Po smrti maminky jsem zažívala období plné bolesti a smutku. Jedné noci mi maminka vstoupila do snu a prozradila něco neuvěřitelného.
Bude to už skoro deset let, co mi zemřela matka. Měsíc po její smrti se mi zdál hodně podivný sen, díky němuž jsem objevila v kapse jednoho kabátu rodinný poklad. Dodnes přemýšlím, zda šlo o matčinu zprávu z druhého břehu. Nebo to byla jen shoda náhodných okolností?
Sen se mi vryl do paměti
Před deseti lety se mi změnil život. Odešla mi navždy moje milovaná maminka. A není týdne, kdy bych si nevzpomněla na podivný sen, který se mi zdál měsíc po její smrti. Byl tak intenzivní, že se mi vryl do paměti.
Pamatuji si ho i po deseti letech naprosto přesně. Vybavím si každou větu, která v něm zazněla, každý moment.
Měly jsme spolu pěkný vztah
S matkou jsem měla normální, spíše vřelý a pěkný vztah. Když mi zemřel otec, s manželem Davidem jsme maminku co nejčastěji navštěvovali, ale neměli jsme mezi sebou nějaké zvláštní „magické“ pouto. Prostě jsme si jen dobře rozuměly a měly jsme se rády.
Mám ještě dva sourozence, kteří se mamince věnovali také. Nevím, proč si vybrala zrovna mě, proč zrovna mně se zdál ten podivný sen.
Poslední rozloučení s milovanou maminkou
Když maminka prohrála svůj boj se zákeřnou nemocí, dohodli jsme se se sourozenci, že její dům vyklidíme později, až opadnou nejbolestivější emoce. Nemám ráda pohřby.
Člověk se za ten týden od úmrtí blízkého dá nějak dohromady, a při pohřbu se rány zase otevírají do krve. Ale to nemění nic na tom, že je uctivé a pěkné se se zemřelým rozloučit a vzdát mu úctu.
Vzpomínky spustily potok slz
Mamince jsme zařídili pohřeb v malé kapličce a nechali ji vyzdobit mnoha květinami, které měla ráda. A musím říct, že sestra o matce napsala krásnou řeč a na rozloučenou hrála její oblíbená
píseň. Bylo to velice emotivní. Mně i mým sourozencům se kutálely slzy po tvářích. Všichni jsme v tu chvíli na maminku vzpomínali a vybavovali jsme si okamžiky, které jsme společně strávili.
Navštívila mě ve spánku
Od matčiny smrti uběhl asi měsíc, když se mi zdál podivný sen. Probudila jsem se celá zpocená a měla velice silný pocit sounáležitosti s mámou. Nedokážu to slovy popsat. Vnímala jsem, že jsem se s ní setkala v jiné dimenzi. Navštívila mě ve spánku.
Přesně si pamatuji, že měla na sobě šaty, které jsme jí připravili na poslední cestu z tohoto světa. Byla hezky upravená a usmívala se. Šlo o pozitivní setkání. Cítila jsem, že z maminky vyzařuje klid. Její obraz se vznášel v prostoru.
Po dlouhém pohledu, který mi věnovala, ke mně maminka natáhla ruku a pověděla mi: „Romanko, ve svátečním kabátě mám v kapse ukrytý zlatý prsten po mamince. Je velice cenný. Nedovol, aby nepatřil naší rodině.“
A pak jsem cítila, že jsme se s maminkou chytily za ruce. Neviděla jsem to, jen jsem to cítila. Pak najednou maminka zmizela.
Setkání se sourozenci
Okamžitě jsem se probudila. Zpocená a plná silných emocí. Do rána jsem se z toho zážitku vzpamatovávala, už jsem oka nezamhouřila.
Manžel se mě druhý den ráno snažil uklidnit, že jsem ještě rozrušená z matčiny smrti a že je přirozené, že se mi emoce prolínají do spánku. Ještě dopoledne jsem zavolala oběma sourozencům a pověděla jsem jim o svém snu.
Dohodli jsme se, že se navečer sejdeme v matčině domě a zjistíme, zda měl sen nějakou váhu, či to byla jen hra podvědomí. Netrpělivě jsem se celý den dívala na hodinky, kdy už bude čas vyrazit. Konečně nastala hodina setkání. Společně jsme vešli do ložnice a prohledali skříně.
Pátrání po rodinném klenotu
V žádném kabátě ve skříni se ale zlatý rodinný prsten neukrýval. Zasmáli jsme se celé situaci a uvařili si kávu. Seděli jsme v kuchyni a povídali jsme si. Najednou se sestra zarazila a pronesla:
„Hele, ještě se musíme jít podívat na půdu. Tam měla maminka v obalech slavnostní oblečení. Vím, že si tam dávala šaty na ples nebo do divadla. Třeba tam budou i nějaké kabáty.“
Zatajil se nám dech
Vydali jsme se tedy na půdu. Stály tam dvě skříně. V jedné jsme objevili oblečení po otci a ve druhé bylo skutečně maminčino slavnostní oblečení. V jednom látkovém pytli jsme objevili kabát s kožešinou kolem krku. Skříň silně zapáchala po naftalínu.
Když jsme sáhli do kapsy, objevili jsme v ní textilní pytlík, který ukrýval zlatý prsten s velkým kamenem. Se zatajeným dechem jsme na šperk hleděli.
Zůstane v rodině
Nebudu popisovat, jak jsme se majetkově vypořádali. Samozřejmě to bylo vzhledem k odhadní ceně prstenu složité, ale prsten zůstal prvorozenému synovi, který ho předá své dceři. A domluvili jsme se, že ho nesmí prodat.
Musí zůstat v rodině po další generace, jak si maminka přála. Dodnes nechápeme, čeho jsme byli svědky. Každopádně náš prsten je důkazem toho, že něco mezi zemí a nebem existuje.
Romana L. (64), Jindřichův Hradec
