Nikdy jsem se na westerny moc nedívala, nevím, proč se mi ten sen o Divokém západě začal zdát. Pozdě jsem pochopila, že to bylo varování.

Nikdy jsem svého muže Standu nezažila nemocného, viry a infekce se mu vyhýbaly obloukem. Zato nebyl snad rok, aby neutrpěl nějaký úraz. Za deset let našeho společného života měl zlomenou ruku nebo nohu osmkrát.

Dvakrát také havaroval v autě, naštěstí to odnesly jen plechy. Bylo to jakési prokletí rodiny, odkud pocházel.

Jeho strýc zemřel v mládí na následky pracovního úrazu, jeho mladší bratr se zabil na motorce, a jeho otec spadl z lešení a od té doby měl invalidní důchod. Manžel to ale bral s humorem, smrti se smál do očí, a ona to na něj stále dokola zkoušela.

Indiánka

Už jsme měli dvě malé děti, když se mi začal zdát ten divný sen. Ze spánku mě probudila jakási stará žena, měla dlouhé bílé copy a na sobě oblek, jako mívaly ve filmech indiánky.

„Rychle vstaň!“ třásla se mnou, „nepřátelé jsou všude kolem!“ Vyskočila jsem z lůžka, jako by mě uštkl had, a vyrazila ze stanu. Byla noc a ticho, před indiánským teepee stál můj muž. Špicovali jsme uši, jestli zaslechneme nějaký zvuk.

Pak se ozvala rána a Standa padl k zemi. V tu chvíli jsem se probudila. Sen se opakoval téměř každý den.

Proč neposlechl?

Snář, do kterého jsem nahlédla, varoval před nečekaným úrazem s možností smrti. Standa byl ale jako vždy lehkovážný. Zase se jen smál a loučil se se mnou, než vyrazil do práce, slovy: „Přece bys nevěřila snům!

Ty jsi ale svíčková bába!“ To proto, že jsem všude zapalovala svíčky, myslela jsem, že tak odeženu zlé duchy. Tu noc mrzlo a vzápětí udeřila prudká obleva. Začalo pršet. Když Standa sedal ráno do auta, byly na silnici kromě kusů náledí taky velké louže.

Mávala jsem mu, když vyrazil od domu, dokud nezmizel za horizontem. Tehdy jsme se viděli naposledy. O pár kilometrů později dostal na mokré vozovce smyk, vylétl ze silnice a tentokrát nebyl poblíž žádný jeho anděl strážný.

Spadl i s autem ze srázu. Byl na místě mrtvý. Ten sen se mi už nikdy nezdál. Dodnes je mi líto, že mě tehdy manžel neposlechl.

Radka (60), Klatovy