Těšila jsem se na romantický výlet, kam jsem měla jet se svým přítelem. Jenže ten mě už poněkolikáté zklamal, a tak jsem se rozhodla jet sama.

S Vojtou jsme tehdy oslavili roční výročí. Zatímco já mu jako dárek věnovala adventní zájezd do Vídně, on na náš den zapomněl. Stejně jako na mnoho jiných věcí.

Bylo mi to líto a jeho nezodpovědnost mě poslední dobou vytáčela, ale rozhodla jsem se, že mu dám ještě šanci.

Prostě zaspal

Na náš společný výlet jsem se moc těšila. Ale to jsem ještě netušila, jaké nervy mi nakonec přichystá. „Zase jsi zaspal?“ křičela jsem na něj, když jsem zjistila, že na místo srazu nedorazil a je stále v posteli.

Nabídla jsem mu, že mu objednám taxi, aby se pokusil na poslední chvíli stihnout autobus. Vojta ale jen ospale zabručel: „Promiň, já to vážně nezvládnu. Vstávat v sobotu v pět ráno je prostě masakr.“ Byla jsem vzteky bez sebe.

Došlo mi, že se mu nejspíš od začátku nikam nechtělo. Měla jsem chuť se otočit na patě a vrátit se domů, ale něco ve mně řeklo „Ne!“ Přece nenechám propadnout tolik peněz. Prostě pojedu a užiji si to!

Jako bychom se znali roky

Když jsem usedala do autobusu, byla jsem ještě pořádně rozčílená. Ale měla jsem alespoň výhodu, že jsem se mohla pohodlně roztáhnout na dvě sedadla. Pak mě ale zaujalo povídání našeho sympatického průvodce Adama.

Nakonec se usadil na sedadlo přede mnou a začali jsme si povídat. Snad nikdy v životě se mi nestalo, že bych si s někým od první chvíle tak rozuměla. Jsem spíš introvert a trvá mi, než si někoho připustím k tělu. Ale s Adamem to bylo úplně jiné.

Na rozdíl od Vojty z něj energie sršela. A byla jsem ohromena jeho znalostmi a všeobecným přehledem. Ty tři hodiny jízdy utekly jako voda a já měla hned mnohem lepší náladu.

Soukromá prohlídka města

Po hromadné prohlídce města následoval odpolední rozchod a já přemýšlela, kam se vydám. Koukala jsem do mapy města, když mě vyrušil hlas Adama. „Slečno, pokud nevíte, kudy kam, můžu vám ještě nabídnout soukromou prohlídku,“ řekl mi se sladkým úsměvem.

A já úplně zapomněla, že jsem chtěla nakoupit ještě nějaké dárky. A také to, že jsem zadaná. Adamovu nabídku jsem velmi ráda přijala.

Romantické i bláznivé

Začali jsme procházet historickými uličkami, které byly krásně vánočně vyzdobené. Adam mi vyprávěl příběhy a zajímavosti o městě, ale já si stále víc uvědomovala, že místo památek obdivuji svého průvodce, který mi během čtyř hodin pořádně zamotal hlavu.

Zašli jsme na kávu i sachr dort, a přitom si pořád skvěle povídali a smáli se různým historkám. Bylo to tak romantické a zároveň bláznivé. V cizím městě s cizím mužem. A na Vojtu jsem si popravdě vůbec nevzpomněla.

Den, který ještě ráno vypadal jako jeden z nejhorších a chtěla jsem ho úplně zazdít, se nakonec ukázal jako jeden z nejkrásnějších. Když jsme se večer vraceli autobusem zpět, měla jsem pořádně zamotanou hlavu. Adam mi dal své číslo s poznámkou: „Kdybys chtěla pokračovat v objevování.“

Riskovala jsema věděla proč

Vojta se mi sice několikrát za zkažený výlet omluvil, ale já už se ukecat nenechala. Po několika dnech jsem mu řekla, že se chci rozejít. Překvapivě to vzal klidně, skoro jako kdyby čekal, že k tomu dojde. A já? Zavolala jsem Adamovi.

Možná je to bláznivé, vyměnit dlouhodobý vztah za krátké pobláznění, ale došlo mi, že někdy se vyplatí riskovat. Stejně tak věci nevzdávat. Nikdy nevíte, co či koho vám osud přivede do cesty.

Iveta M. (52), Tábor