic, co by nabouralo můj pocit bezpečí. To až jednou, když jsem zůstala sama.

Z obýváku se ozval křik

Mirka odjela na víkend ke svému příteli a já měla byt jen pro sebe. Měla jsem v plánu, že se v sobotu vyspím a pak na celý den zmizím do města. Ráno jsem si uvařila čaj a chtěla se vydat ven.

Když jsem se převlékala ve svém pokoji, zaslechla jsem z obýváku ženský křik. Byl v tak vysoké tónině, že se otřásaly skleničky na kuchyňské lince. Se strachem v zádech jsem se tam šla podívat.

Skácela jsem se k zemi

Když jsem vešla do obýváku, měla jsem pocit, jako kdybych vešla do nějaké vzduchové bubliny. Chytla mě svalová slabost, nohy mě nenesly. Skácela jsem se k zemi a byla nucena poslouchat ten šílený křik.

Chtěla jsem zařvat dost, ale sotva jsem pootevřela ústa, nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Telefon byl příliš daleko na to, abych někomu zavolala. Snažila jsem se odplazit pryč, ale čím víc jsem vnímala ten křik, tím slabší jsem byla.

Stěží jsem se přetočila na záda. Zcela odevzdaná jsem se dívala do stropu. Mohla jsem pohybovat jen očima. Viděla jsem na roh kuchyně, kde jsem měla položený uvařený čaj.

Z hrníčku se najednou začalo kouřit. Ve stejnou chvíli kolem prošla rozcuchaná žena. Měla pusu dokořán a ječela. V ruce držela jakýsi nástroj, se kterým kolem sebe šermovala. Pak jsem omdlela.

V ruce držel kříž

Probrala jsem se o několik hodin později. Jako první jsem spatřila hlavu majitele bytu. Stál nade mnou a v ruce měl kříž. „Už je dobře,“ pronesl poněkud chladně. „Co se stalo?“ zeptala jsem se nejistě a snažila se vstát.

„Už tady zase byla,“ pronesl záhadně a rozhlížel se po bytě. „Kdo tu byl? Co se tu, sakra, děje?“ ptala jsem se zmateně. „Už je pryč, můžeš vstát,“ pobídl mě a moje otázky nevnímal. „Raději si sežeňte kříže,“ dodal a odešel. Když jsem chtěla vědět víc, dal si prst před ústa, abych se na nic neptala.

Kamarádka mi nevěřila

Sotva se Mirka vrátila, svůj zážitek jsem jí povyprávěla. Nevěřila mi. Smála se na celé kolo. Poradila mi, abych se přestala dívat na horory. Ona vůbec nechápala, co se stalo. Vlastně ani já to nechápu. Myslím si ale, že šlo o moje vůbec první setkání s duchem.

Irena K. (56), Praha