Po rozchodu jsem se přestěhovala do nového bytu. Jedné noci jsem tam zažila zvláštní věc. Slyšela jsem kroky, které přicházely z lodžie.

Nový třípokojový byt s lodžií se mi moc líbil. Moderně jsem si ho zařídila a pěkně si v něm žila. V domě nežilo ani moc nájemníků, panoval tam vesměs klid, což se mi také líbilo.

Jedinou nevýhodou byla pouze absence výtahu, ale protože jsem bydlela ve druhém patře, tolik mi to nevadilo. Nadšení ze mě ovšem postupně vyprchávalo. Vše odstartovala příhoda z jedné chladné noci.

Vzbudilo mě slabé dupání

Nějakou dobu předtím se mi hůř spalo. Často jsem se probouzela, což jsem přičítala nervům. Brala jsem si prášek, abych zabrala a spala v klidu celou noc. Jenže ani sedativa tenkrát nepomáhala.

Když jsem se tradičně někdy kolem druhé ráno probudila, zaslechla jsem kroky. Přicházely z lodžie, jež sousedila s ložnicí. Chvíli jsem zůstala v posteli a šponovala uši. Slyšela jsem slabé dupání, jako by někdo přecházel sem tam.

Únava mě nakonec přemohla

Myslela jsem, že to je nějaké zvíře. Zvedla jsem se z postele a šla na lodžii. Rozhlížela jsem se doleva doprava, ale nikoho jsem nezahlédla. Vrátila jsem se tedy pod peřinu, kroky ustaly a já se snažila zabrat.

Přibližně po čtvrthodině se mi to skoro už povedlo, když vtom jsem opět zaslechla dupání z lodžie. Přemýšlela jsem, co to může být, ale únava mě nakonec přemohla a já usnula.

Další noc

Ráno po probuzení už bylo všechno v normálu. Šla jsem se ještě podívat na lodžii, nic podezřelého jsem však nespatřila. Říkala jsem si, že se mi to možná jenom zdálo, jenže další noc se situace opakovala.

Tentokrát mi přišlo, jako by se na lodžii pohybovaly dvě osoby. Kroků bylo totiž daleko víc. Oblékla jsme se a šla na vzduch.

Na lodžii jsem si sedla na židli, strávila tam asi deset minut, jenže kromě dvou opilců, kteří se vraceli z hospody, jsem nic zvláštního nezaznamenala. Vládlo tam hrobové ticho.

Vzdala jsem to a se strnulým výrazem jsem šla zpátky do ložnice. Jakmile jsem však zalehla, kroky se vrátily. To už jsem byla opravdu vystrašená.

Byt jsem prodala

S událostí jsem se hned druhý den svěřila sousedce z přízemí, s níž jsem se skamarádila a která tu bydlela téměř deset let. Tvrdila mi, že v mém bytě před pár lety spáchala sebevraždu jedna starší paní. Nikoho neměla, pouze psa, který prý skončil v útulku.

Nevím, jestli po lodžii chodil její duch, každopádně do bytu už jsem se nevrátila. Prodala jsem ho a odstěhovala se do garsonky v jiné části města.

Patricie L. (56), Praha