Veronika byla kolegyně, ale brzy se stala víc než jen někým, s kým trávím čas v práci. Byla to moje kamarádka.

Pomáhaly jsme si navzájem, sdílely osobní věci, povídaly si o rodině, práci, snech. Našla jsem v ní někoho, kdo mi rozuměl a kdo měl podobný pohled na svět.

Byly jsme si blízké, jako by byla součástí mého každodenního života, ačkoli jsme se opravdu každý den v týdnu nevídaly. Víkendy jsme měly své.

První neshody

Čas plynul, a i když jsme si stále dobře rozuměly, začalo se mezi námi něco měnit. Nejdřív to byly malé neshody, které se daly snadno přehlédnout. Začaly se objevovat rozdíly v názorech, které jsme předtím nikdy neřešily.

Náš velký konflikt přišel, když jsem přednesla svůj nápad na změny v projektu, na kterém jsme pracovaly. Veronika byla neústupná, začala mě kritizovat a říkala mi, že to, co navrhuji, je nesmysl.

Dělala podrazy

V tu chvíli jsem pochopila, že jsme opravdu na jiné vlně. Už to nebylo jen o práci, ale o našem přátelství. Byla to věc, která měla být založená na vzájemné podpoře, ale teď se to všechno hroutilo.

Nejvíc mě bolelo, když jsem zjistila, že Veronika mne pomlouvala za mými zády. Nešlo už jen o pracovní neshody, ale o to, jak se zachovala. Měla stát při mně, měla mě podpořit. A navíc jsem zjistila, že co jsem jí svěřila, to prozradila dál.

Když jsem se to dozvěděla, cítila jsem se zrazená. Byla to ta samá Veronika, která mi ještě před pár týdny říkala, jak si vzájemně věříme? A to, co mě ranilo nejvíc, bylo, že to udělala s takovou lehkostí, jako kdyby naše přátelství nikdy nic neznamenalo.

Konec přátelství

Nedopadlo to dobře. V práci jsem už skončila, ona také, ale nevídáme se. Zůstaly jen pocity zklamání a otázky, proč se to všechno pokazilo. Mělo to být přátelství, které vydrží, ale něco mezi námi se zničilo.

Možná jsme si obě nevšimly, jak se to pomalu měnilo. Nebo jsem si nevšimla, že je jiná? Bolí to. Bolí mě, že jsem ztratila někoho, kdo mi kdysi byl tak blízký.

Jana V., (66), Brno