Moje sestřenice byla vždy na peníze, a tak se nezdráhala uzavřít smlouvu s temnými silami. Jenomže za to zaplatila tu nejvyšší cenu.
Kdybych se s tím sama před několika lety nesetkala, nevěřila bych, že je něco takového opravdu možné. Zjistila jsem, že příliš velké sobectví může člověka přivést až k branám smrti.
Kvůli životním výhodám a bohatství byla moje příbuzná ochotná spojit se i s peklem, a pak na to zle doplatila.
Osamělý život
Co jsem si pamatovala, byla moje sestřenice Alena vždycky tak trochu zvláštní. Chovala se divně už jako malá. Byla o rok a půl starší než já. Nikdy jsme nebyly příliš velkými kamarádkami.
To ostatně platilo i pro ostatní děti – Alena se vždycky chovala panovačně a sobecky, a tak se nebylo moc čemu divit, že její společnost nikdo nevyhledával.
V době dospívání se navíc začala zajímat o různé temné a nadpřirozené věci, doma dokonce zkoušela různá kouzla a zaříkávadla. Ostatním dávala najevo, že ví něco víc než oni, takže k jejím špatným povahovým vlastnostem přibyla ještě namyšlenost. Ani jako dospělá neměla moc přátel a vedla víceméně osamělý život.
Ke všem se chovala povýšeně
Na rozdíl od Aleny jsem žila celkem běžným životem. Po dokončení vysoké školy jsem si našla přítele, toho jsem si pak vzala za manžela a měli jsme spolu syna a dceru. Měla jsem spokojený rodinný život.
Alena sice vystřídala hodně partnerů, ale s nikým jí to nevydrželo natrvalo. Po dětech ani netoužila, jak se sama několikrát vyjádřila.
Bylo jasné, že být matkou by nevyhovovalo jejímu sobeckému způsobu života. Vůči mně se sice Alena chovala povýšeně jako k ostatním, ale současně i přátelsky.
Řekla mi, že zbohatne
V dospělosti se mi svěřovala se svým soukromím a svými plány, možná jako jedinému člověku na světě. Právě takhle jsem se od ní v době, kdy mi bylo už čtyřicet let, dozvěděla, že ji čeká velké zbohatnutí. Opakovala to stále častěji. Netušila jsem, co tím myslí.
O nějakém tom dědictví bych kvůli našemu příbuzenskému vztahu musela vědět. A kdyby si našla nějakého milionáře, dlouho by neotálela s tím, aby mi to řekla. Když jsem se jí na to zeptala, jenom se tajemně usmála, ale neřekla mi ani slovo. Nad jejím zbohatnutím tedy visel velký otazník.
Odmlčela se
Jednoho dne jsem se dozvěděla, že Alena skutečně velmi zbohatla. Nikdo ale nevěděl jak. Říkalo se něco o výhře ve Sportce. Já jsem se jí nechtěla ptát přímo, ostatně už dříve mi k tomu nic bližšího neřekla, a teď ještě navíc s většinou lidí přerušila kontakty.
Jezdila na drahé exotické dovolené, nepracovala a před veškerým příbuzenstvem se uzavřela – prý aby po ní někdo nechtěl půjčovat peníze.
V očích měla strach
Nijak moc jsem nelitovala, že se Alena nestýkala ani se mnou. Nikdy to nebyla moje bůhvíjaká kamarádka, ale pak mi jednoho dne přece jenom zavolala a já jsem z jejího hlasu cítila obavy a neklid.
Řekla, že jsem jediná, komu se může svěřit, a poprosila mě, abych k ní zašla na návštěvu. Když jsem pak Alenu navštívila v jejím novém luxusním bytě, hned jsem se zděsila nad tím, jak sestřenice vypadala.
Měla propadlé tváře, jako by týden nespala, chvěl se jí hlas a v jejích očích byl vidět strach. Řekla mi, že asi brzy zemře, a hned nato mi vysvětlila proč.
Smlouva podepsaná vlastní krví
V touze po přepychu prý uzavřela smlouvu se samotným ďáblem. Podle nějaké staré knihy ho zkoušela přivolat, on se jí opravdu zjevil a slíbil jí bohatství. Musela ale podepsat smlouvu, že mu odevzdává svoji duši.
Pomyslela jsem si, že se nejspíš sestřenice úplně zbláznila. Zatvářila jsem se na to tedy nevěřícně, ale Alena mi ukázala list papíru, kde byl skutečně podpis její krví.
Stanovený čas se podle té smlouvy sestřenici krátil – do doby, než se znovu setká s ďáblem, zbývalo pár týdnů. Nešlo o úplně přesné datum, bylo tam jenom napsáno „po začátku jara“.
Volala mi každý den
Netušila jsem, jaký postoj k tomu všemu mám zaujmout. Celé mi to přišlo neuvěřitelné. Alenu jsem vyslechla, ale nic víc jsem pro ni udělat nemohla. Jak se blížil začátek jara, telefonovala mi stále častěji.
Potom se odmlčela a já se dva dny nato dozvěděla, že zemřela. Podle lékařské zprávy dostala infarkt.
Jenom pouhá souhra náhod?
Byla jsem potom při vyklízení jejího bytu, ale tu smlouvu s temnými silami jsem už nenašla. Celou tu historii jsem pak vyprávěla jen dvěma dalším kamarádkám. Jedna si myslela, že sestřenice přišla o rozum a dostala srdeční zástavu pod dojmem svých halucinací. Druhá věřila, že si pro Alenu opravdu přišel ďábel.
S magií by si člověk zahrávat neměl
Od té doby uplynulo už hodně let. Jak to bylo doopravdy, to se už nikdo nikdy nedozví. Já se utěšuji tou verzí od první kamarádky, ale často se přistihnu, že věřím spíš té druhé. Každopádně jsem od té doby vůči nadpřirozenu a magii ještě opatrnější. S tajemnými a nadpřirozenými silami by si člověk zahrávat neměl.
Denisa K. (51), Ústí nad Labem
