Myslela jsem, že to bude můj konec. Sraz s náklaďákem jsem neměla přežít. Pak se ale objevil muž v klobouku a vytáhl mě ven.

Vím, že to bude znít neuvěřitelně, ale skutečně se mi to děje. Už od mého dětství. Záhadný muž se pokaždé objeví znenadání, když se v mém životě děje něco důležitého, a pak zase zničehonic zmizí.

Celý život mě provází tato neznámá postava vysokého muže s alabastrovou pletí. Zjistím někdy, o koho se jedná? Mohl by to být snad můj anděl strážný? Po jedné události, která se mi před několika lety přihodila, jsem o tom silně přesvědčená…

Bujná dětská fantazie

Bylo mi nejspíš kolem osmého roku, když se objevil poprvé. Byli jsme s naší třídou na školním výletě a já si ho naprosto užívala. Milovala jsem přírodu a od nepaměti jsem se s oblibou procházela sama lesem, loukou nebo podél potoka.

V dětské fantazii jsem si vytvořila svůj svět plný víl a kouzelných bytostí. Zapomněla jsem vždy na okolní svět, a tak jsem šla neustále hlouběji a hlouběji do lesa. Nevnímala jsem nic a nikoho, jen jsem si užívala tu momentální chvíli pohody.

Vysoký muž s bledou pletí

Po několika metrech jsem zvedla hlavu, abych se rozhlédla kolem sebe, a vyděsil mě nečekaný pohled. Naskočila mi husí kůže, s křikem jsem se obrátila a rychle běžela pryč.

Za stromem stál vysoký bledý muž, na hlavě měl černý velký klobouk a upřeně mě ze strany stromu pozoroval. Ve své vizi dítěte jsem ho vnímala jako nebezpečného zlého čaroděje.

Jak čas šel, na zážitek z lesa jsem postupně zapomněla. A dlouho jsem si na tajuplného muže nevzpomněla. Až do mého dospívání…

Temná ulička mě lákala

Velmi ráda jsem si krátila cestu z diskoték, na které jsem s oblibou vyrážela s kamarádkami každý pátek. Jednoho večera jsem vyzkoušela nenápadnou uličku, která děsila svou ponurostí. Bála jsem se, ale zároveň mě lákalo tamtudy jít.

Zvědavost nakonec zvítězila. Navíc mám odmalička pro strach uděláno. Šla jsem tmou, kterou ozařovala jediná místní lampa. Město bylo tiché a ponořené do ranní mlhy, jak to v brzkých ranních hodinách bývá.

Utíkala jsem domů

Ticho mi však náhle narušily tíživé kroky, které se najednou ozvaly za mnou. Otočila jsem se. Stál tam on, nehybně a bez výrazu. Díval se přímo na mě. Jeho oči se do mě zařezávaly. Na nic jsem nečekala.

Vzala jsem nohy na ramena a utíkala jako o život až domů, posílená starou hrůzou z dětství. Kdo to je a proč sleduje právě mě? Tyto otázky mi vířily hlavou. Odpovědí na ně se mi ale nedostávalo.

Naháněl mi strach

Od té noci jsem tajemného muže pokaždé, když jsem byla sama, někde zahlédla. Jeho přítomnost mě přiváděla do rozpaků, neustále jsem měla pocit úzkosti. Bála jsem se ho. Vyhýbala jsem se tedy místům, kde jsem mohla zůstat opuštěná.

Děsivá autonehoda

Uběhlo několik let. Pracovala jsem jako obchodní zástupkyně v jedné mezinárodní firmě a jednoho osudného odpoledne jsem pospíchala autem po dálnici. Den byl už od rána opravdu hektický, nestíhala jsem nic a všechno na mě padalo.

Neustále mi někdo telefonoval a já nestíhala řešit pracovní záležitosti. V návalu stresu jsem přestala sledovat trasu a ošklivě nabourala do nákladního auta.

Auto sevřely plameny

Byl to šok, nezvládala jsem se ani pohnout, nedokázala jsem otevřít oči, jen jsem cítila kouř a silné horoucí teplo, které mi zalilo tvář.

Už jsem se v duchu začala pomalu loučit se životem, když mě náhle něčí ruce chytily kolem pasu a táhly mě velkou silou pryč z toho sálajícího pekla. Cítila jsem, jak se kouř vzdaluje a já opět pomalu nabírala plné vědomí.

Pootevřela jsem omámeně oči. Byl to on! Muž v klobouku, držel mě v náručí a pokládal na zem. Zavřela jsem oči a nechala vše plynout ve snech.

Muže, kterého jsem popsala, nikdo neviděl

Měla to být smrtelná autonehoda. Nikdo nechápal, jak bylo možné, že jsem se dostala ven z auta a unikla tak požáru, který vůz zachvátil. Tvrdila jsem a stála si za tím, že mě zachránil neznámý muž s kloboukem. Nikdo však postavu, jakou jsem popisovala, neviděl.

Můj anděl strážný?

Všichni si tedy mysleli, že to byla jen nějaká moje představivost, kterou jsem si vymyslela, když jsem upadala do bezvědomí. Já jsem však moc dobře věděla, koho jsem té noci viděla. Jediné, co mě tehdy napadlo, bylo, že je to můj anděl strážný.

Kamarádka nikoho neviděla

Tento tajemný muž, který mi zachránil život, zmizel pak z mého života na hodně dlouhou dobu. Až jednoho dne, bylo to na mé svatbě, mě přišel opět navštívit. Slavila jsem svůj velký den, když vtom můj zrak přitáhla známá postava.

Muž stál v temném rohu místnosti a díval se opět přímo na mě. Pokývala jsem směrem k němu děkovně hlavou a zeptala jsem se ihned kamarádky, kdo to je. Ta mi však řekla, že nikoho nevidí. Od té doby jsem přesvědčena o tom, že to je můj ochránce z nebes.

Veronika Č. (55), Česká Lípa