Byla jsem tak slabá, že jsem nemohla vstát z postele, nepomáhalo nic. Až jsem najednou uslyšela písničku, kterou mi kdysi zpívala babička…

Nevím, jaký byl důvod mé nemoci, nikdy jsem se ho nedozvěděla, ale najednou se moje zdraví začalo prudce horšit. Jako by mě někdo uhranul. Jednoho dne jsem se ráno probudila a nemohla vstát. Celé tělo mě bolelo, nohy mě neudržely.

Zpětně si myslím, že to mohla být borelióza, o které se tehdy ještě moc nevědělo. Že by mě ale kouslo klíště, to si nepamatuju, ale boreliózu můžete chytit i od komára.

Byla jsem tehdy ještě mladá holka a trávila léto na jižní Moravě s partou přátel, komárů tam byly mraky. Pár týdnů po návratu domů se mi udělalo zle, ležela jsem v posteli, doktor mi nasadil léky, po kterých mi bylo hrozně špatně.

Do nemocnice

Moje zdraví se nelepšilo, spíše naopak. Dostavily se i vysoké teploty, a maminka ze mě byla zoufalá. Lékaři se u mě střídali, a každý si myslel něco jiného. Vyšetření neukazovala žádnou infekci. Byla to prostě velká záhada.

Vypadalo to, že mě budou hospitalizovat v nemocnici a dělat různé testy. Na tu noc si pamatuju jako v mlze. Slyšela jsem maminku, jak se domlouvá s lékařem, že mě druhý den odvezou. Nevnímala jsem, zda je den nebo noc.

Vzhledem k tomu, že bylo ticho, říkala jsem si, že všichni asi spí. Čekala jsem, kdy se otevřenou dveře a maminka mě přijde zkontrolovat. Vzpomínala jsem taky na babičku, jak mě jako malou houpala a zpívala mi. Najednou jsem ji uslyšela!

Elixír života?

Písničku, kterou jsem tak dobře znala a stejně tak i hlas, co ji zpíval. Tiše a laskavě. Asi jsem měla halucinace, ale naprosto jasně jsem slyšela svou babičku, jak mi zpívá u opěrky postele. Kdybych měla sílu, zvedla bych se a podívala za sebe, kdo tam stojí.

Babička to být nemohla, už byla několik let po smrti. Na chvíli mě napadlo, zda to není maminka a zpívá mi babiččinu píseň, aby mi udělala radost. Nebo zda si babička pro mě nepřišla a nepůjdu s ní na druhou stranu.

Najednou se mi před obličejem zjevil hrnek s čajem. Podávala mi jej ruka protkaná vráskami. Napila jsem se. A pak znovu a znovu. Nakonec jsem usnula. Když jsem se probudila, bylo mi líp.

Přemýšlela jsem, zda to byl sen. Večer se mi zdál znovu, a zase jsem pila ten čaj, po kterém mi bylo líp. Až jsem se uzdravila a do nemocnice nemusela.

Vlasta (65), Kadaň