Byl to chytrý a milý psík. Pobíhal od domu k domu a všude něco dostal. Rád každého doprovázel a nechal se za to drbat za ušima.

Ferdu si pamatuju od svého nejútlejšího dětství. Pobíhal nejen po naší vesnici, ale stíhal i samoty v lesích. Všude dostal něco dobrého na zub, protože to byl velký psí dobrák. Nikdo už dávno nevěděl, komu ten pes kdysi patřil, možností bylo několik.

Byl doma všude a jeho dobrodružná povaha tuláka se nedala už změnit. Když si ho chtěl někdo vzít natrvalo, aby měl Ferda domov, on se ze zahrady podhrabal a toulal se zase jako dřív.

Ochránce

Když jsem začala chodit do první třídy, často mě vyprovázel ráno do školy. Jakmile jsem došla k poslednímu domu vesnice, musela jsem kus po pěšině mezi poli, vynořil se, jako by věděl, že potřebuju ochránce místy, kde nikdo nebydlí.

Koho povede?

Provázel i opilce. Večer se posadil před hospodu a čekal. Každý, kdo šel dovnitř, ho láskyplně poplácal a podrbal za ušima: „Tak co, koho dneska povedeš domů, Ferdo?“ Nebyl snad nikdo, kdo by toho psa neměl rád.

Kolik let mu bylo, to se místní nemohli dopočítat. I jim se zdálo, že tu je od nepaměti. Že lidem na něm záleželo, se ukazovalo ve chvíli, kdy místní veterinář očkoval psy a kočky proti vzteklině. „Hlavně nezapomeňte na Ferdu!“ hlásil už několik dnů předem.

A když konečně nadešel ten den, každý, kdo Ferdu potkal, ho zodpovědně vedl na „pigáro“. A veterinář volal už zdálky: „Ferda injekci už dostal! Už jsi osmý, kdo ho sem vede!“

Komik a věštec

Ferda ale uměl i předvídat neštěstí. O toulavých psech se říká, že umějí vycítit i smrt. Zastaví se před domem dotyčného, upřeně na něj zírá a pak začne žalostně výt. To jsem zažila dvakrát. Prvně, když zemřel náš soused.

V noci mě probudilo vytí, podívala jsem se z okna, Ferda seděl před vraty protějšího domu a vydával ze sebe táhlý, nešťastný zvuk, který naháněl hrůzu. Když souseda odpoledne vezli do nemocnice, všichni ve vsi tušili, že se z ní už nevrátí.

A pak se to stalo ještě jednou, když začalo ve vsi hořet. Několik svědků se dušovalo, že jen chvíli předtím, stál před místem Ferda a vyl. Jeho psí život jednou musel skončit. Pohřbili ho na našem hřbitově. Kam? To se dnes už bohužel neví!

Anežka (59), Domažlicko