Bylo to zamrzlé vodní království. Jako z pohádky. Všechny jsme si řekly, co v té bílé kráse vidíme. Naše představy se ale brzy ukázaly jako pravdivé.

Bylo to těsně po maturitě, kralovala tehdy drsná zima, a my, spolužačky a kamarádky ze střední, jsme si řekly, že si užijeme ještě naposledy sebe vzájemně, než se naše cesty rozejdou všemi směry a dlouho se neuvidíme.

Možná až na nějakém třídním srazu po mnoha letech. Jana měla k dispozici chatu rodičů v Beskydech. Bylo tam moc fajn, zejména posezení u krbu se nám líbilo. Velká pohoda a romantika to byla.

Rampouchy

Protože jsme byly holky mladé a plné energie, vyrazily jsme se hned druhý den na běžky. Cestou jsme se dostaly až k zamrzlému vodopádu. Byla to nádhera. Dívaly jsme se na ty nádherné rampouchy, které visely z balvanů a každá z nás se zasnila.

Začaly jsme si vyprávět, co která v té ledové kráse vidí. Já viděla ženu ve svatebních šatech, Jana madonku s děťátkem, Simona lékaře v nemocnici a Dana krajky. Když jsme se dostatečně pokochaly, vydaly jsme se dál.

Na běžkách jsme rychle na zmrzlé vodopády zapomněly, vzpomněly jsme si zase až na chatě u krbu, když jsme roztály a bylo nám krásně se svařákem v teplém hrnku, co nás úpříjemně hřál.

Nevím, jestli ta zmrzlá nádhera v nás vyvolala nějaké vize budoucnosti, protože jsme každá viděla ve stejné věci něco jiného, podstatné je, že se ty naše představy začaly plnit.

Začalo to Simonou, která si ještě tam na chalupě v závěru našeho pobytu zlomila nohu a skončila v nemocnici − v péči lékaře v bílém plášti.

Mě krátce nato požádal přítel o ruku a vdala jsem se, Jana, co viděla madonku s děťátkem, svatbu sice neměla, ale zato otěhotněla a narodila se jí dcerka Vanda.

Do slova a do písmene

Tím skončila její naděje, že bude pokračovat ve studiu na vysoké škole. No a naše Dana? Co ty její bílé krajky? I to se nakonec splnilo. Práce, kterou chtěla po maturitě dělat, jí nevyšla, tak si našla zatím alespoň brigádu.

V jednom krejčovském salonu. „Holky, tomu neuvěříte,“ volala nám hned druhý den, „všude kolem jsou samé krajky, máme velkou zakázku, šijeme nějaké kroje.“

Dana (62), Náchod